Schokolade Blumensprache 35. (konec)

autor: Schmetti

Uběhlo několik dnů a Thomas se ubytoval u Nicolase a Laury na delší dobu. Jeho zkouškové období bylo dávno pryč a doma v Německu se nechtěl zdržovat. Byl rád, že vypadl pryč a mohl změnit svůj stereotyp života. Být mezi jinými lidmi, třeba i poznat nové lidi…

Jeden z důvodů, proč tu zůstal měl ale své jméno. García.

„Proč jsi s nimi nejel na nákup, Fredy?“ Thomas větral do zahrady, pouštěl do obýváku čerstvý vzduch. Bylo mu horko.
„Mhm, nechtělo se mi,“ odpověděl Fredy a válel se na zemi před televizí. „Chtěl jsem se díval na filmy…“
„Na co vůbec koukáš?“ Thomas se otočil k němu. Frederik ležel na břiše a před sebou notebook.
„Mhm, nějaká… mhm, nevím, ještě jsem totiž žádný nepustil,“ zazubil se na něj. „Nemůžu si vybrat, rád bych něco vtipného, abych se uvolnil a smál.“
„Smích je jeden z nejlepších pomůcek na uvolnění duše,“ mrkl na něj Thomas a hupsnul vedle něj též na břicho, podložil si bradu a druhou rukou mu začal šmrdlal na noťasu.


„A další ze způsobů je který?“ pravil s pozvednutým obočím Fredy, jeho pohled vyzařoval uhrančivostí. Thomas se díval mimo něj.
„Je jich hodně… relax, masáž, jóga, sex…“ pokrčil rameny. „Každý si vybere podle svého gusta.“

Fredym projel zvláštní pocit, opět zaznamenal Thomasův parfém.

„A ty využíváš které věci?“ zadíval se na jeho ruku, která hledala film.
„Upřednostňuju sex, smích a čerstvý vzduch,“ Thomas se na něj krátce podíval. „A ty?“ obrátil pozornost zpět obrazovce, vybral film. Zahulíme uvidíme.
„Já…“ Fredy si odfoukl ofinu z čela. „Řekl bych, že stejné věci jako ty,“ sklopil oči a začervenal se. Mluvit o sexu mu moc nikdy nešlo, ne vždy. A přiznat někomu, svému bývalému…
„Měl bys nosit sponku, zlato,“ Thomas mu odrhnul neposedná čokoládová peříčka z čela. Fredy zadržel dech. Ten dotyk. Vnímal Thomasův pohled. „Budou se ti kazit oči…“ ruku stáhl. „Tvoje smaragdky,“ dodal.

Než stačil Frederik zareagovat, Thomas dál povídal.
„Pustíme si Zahulíme uvidíme, to máme s Nicolasem rádi…“ spustil přehrávač. „Akorát on se neumí řezat smíchy jako já scénám, které mně přijdou vtipné.“

„Jo… ty ses vždycky smál hodně, tak uvolněně,“ přiznal Fredy a díval se, jak film začíná. „Tak od srdce…“
„Nicolas snad ne?“

Fredy zapřemýšlel, zadržel dech, poté si povzdechl.
„Je jiný než ty… umí se smát, ale prostě jste rozdílní…“

Thomas nevnímal, co se děje na obrazovce.

„I když už spolu nejsme… zůstal jsem tu taky kvůli tobě,“ vydoloval ze sebe Thomas. Fredyho zamrazilo. „Nedělám si na tebe nároky, nechci tě Nicolasovi brát…“ vyhledal jeho poplašený pohled. „Ale chci ti být nablízku, pokud ti to nevadí a nějak tě neobtěžuju, nedělám ti citové problémy…“

Fredy zabodl oči do koberce, bříšky prstů po něm přejížděl. Thomas zrychleně dýchal, bylo mezi nimi dusno, napjatá atmosféra, cosi nevyřčeného.

„Když jsem poprvé viděl Nicolase, bylo mi divně, protože jeho oči mi připomněly tebe,“ Fredy prudce vydechl. „Nikdy jsem na tebe úplně nedokázal zapomenout… nešlo to,“ chytil se za hlavu, z pod víček se dostaly slzy. Napjetí překročilo hráz. „Já… myslím, že… tě nemiluju, bože, jak o tom vůbec můžu přemýšlet,“ praštil se do čela, výčitky. V Nicolasově domě. Jak jen může. „Jsem jen obyčejná děvka, co neví, co chce, moje srdce si dolarů, co se mu zlíbí, cítí náklonnost k kdekomu,“ obviňoval se. Thomase to zabolelo, znal jeho příběh.
„Neříkej to, mluvíš blbosti,“ chtěl ho chytit kolem ramen, bál se, že v něm vyvolá něco, čeho by později oba litovali.
„Tak proč bych miloval Nicolase, proč bych flirtoval s Fabym, proč bych chtěl být v objetí Sebastiána, proč se cítím v tvé přítomnosti jako šílený, toužím tě mít u sebe, cítit tvoje doteky, tvoje rty?! Proč?!“ křikl.
„Protože jsi se se mnou nikdy intimně nesblížil? A chtěl bys to zkusit? Poznat?“ opáčil bez zábran. Fredy si položil čelo na zem. Byl ztracený, opět se zmítal v bordelu svých citů, zmatenosti.

„Fredy…“ Thomas ztrácel hlavu. Svou teplou dlaň mu položil na rameno. Přisunul se blíž, jeho hubené tělo natiskl na sebe, potlačované pudy a odříkání citů se dostavily na povrch. Fredy automaticky zareagoval, spontánně, dychtivě.

Přitiskl své rty na ty jeho, oba je hned otevřely, pronikly do sebe jazyky. Srdce v krku, mozek buboval, vášeň vzplanula.

Cítil jeho horké ruce na svém nahém těle, jedním okem zaregistroval svršky oblečení. Ležel pod Thomasem, čokoládovými dlaněmi přejížděl po jeho vypracované hrudi, cítil vlhké polibky na krku. Oplácel mu je stejně vroucně. Vše se dělo tak rychle…

Rozevřel svá stehna, vsunul se mu mezi ně. Prsty něžně obstaraly jeho dírku.

Byli mimo dimenzi. Lapeni.

Pronikl do něj.

***

Fredy si dělal diskotéku, pouštěl MTV na plné pecky, poskakoval, napodoboval jejich tanečky, Thomas se mu smál, skoro padal na obrovskou květinu v obýváku. Byla to veselá hudba, svobodná. Nadnášela duši, zbavovala starostí.

„Dělej, pojď taky tancovat,“ Fredy čapnul Thomase za ruku a přitáhl ho k sobě.
„Já nechci!“ bránil se, Fredy ho donutil. Poskakoval. Thomas se připojil.
„Vidíš! Jde ti to!“
„No to nevím!“ Thomas se celý natřásal, jejich vlasy byly všude. „Ty vole to je super!“ smál se šíleně hlasitě, Fredy dostal výtlem, chytil se za kolena a musel to ze sebe dostat, neudržel se na nohou, svalil se na zem, sekundu na to vedle něj přistál Thomas a celý se otřásal v záchvěvech smíchu.

„Uděláme si párty po našem…“ zpíval vesele Fredy s rukama ve vzduchu. Thomasův hluboký hlas ho doprovázel.
„Dej mi, dej mi, no tak se mi odevzdej, dej mi…“
„Ooh, ooh.“
„Každý den mi dáš!“

„Ty vole, co to je za magořinu?!“
„Já nevím!“ Thomas dostával křeče do břicha. „Je to šílená kokotina, ale skvěle se na to paří!“

„Bude to nejlepší párty léta, joo, tos ještě neviděl, street párty, yeah!“
„Vrť se!“
„Každý den mi dáš!“
„Dáš mi, dáš mi!“
„Kam to máš ráda, baby? Kam co, kam co, dej mi, dej mi, no tak dej mi, baby!“

Do obýváku vstoupil Nicolas s absolutně nechápavým výrazem ve tváři, rty dokořán, za ním sestra s taškama v náručí. Nicolas přejel očima celou místnost, bylo tu svěže, skvělý vzduch.

„Hey!“ zvolal.

„No tak dej mi, no tak dej mi!“

Ani jeden ho přes hlasitou hudbu neslyšel, hrála skrz velké repráky domácího kina. Podívali hezky na sebe s Laurou. Měli jim přerušit jejich párty? Nicolas byl poněkud zaskočen. Vypadali totiž dost… bláznivě, bez starostně, naprosto uvolnění, šťastní.

„Hey, vy pařmeni, rodiče jsou doma!“ zaječela Laura, až poté oba dva zvedli hlavy, smáli se pořád. Jen jim mávli. Nicolas se zasmál, zavrtěl hlavou a šli vyndat nákup.

O chvilku později za nimi přišel Fredy. Skočil Nicolasovi zezadu kolem krku a políbil ho na tvář.
„Jsme si dělali disko, víš,“ hned jim šel pomáhat.
„Viděl jsem, bavili jste se,“ usmál se Nicolas. Fredy mu úsměv oplatil. „Můžeš jít zpátky, rád tě vidím veselého…“
„Fredy?“ ozvala se Laura. „Sebastián přijde zít
ra,“ mrkla na něj. Před pár dny ho povídala z toho všeho, co cítí vůči Sebastiánovi. Udělala si svůj úsudek a to takový, že Sebastián byl do Fredyho zamilovaný, postupně si ho zamiloval víc a když se dozvěděl o něm a Nicolasovi, bouchl. Byla za ním, promluvit si. Nemýlila se. Sebastián ji překvapil, nebyl zlý, nebyl drsný, byl hodný… poněkud zvláštní. Každý měl své chyby. Domluvili se, že se usmíří, Fredymu se omluví… Nechtěli další rozepře. Nicolas souhlasil, byl rád. Vše bylo správně. „A tvoje mamka volala, spletla si číslo a tys mobil nebral.“
„Aaah, ano?“ Fredy byl trochu mimo, byl moc rád, cítil se zvláštně… „Půjdu zase tančit, jo?“

Nicolas kývl, políbili se něžně, s láskou.

To, co se stalo mezi starou, dávnou láskou, bylo utajeno, v nich, slíbili si tajemství, kterým nechtěli nikoho zatěžovat… udělali za minulostí čáru, spálili mosty, jejich vzplanutí vášně bylo něco, čím uzavřeli jejich staré city. Museli to udělat, litovali by, svádělo by je to dál.

Fredy se zamilovaně podíval na Nicolase, Nicolase hřálo u srdce, Thomas právě četl SMSku od Fabyho, zvali se na rande.

Konec

Nemám ráda dlouhé vysvětlování povídky, co pro mě znamenala, poněvadž mi je z toho nějak zvláštně, protože mi bude chybět. Chtěla jsem říct, že Schokolade Blumensprache je povídka, která dala jméno blogu, děkuju Fredymu, který je moje první slash postava, mám ho strašně moc ráda, je takové moje děťátko, moje malá čokoládka.
Doufám, že jste povídku měli rádi, líbila se vám a… chystám nový příběh 🙂 Děkuju všem, kteří Čokoládu četli, těm, kteří mi zanechali komentář a dali mi tak vědět, co si o příběhu a postavách myslí.


Schmetti

9 názorů na “Schokolade Blumensprache 35. (konec)”

  1. Uf. Vau. Áno! :-D Tú časť s Thomasom som trochu rýchlo preletela očami, ale bolo to fantastické! Úžasné! Takto by som mohla pokračovať hodiny.. Pretože táto poviedka znamená veľa aj pre mňa.. Bude mi za ňou smutno, za malým Fredym, mojím Nicolasom.. Ach Schmetti.. Ani nevieš, ako si ma tým koncom potešila. Takže.. Ďakujem ti. Za všetko. Táto poviedka mi veľakrát zlepšila náladu, a ani teraz to nie je inak. Teším sa na nové poviedky.. :*

  2. Překvapivý konec 🙂 Povídka jako celek se mi velmi líbila, nejradši mám Nicolase, ale teď jsem si oblíbil i Thomase. A ano, Fredy je prostě jednička 🙂 Občas jsem chytal záchvaty smíchu, někdy jsem skoro brečel. Tahle povídka mě dokonce inspirovala, abych se přidal ke Greenpeace a podpořil ALF 🙂 Chci ti strašně moc poděkovat, drahá, že jsi vytvořila tak krásnou povídku! A jako autor vlastních povídek musím říct, že jsi odvedla vážně skvělou práci 😉 Je mi líto, že příběh končí, ale jsem si jist, že si ho zase někdy přečtu od začátku.
    Vážně nádhera, měl bych toho tolik co říct, ale na to komentář nestačí, potřeboval bych celý článek x) Přeji hodně štěstí s novou povídkou, budu se na ni těšit a určitě tvému blogu zůstanu věrný i nadále 🙂 :-*

  3. [1]: Ty seš moje malý zlato, viď? :-* Jsem moc ráda, že ti povídka vždy zlepšila náladu, dělá mi to radost, to je na psaní jedna z dalších nejlepších věcí, udělat radost čtenářům 🙂 No jo, ty a ten Thomas, vaše antipatie :D

    [2]: Děkuju moc za tvůj krásný a dlouhý komentář, vážím si toho 🙂 Těší mě, i Nicolase (:-D) že ses přidal Zelenému míru, bude moc rád. A já mám radost ještě z toho, že sis oblíbil Thomase 🙂
    Budu moc ráda, když sem budeš chodit dál, děkuju 🙂

  4. Tvoje malé zlato :*

    :* Ale vidíš ten koniec? Vidíš ho? :-D Thomas a Fabián! Cha! :-D A vraj medzi nimi nič nebude :-D

  5. naprosto dokonalá povídka.. přečetla sem jí jednim dechem..
    a sem ráda že Thomas+Fabián… napadlo mě to hned jak byli v tom kině… no prostě musim jenom chválit.. 🙂

  6. Mischulka

    Musím říct, že tenhle konec, se mi bohužel, nelíbil. Fredy se mi tímhle dílem zhnusil jak nejvíc mohl! Nechápu, jak mohl Nica podvést. Ne, nepochopím to a neplatí na mě žádné jeho výmluvy. Je to jenom malý, rozmazlený kluk, který neví co chce a jenom každého tahá za nos. jak jsem psala u minulého dílu, nevěřím mu už ani ťuk a pochybuju, že je vůbec schopen milovat. Tohle prostě nepochopím a tečka. Když někoho miluju, tak ho nepodvádím a nesvádím a neflirtuju se všema okolo. Nenechám se využívat a ošukávat se od nějakého Sebastiána. Nicovi by myslím bylo líp bez Fredyna. Možná se za pár dní uklidním, ale teď mám na Fredyho vážně obrovský vztek. Mám chuť tady na něho napsat něco hodně hnusného, ale nebudu zlá. Víc se radji k Fredymu vyjadřovat nebudu, protože ten u mě totálně skončil.
    Nica jsem si naopak hodně oblíbila :-) Je to správný, hodný kluk. Trochu mě mrzí, že se zahazuje s nějakým Fredynem, protože on by si zasloužil někoho lepšího. Vlastně jsem i ráda, že povídka dál nepokračuje, protože by Nico kvůli Fredymu trpěl ještě víc. A to si on nezaslouží.
    Moc za povídku děkuji, ze začátku se mi ohromně líbila, ale postupem času jsem rpostě nedokázala skousnout Fredyho chování, takže jsem se akorát rozčilovala a chtěla někomu ublížit. :-D
    Povídka se mi ale líbila a já jenom doufám, že do další povídky na téma týdne vychladnu, nebo se i tam budu na Fredyho koukat jako na nějakou mrchu :-D

  7. prekrasne dakujem
    este ze som s pisanim vydrzal do konca,  paci sa mi to postupne odhalovanie tajomstiev aj ze si objasnila vztah s ex Tom aj ako sa to ubera
    ja to Fredimu odpustim a ani nie najivne pretoze sa stavaju zle veci ako jemu a kazdy sa s tym vysporiada inak. Chapem aj tych co nechapu,je pravda ze sity hladnemu neveri a preto najlepsie keby to nechapal nikto :)ale to jedine v neby ) ved keby bolo keby…

  8. [7]: Četla jsem komentáře, co jsi mi napsal, děkuju moc! Jsem strašně ráda, že někdo stále čte Čokoládku, je to moje láska! ❤ Budu potěšena, když sem budeš chodit stále a číst tak i jiné věci! 😊

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *