Tiberius Florianus

Povídka: Insania

Datum narození: 24.3. 370 n. l.

Přezdívka: má rád oslovení Tiby

Patron: římský král bohů Jupiter

Sourozenec: jedináček. Tiby říká, že kdyby měl malou sestru, opatroval by ji jako oko v hlavě

Barva vlasů: slámově hnědá. Nejen barvou připomínající. Na hlavě často nosí slaměný klobouček

Barva očí: hnědočerné. Při vzteku se mění v oheň

Co nemá rád: absolutně nesnese, když ho matka ze svého vzteku obviňuje z lenosti, že nepřiloží ruku k dílu kolem domu nebo když zabije slepici a donese ji jen tak za krk nebo nohu, přičemž dostává vynadáno, jak je necitelný. O něco méně se jej dotýká připomínka toho, že neumí číst. Poté dostává sebekritické a podceňující nálady. V jeho oblibě není bílá kořenová zelenina, kterou ochutnal pouze jednou na trhu, když lákal zákazníky, aby si u něj něco koupili. Nemá rád holky

Co má rád: zbožňuje ranní orosenou trávu, po které pobíhá bosky a s roztaženými pažemi vroucně vítá slunce. Jeho nejlepším přítelem je matka příroda. Pouze na louce mezi mravenci nebo v lese na stromech s veverkami se cítí svobodný. V parném létě nejvíce času tráví u řeky, kde si spokojeně smáčí chodidla a pozoruje hladinu. Nejraději nosí tuniku utkanou od své matky volně spuštěnou kolem boků a vystavuje své tělo slunečním paprskům, díky nimž je jeho kůže snědá jako písek

Oblíbený pokrm: v jídle není vybíravý. Nejvíc mu chutná to, co si sám uloví, neboť ví, že ho to stálo velké úsilí. Miluje ryby, králíky a slepice. Obyčejné dušené maso, nijak neokořeněné. Chutná mu čerstvé, ale i studené mléko od kozy, kterou mají uvázanou na dvorku

Nechutná mu: nemusí zeleninu, ale sní ji

Tiberius – spravedlivý a srdečný člověk, v kterém však koluje ohnivá krev a jeho chování je často impulsivní, destruktivní a vášnivé. Odvážnost a bojovnost patří k jeho dobrým vlastnostem, které lidi popuzuje. Mnohdy se vše převrací ve vzpouru.

Když Tiberius nesouhlasí z názory, bezhlavě se pustí do obrany. Nezáleží mu na smýšlení druhých, avšak když je nařknut blízkou osobou, nese to těžce.

Lidé jej nazývají „šílený Tiberius“, ale šílený je jen svět, v kterém Tiberius žije, a právě tento svět se snaží změnit.

Vlastnil malé seskupení rádoby přátel, kteří souhlasili s jeho přesvědčením a vírou, jenž se lišila od Křesťanství. Dovoluje milovat muže. Všichni tito společníci, s nimiž sedal u červeného vína ve sklepení, byli homosexuálního rázu. Lišili se. Báli se. Tiberius se s nimi přestal stýkat. Nikdo z nich nebyl tak odvážný a zarytý jako on. Nepředstíral loajalitu před Křesťany jako jeho přátelé. Rebelské myšlenky šířil na veřejnosti. Nikomu však nikdy neublížil, nikoho nenapadnul, nikdy nic nezničil. Vždy měl úctu ke starším, mladším. Chránil slabší. Flavius, jeho malý blonďatý anděl, jemuž tak Tiby říkal, o něm tiše opovážlivě v duchu šeptal, že je druhý Ježíš. Jednou jej Tiberius slyšel mumlat ze spaní. Pro ostatní nebyl Ježíšem, ale Jidášem.

Pro jeho matku Aurelii byl však andělem, kterého opatrovala jako oko v hlavě. Nikoho jiného neměla. Ačkoli ji zraňovalo to, že její syn si kazí pověst, tak i přesto na něj nedala dopustit. Choval se k ní pozorně, lovil zvěř a též pomáhal vozit matce na trh její zboží. Spravoval jejich chatrný, skromný dům. Obstarával na příbytku, co měl dělat muž. Staral se o živobytí.

Svého otce si nepamatuje. Aurelia říkávala, že ho v Tiberiovi vidí. Byl stejně statný, temperamentní, čestný a věrný své rodině. Bohužel zemřel příliš brzy, a tak Tiberius vyrostl pouze při výchově své rodičky. Tajně snil o tom, jaké by to bylo chodívat s otcem na lov, učil ho být mužem, na kterého byl spoleh.

Uvnitř v jeho nitru se skrýval protiklad člověka, jehož každý označoval za neznaboha hodného ukamenování. Nikdo v něm neviděl něhu, jemnost duše, lehoučké dotyky, touhu ochraňovat slabší, pomáhat, dovolit všem lásku a pochopení. Ani sám sebe mnohdy nepovažoval za dobrého, pohrdání ostatních jej donutilo nenávidět sám sebe. Často přemýšlel o smrti a o tom, zda- li celý jeho život má vůbec cenu. Pak se mu ale do cesty připletl nesmělý, nevinný chlapec Flavius, který dokázal probudit spící Tiberiovu lásku.

***

Schmetti: Tiberia mám upřímně, vřele ráda. Typický Beran, tvrdohlavý, nespoutaný, bojovný, v kterém se skrývá ohromná něha a laskavost. Moc si ho vážím za jeho odvahu šířit své myšlenky mezi všechny spoluvesničany. Nejvíc na něm shledávám roztomilým jeho proměny, kdy se z divokého Tiberia stane chlapec s pohledem uletěných včel. Pohled, který vyjadřuje všechny jeho niterní pocity, kdy vás pustí číst do své duše a polaská srdcem. Z Tiberia vyzařuje ohromná energie, řekla bych, že až léčivá, energie, jež vás přiměje se uklidnit a nejraději by jste se k němu schovali do náruče a nechali se hladit jeho pažemi, kterými do vás prostupuje ona magická síla jeho osobnosti. Vždy si ho budu vážit a uctívat, Tiberius je mystičnost…

Schildie: Stejně jako pro Schmetti, tak i pro mě Tiby moc znamená. Když jsme začaly psát Insaniu, hodně jsem se Tiberia bála a nevěděla jsem, co od něj očekávat. Šel z něj strach, něco děsivého, co vzbuzovalo respekt. Upřímně řečeno, strachovala jsem se, jak se bude chovat ke Flavymu. Považovala jsem ho za zápornou postavu, která se bude postupem času měnit k lepšímu. Jenže o díl později se z něj vyklubal nejdobrosrdečnější človíček na světě, který neublíží ani mouše. Necítí k nikomu nenávist. Ačkoli je ostatními považován za zloducha, nikdy by se k nikomu nezachoval křivě. Snaží se udělat svět lepším, i když dost nevybíravým a svérázným způsobem. Je to můj hrdina a jedna z nejoblíbenějších postav a věřím, že někdo jako on, doopravdy existuje.