Schokolade Blumensprache 5.

autor: Schmetti

„Frederiku, to myslíš vážně, že jdeš takhle nalehko?“ Frederikova matka stála mezi dveřmi jeho

pokoje. Očima klouzala po celé místnosti a hlavně pohledem kritizovala chlapcům svršek. Tričko světle modré barvy s krátkým rukávem, kontrastující tak s jeho čokoládovou pokožkou. Úzké šedé džíny. Modré tenisky. A jako vždy byl líbivě ověšený cingrlátky. Vlasy hravě rozházené do čela a na tváři rošťácký úsměv.
„Hii, mami, ale prosím tě,“ zasmál se a ledabyle nad starostí své matky mávnul rukou. Zbytečně by ho nutila se převlékat jen kvůli tomu, že venku mrzne.

„Jak ‚ale mami‘?“ matka zněla netrpělivě. Zavřela za sebou dveře a založila ruce v bok. Její syn ji očividně absolutně neposlouchal. Stál k ní zády a přehraboval se v šuplíku u zrcadla. „Slyšíš, když na tebe mluvím? Budeš mi odmlouvat?“

„Bože, mami. Neodmlouvám, mlčím,“ Frederik protočil oči v domnění, že jej nevidí, poněvadž zapomněl na zrcadlo před sebou. Odfoukl si překážející vlasy z očí a pokračoval dál.
„No právě!“ vyjelka nervně matka.
„Tak to pak nevím, co mám dělat. Když odmlouvám, jsem drzý. Když mlčím, ignoruju tvou přítomnost,“ brblal si Frederik pod nos. Matka se zhluboka nadechla a praštila utěrkou o oranžové křeslo.

Frederik se k ní otočil a opřel se zadkem o skříňku. Založil ruce na prsou.
„Mami, jdu na koncert místní kapely. Bude tam Fabián,“ on tam nebude, poněvadž mu přijela babička a on musel zrušit jejich schůzku. Ale to Frederik své matce nehodlá říct. On nechce trčet doma a ani jeden z jeho přátel by na takový koncert možná nešel. Frederik si chce vyrazit sám. Nedělalo mu to problém. „V takovýchto clubech bývá i v zimě příšerné vedro na padnutí. Nebudu si brát svetr!“ rozmáchl nevrle rukama a poslední větu téměř zakňoural. Možná že to spíš znělo hystericky.


„Co je to za kapelu?“ zeptala se přísně matka. Sedla si na područku křesla a prudce dýchala. Nesnášela, když byl Frederik neposlušný. Frederik trhl rameny.
„Nevím. Nějaká místní nebo co… něco jak rock s rapem. Víš jak v Linkin Park tak jakoby rapuje ten… Mike, myslím, že se jmenuje. Něco podobného by to mělo být.“

Frederik mluvil tiše a v hlavě si rovnal myšlenky. Docela chápal, že se matka starala. Byl její dítě. Sám nevěděl, jaký by byl, kdyby byl rodič. Ovšem to si neuměl ve svých šestnácti letech představit. Zasmál se tomu a matka se nechápavě podívala.
„Neznám žádné místní kapely ani mládež…“ zúžila obočí do jedné tenké linky. Nechtělo se jí tam Frederika pouštět samotného. Ne když nevěděla, jací mladí jsou. Bylo to nebo jiného, než mu dovolit jít s přáteli do clubu. Tady budou určitě cizí lidé z okolních měst…

„Mám o tebe starost,“ přiznala a promnula si čelo. Bolela ji hlava. Frederik se zvedl a přišel k ní. Klekl si k jejím nohám a obejmul je, opírajíc si hlavu o její kolena. Přišlo mu to líto. Nechtěl být na mamku zlý a drzý. Vždy, když řekl něco, co bylo nepřípustné, mrzelo jej to.
„Mami, chápu tě… a nemám ti to za zlé,“ šeptal a vzal její dlaně do svých. Začal je hladit. Byly jemné a horké. „Mám tě rád.“

„Musíš mi slíbit, že na sebe dáš pozor, zlatíčko,“ zjihla a uchopila svými dlaněmi Frederikovu tvář. Donutila ho tím vstát a posadit se jí na klín. Frederik tak udělal a omotal ruce kolem jejího krku. Voněla tak pěkně. Přesně jako máma. Nasál do sebe její vůni a zavřel oči. Byla uklidňující a blízká. Matka si ho tulila k sobě a hladila jej po zádech.
„Budu mami, vždyť ti pak zavolám. Hned, jak se vrátím z koncertu k Fabiánovi, mhm?“

Matka přikývla a poplácala Frederika po zádech. Byl tak křehký a ona jej zbožňovala. Frederik byl s Fabiánem opravdu domluvený, že k němu přijdu přenocovat. A to rovnou na celý víkend.
„Užij si to tam, ano?“ hrnuly se jí slané perly do očí. Neměla dobrý pocit z tohoto koncertu. Z toho, že by tam měl jít. Nejraději by ho zamkla v pokoji.
„Vyfotím ti to tam. Abys věděla, jak to vypadalo.“

***

Frederik scházel schody do clubu. Cesta byla tmavá. Byly pouze osvětlené zdi a schodiště. Hudba mohutně duněla a jemu projel blesk nervozity a adrenalinu v zádech. Cítil napětí. Bál se z nevědomosti, co jej čeká. Cítil se zvláštně. Napnutě. Všude kolem pokuřovali lidé ve věku od 15 přes 30. Hlasitě si povídali. Z otevřených dveří do clubu, kde z každé strany stáli bodyguardi a vyhazovači, unikal vanilkový kouř. Známá pára, jenž nechybí téměř na žádném koncertě. Frederik zastrčil ruce do kapes a schoval hlavu mezi pozvednutá ramena.

„Máš lístek?“ zařval skoro na něj jeden z goril. Byl asi desetkrát státnější a o tři hlavy vyšší než Frederik. Cítil se opět ještě divněji. Měl chuť skočit po nějakém chlapci stojících okolo ve skupince a oddat se neřestné hudbě ve zmítajícím se tanci jejich těl.
„Mám,“ vytáhl z kapsy vstupenku. Gorila mu odtrhla kousek a pokynula hlavou, aby vstoupil. Frederik se zaculil a nasadil suverénní chůzi a pohled.

Připadal si důležité, dospěle, ač mu do dospělosti bylo hodně daleko. Jeho duše plesala nad tím, že šel sám a tajně do sklepního clubu na koncert. Do clubu, kde bylo tolik raperů. Bál se jich a zároveň mu něčím imponovali. Už doma před odchodem, když si pouštěl svůj mix rapu, rocku a disca, měl v oblasti žaludku zvláštní pocit. Cítil v sobě vzrušení. Ne sexuální. Dostal ohromnou chuť na Starbucks kávu, ale to měl opravdu hodně daleko. Vlastně ji pil pouze jednou. A to v Berlíně, kde se byl poprvé podívat se svými rodiči o prázdninách.

Frederik rozrazil druhou půlku dveří a stanul tváří tvář dunícímu parketu v kulatém tvaru. Do očí jej bodavě řezaly barevné reflektory a lasery. Mírně je přimhouřil. Uvnitř bylo ještě málo lidí, usoudil podle mínění kolem malého pódia naproti, při němž se shromažďovala mládež. Skupinka dívek s pivem a drinky v rukou. A… Starbucks kelímkem. Frederik si skousl ret a měl chuť za nimi běžet, kde to výborné kafe měli k dostání.

Zhluboka se nadechl a protáhl se. Mírně zaklonil hlavu, aby se podíval na balkóny nad parketem a pódiem. Opravdu luxusní club. Bar nahoře i dole. Ještě tu nebyl a zalitoval. Bylo tu to tak zatraceně cool a ta atmosféra jen sršela nemravnostně a podivně tíživě. Frederik si připadal jak v doupěti rapu, sexu a kriminality. Nikdy dřív takový pocit nezažil. Doslova jej toto místo vtáhlo do svých dějišť a než se Frederik vzpamatoval, stál ve skupince oněch dívek s kávovým drinkem v ruce a vanilkovou cigaretou u úst.

„Hey, co to vůbec teď hraje?!“ zakřičela jedna z nich. Černovláska s oranžovou ofinou. Popíjela pivo a smála se. Blonďatá slečna se nahnula k nim.

„To je Nelly Furtado s Tiestem přece!“

„Joo, to je strašně dobrá písnička!“ přidal se Frederik a vrtěl boky do rytmu. Nejistě potahoval u cigarety a olizoval si rty. Oči mu temně zářily.

„To si piš!“ poznamenala tmavovláska a začala nadšeně poskakovat. Nemohla se dočkat, až přijde její idol, jehož musel znát každý, kdo se zajímal o pobuřující rap. Frederik doma lhal. Žádná rocková kapela tu nehrála. Byli to tři drsní rapeři. Neznal je, ale podle toho, že jeden z nich měl být jakýsi Berno, jehož málo zaregistroval, by to měla být povedená akce plná ´zakázané
´ hudby. Frederik netušil, že zrovna u nich v Zermattu by se mohlo dít něco takového. Možná byl opravdu hodně mladý na to, aby něco takového kdy zjišťoval. Všechny akce, na kterých už byl, se mu nyní zdály jako naprosto absurdní dětské tancovačky. A on si přeci jako dítě nepřipadal.

K pódiu ze začínalo nahrnovat víc a víc lidí. Nejprve postupně. Skupinka za skupinou a a Frederik si povídal se svými novými známými stylem křičení na sebe. Alkohol se mu lehce dostával do krve a on se cítil jemně omámený. Líbilo se mu se cítit uvolněně. Nehodlal se opít, to opravdu po sobotní akci z minulého týdne nehodlal dělat.

Frederik byl natlačen k hraně pódia, jež mu sahalo kamsi k hrudi vzhledem k tomu, že byl malého vzrůstu. Holkám, s nimiž tam byl, sahalo po pas.

„Už se to hrne, už se bude začínat!“ křičela černovláska a namáčkla se k Frederikovi bokem. Další její kamarádky se natlačily na ni. Bylo to skoro jako masová vražda, myslel si Frederik. Jakoby tu měla vystupovat kdoví jaká hvězda. Lidé se začali mačkat a shromažďovat do těsné blízkosti a vzduch v kotli houstl, stejně jako prostředí okolo. Podněcovala tomu temná raperská hudba. Hluboký hlas jednoho z nich doplňující dalšíma dvěma o něco jemnějšími. Frederik vykulil oči, když se ze stropy spustila světelná koule, která vrhala rudá světla. Opona se odhrnula a on tak mohl po každé straně pódia spatřit stroze oděné tanečnice u tyče. Vlnily boky a svým štíhlým tělem se omotávaly kolem svého pracovního nástroje jako hadi. Házeli po všech mužích i ženách okolo sexuchtivé, lačné pohledy a… roztahovaly nohy.

Frederik polkl sucho v ústech, někdo do něj zezadu strčil a on rozlil svůj omamný nápoj.

„Hey, jako…“ otočil se na onoho člověka Frederik a střetl se svýma zelenýma očima s oříškově hnědýma.

1 názor na “Schokolade Blumensprache 5.”

  1. Mischulka

    Začínám se trochu bát, aby se tam Fredymu něco nestalo :/ Ale to je u mě typické :D Vždycky mám pocit, že se něco pokazí a všem se něco stane 😉 Tak doufám, že je to zas jenom můj neoprávněný strach 🙂

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *