Schokolade Blumensprache 31.

„Fredy…“ Nicolas zavzdychal, zvedl hlavu z polštáře a podíval se na bouli z peřiny v oblasti svého klína. Zavřel oči a zaklonil hlavu. „Bože…“

Neslyšel nic jiného, než spojené mručení a mlaskání. Frederik mu po ránu dělal dobře.

Byl celý pod pokrývkou, ležel na břiše mezi Nicolasovýma nohama a jeho vlastní mu koukali ven. V ruce držel Nicolasovo mužství a opečovával jej rty, jazykem, celými ústy. Nezapomínal si hrát s varlaty.

Nicolas nečekal, že by měl takové probuzení, kdy mu Fredy vleze pod peřinu a skoro jej donutí k tomu, aby ho mohl uspokojit. Nicolas rád přijal, ale samozřejmě předstíral, že je ospalý a unavený.

Když toho bylo na Nicolase moc, silně se udělal a svou bílou tekutinou naplnil Frederikova ústa. Frederik jeho sperma spolykal, přičemž mu pár kapiček steklo mezi koutky úst.

Poté se vyhrabal z pod přikrývky a snažil se si vše slízat ze rtů. Nicolasovi ten pohled a vědomí, že mu chutná, dělal dobře. Frederik mu připomínal kotě, které slízává poslední kapky mléka.

„Ta bílá na tvé čokoládové kůži ti sluší,“ zahalekal vyčerpaně Nicolas, když si Fredy sedl vedle něj a díval se na jeho uvolněný výraz v obličeji. Miloval pocit, že je dobrý a Nicolasovi se s ním milování se líbí.

„Mhm… a já jsem… jak Kinder tyčinka, hnědá plněná bílým mlékem,“ zazubil se vesele a opřel se o zeď, válet se po Nicolasovi nechtěl, dokázal si představit, že potřebuje trochu prostoru pro sebe, i když ho vykouřil.

Nicolas se zasmál a promnul si obličej.
„Ty vždycky vymyslíš nějakou hovadinu,“ nechtělo se mu vstávat, ale měli domluveno, že pojedou do města do zahradnictví pro květiny, aby Frederik mohl vyzdobit jejich dům.
„Jsem prostě kreativní člověk, víš?“ ušklíbnul se Fredy a uvědomil si, že by rád pracoval s něčím, kde by se mohl kreativně uplatnit.
„To každopádně,“ souhlasil Nicolas a vylezl z postele. Protáhl se a otevřel dveře na balkón, čímž větral. Stál tam a zíval, křupalo mu v zádech, zatímco Frederik si jen tak seděl a vnímal svou vláčnost. Vůni po milování. Bylo škoda ji nechat vyměnit za čerstvý vzduch. I když musel uznat, že cítit ji ve směsi s přírodou a zpěvem ptactva bylo nezaměnitelné.

„Mně se ještě nechce vstávat…“ zakňoural líně a objal si kolena. „Chtěl bych se dál mazlit.“

Nicolasovi to bylo jasné, otočil se k němu a pousmál se.
„Zlato, musíme jet do města, půjdeš do svého zahradnictví, stavíme se pro oběd, budeš to tady zdobit… večer půjdeš za Fabym…“ přešel k němu blíž a sedl si vedle něj. „No tak… budeme se mazlit potom… můžeme se mazlit pořád,“ chytl jej za ruce. Frederik stočil nohy stranou a vylezl mu do klína. Pověsil se mu kolem krku a nechal se tak zvednout a odnést do koupelny.

***

Právě se vrátili z města, a to tak, že v ruce nesli každý dvě tašky a balíčky jídla z restaurace. Květiny nikde. Nicolas položil tašky barové židle v kuchyni a odkládal nákup na kuchyňský barový stůl. Fredy obstarával lednici.

Z horního patra přišla dolů Laura, ještě v noční košili a bosky kráčela za nimi.

„Co vy dva? Myslela jsem, že přijdete s nějakými květinami,“ nakoukla do jedné z tašek, Nicolas ji praštil do ruky. „Nemlať mě!“
„To je oběd, drahá sestro,“ řekl jí z milimetrové vzdálenosti do obličeje, zacouvala, některé bratrovy vtipy nechápala. „Byli jsme nám všem koupit jídlo, poněvadž jsme oba usoudili, že za tak nádherného slunečného dne nebudeme vrátit čas v kuchyni a vařit, ale koupíme nějaký salát nebo čínu a tak a budeme venku u bazénu se koupat a opakovat a pít a jíst…“

Nicolas mluvil absolutně spokojeně, v pohodě. Laura jen na něj koukala a nebyla s to ho poznat, Nicolas byl jak jiný člověk. Kam se vytratila jeho zatrpklost a uzavření se do sebe?

„A já jsem si koupil tohle!!“ vykřikl Fredy. „Počkej, přinesu ti to ukázat!“ a odběhl splašeně do obýváku.
„Je blázen,“ mávl Nicolas rukou a smál se. „Kytky doveze nějaké auto, víš, aby se to vešlo protože to, co Fredy vybral, to tu budeme mít jak někde v jarních měsících plus prales, budeš koukat! Bude to tu vypadat skvěle.“

Mezitím už přiběhl Fredy s jakýmsi modrým balíčkem v ruce a zubil se.
„Dívej!“ křikl a nadšeně zamával Lauře onou věcí před očima. Nestačila zaregistrovat, o co se jedná. Než se stačila zeptat, sdělil jí to sám. „To je můj delfín! Nafukovací do bazénu!“

Laura se snažila vše pochytit, odpovídat, jenže Frederik se zakousl do obalu a snažil se ho pomocí zubů otevřít. Plival igelit a prskal.
„Ukaž…“ vzal mu to Nicolas a Fredy si otřel jazyk o dlaň, pak se podíval na nechápající Lauru. Nechápavě.

„Hii,“ jen udělal a šel si natočit studenou vodu z kohoutku, měl žízeň.
„Vy nejste moc normální… co?“ byla jaksi zaražená. Nicolas to nevnímal. Byl zaneprázdněný zkoumáním obsahu balíčku. Vytáhl šedo modrou gumu, z které měl být po nafouknutí delfín. Usmál se.

Frederik přešel k Nicolasovi, objal ho kolem krku a políbil ho.

„Mám hodného muže, že?“ neustále se zubil. Laura pozvedla obočí a radši si šla uvařit kafe.

„Nicolas je zmetek,“ otvírala skříňku a vyndávala pikslu s kávou.

„Mhm, možná jo, ale to vím dávno,“ Frederik se vzal od Nicolase delfína a posadil se na barovou židličku. „To nenafouknu… kdo umí foukat?“

„Jani,“ hned se ozval Nicolas a schválně se zašklebil na Lauru. „Tak co, jakou jste měli noc, drahá,“ Nicolas ji štípl do boku.

„Au, nech mě!“ vlepila mu pohlavek. „Skvělou… spali jsme,“ pokrčila rameny. „Já ve svém pokoji a on v pokoji pro hosty, jak jinak.“
„Hahaha, jasně, ty a on jste spali odděleně. Fredy, že kecá!“

„Joo, my taky sexovali celou noc,“ pravil bez ostychu, zato Nicolas se začervenal. Laura toho využila.

„A pak kdo tady sexuje! Ty, bráško, ty! Jsi nadržený jak prase.“

„Omyl, Lauro, to já,“ Fredy se postavil a odložil delfína.

***

Slunce pařilo, téměř nikdo u domácího obyvatelstva se nezdržoval ve městě. Turisté se zbláznili a jakmile bylo pěkné počasí, bylo jich víc než obvykle. Pouze stánky byli plny domácích, prodávali jídlo, suvenýry a tak podobně.

Nicolas, jeho sestra, Frederik, Jani i Berno se vyvalovali na osuškách u bazénu v zahradě a nechali se laskat sluncem. Vštěpoval hnědé pihy do své kůže, které byly viditelnější v případě Nicolase, Laury a Janiho. Jani seděl na zemi pod stojanem se slunečníkem a jedl sušenky, Laura si s ním finsky povídala. Berno ležel na zádech s rozkročenýma nohama, rukama podél těla a měl zavřené oči, zatímco Nicolas byl v polosedu a s přikrčením očí pozoroval Frederika, jak dovádí v bazénu s nafukovacím del
fínem.

„Ty vole, asi mám dítě,“ Nicolas mluvil k Bernovi, krčil nos. Berno jen cosi zamručel. „A nespi,“ strčil do něj jednou rukou. Nugátový muž si užíval klidu a neměl rád vyrušování při opalovačce.

„Nech mě, vole,“ zahučel. „Co otravuješ?“ otevřel oči a promnul si nos. Nicolas si odfrknul.

„Říkám… mám asi dítě.“

„S kým?“ pozvedl obočí a posadil se, natáhl se k Janimu a ukradl mu sušenku. Ukousl z ní a nabídl Nicolasovi. Ten odmítl.

„No s kým, sám se sebou, čum na něj,“ pokynul hlavou na řádící čokoládový flek v modři vody. Připadal mu nesmírně rozkošný. „Miluju ho…“ rozplýval se.

Berno se uchechtl a znova si protřel kořen nosu.

„Je to čokoládový bobek.“
„Co?“ otočil k němu s úsměvem hlavu Nicolas.

„No, čokoládový bobek,“ zopakoval mu Berno. „Nevíš, že mu tak říkám?“ podivil se.

„No to teda nevím…“ vrtěl hlavou. „Od kdy? Mi to neřekl…“

„Už dýl…“

„Mhm…“ Nicolas se zadumal. Sedl si pořádně a zazíval.

„A on mi říká strejdo,“ Berno se musel zasmát. „To víš, třicátník, to pro takovou malou koketu jsem staroch.“

„Muž v nejlepších letech,“ opravil ho Nicolas. „Zkušený, rozumný, nepubertální… navíc má zkušenosti v…“

„… sexu,“ dopověděl za něj Berno. Nicolas ze zachechtal.

„Jo, přesně tak.“
„To mi říká i Gertruda.“
„Kdo?“

„Gertruda, kámoška od Fredyho a Fabyho, znáš ji, jak kdysi dávno tě volala, abys odvezl ožralého Fredyho domů.“
„Ta černovláska?“ užasle otevřel pusu Nicolas. „Ty s ní něco máš?“ měl na jazyku ostřejší slova, ale uvědomil si, že nikdy nechtěl být nějak moc sprostý.

„Tak nějak sexuální vztah, plus večeře, kino… znáš to.“
„Takže s ní prakticky chodíš.“
„Nico, nemám rád slovní spojení ´chodit s někým´, to je jak ze základky.“
„No dobře, prostě spolu máte nějaký vztah.“
„Vztahem bych to nenazval…“
„Bože, tak se vymáčkni,“ Nicolas ztrácel trpělivost. Berno si lehl.

„Řekněme tomu… lehčí vztah.“

Fredy se rozhodl si odpočinout, jako vodní příšera se opřel o okraj bazénu, na ruce si položil hlavu a zářivě se usmíval. Mokré vlasy se mu lepily na čelo.

„Kdo má lehčí vztah?“ slyšel poslední slova z Bernových úst a vzbudila se v něm zvědavost.
„Tvoje kamarádka Gertruda,“ hodil ho Nicolas do obrazu.
„Co? S kým? S Fabym? Jakto? Já to věděl!! Proto za ní chce večer se mnou jít, protože se mu stýská! Vymění mě za holku!“

Nicolas věděl, že Fredy přehání a hraje to.
„Ne, má lehčí vztah tady s panem Bernem.“

Berno se zaksichtil.
„Tady člověk nemůže mít chvilku tajemství, co?“ vyčítal Nicovi, ten se nezúčastněně vykrucoval a raději se usmíval na cosi před sebou.

„Ty vole! Kecáš!“ Fredy se hbitě vyšvihnul ven jako ryba mrskající se nad hladinou a praštil sebou na břicho na osušku vedle svého přítele. Oba ho pozorovali. „Jsem nevěděl, že je Gerdi na strejdy,“ provokoval, zatímco kousal kus sušenky, co sebral Lauře přímo z ruky.
„Hele, bobku, nebuď drzý nebo dostaneš na prdel,“ huboval mu Berno ze srandy.
„Jsi starý, je ti hodně, já bych tě nechtěl.“

Nicolas se smál do dlaně jeho drzosti, vysloužil si tak bouchanec do ramene a lehl si na záda.

„Já tebe taky ne, jsi moc malý, dítě.“
„Nicolas to má rád.“
„Nicolas je z tebe na prášky.“
„Hey, nemluv za mě!“ ohradil se. Všiml si Frederikova bodavě vraždícího pohledu, bože, to zase bude keců…
„On moc dobře ví, co mu říkám, jak ho vychovávám.“
„Ale vás všechny musím vychovávat já! Protože jste malí a nemáte rozum.“
„Ano, pan starý je vždy nemoudřejší…“

***

„A já myslel, že se s ní dáš dohromady…“ posmutnělá empatie se Fredymu nezadařila. Faby ji nepotřeboval a hlavně lítost necítil.
„A proč? Vždyť se k sobě nehodíme, kamarádka je super, ale není to ani kamarádka hodně blízká, prostě… obyčejná kamarádka.“

Procházeli se v podvečer po městě s kelímky Starbucks kafe. Fredy popíjel oříškové frappuccino se šlehačkou a trochou čokoládové polevy, což bral jako samozřejmost. Faby si pochutnával na mocaccino frappéčku.
„Mhm… je na tebe moc divoká… je v ní něco… divného,“ připustil Fredy a prohlédl si chlapce, který právě prošel kolem něj. Blonďák, sportovní postavy. Faby si ucucl kávy.
„Právě, k Bernovi se hodí… Je taková tmavá jako on…“
„Jee, říkáš blbosti, protože nevíš, co říct. Tmavý, černý, bílý. Máš to jedno. Já jsem taky černý a mám vybledlého kluka.“
„Jo… máš, jenže vy si rozumíte. A vůbec, nevím, proč tu řešíme Gertrudu a mě, když ji nechci ani ona mě,“ Fabyho ta debata přestala bavit. Posadil se na lavičku, kolem níž procházeli. Fredy stál před ním. V ruce kávu a díval se kolem.

Fabián si jej tak mohl prohlédnout z jiné výšky, než když stojí vedle něj. Snad nikdy neviděl svého kamaráda v kraťasech.

„A co ty, nebojíš se, že tě uvidí Sebastián a odvede tě zpátky?“

Fredy se očima zaměřil na jedno místo, na dřevěný sloup lampy, alespoň soudil, že je ze dřeva, a duhovky ztmavly. Jaksi podivně zamrkal, že se mu silně zachvěly řasy a přešlápnul.
„Řekl bych, že na to nemyslím…“ odpověděl vyhýbavě. Najednou mu začala být zima a dostal chuť na onu novou Starbucks horkou čokoládu. „Měli oříškovou.“
„Co?“ nechápal Faby. Fredy se posadil vedle něj a natáhl nohy před sebe, prohlížel si své špičky bot, jež měly měděnou barvu.
„Horká čokoláda ve Starbucksu.“
„Mhm… jo. Myslím, že tam takovou měli.“
„Četl jsem o ní na netu…“ řekl mu to Nicolas. Fredy mluvil zaraženě s mírně přešlým podtónem.
„Měl sis dát čokoládu…“ obrátil k němu hlavu. Klepal si rukou do kolena. Fredy se mu podíval do očí, poté je sklopil.
„Měl jsem chuť na tohle, bylo mi horko…“
„Mám ti tam skočit? Není to daleko…“ nabídl se mile Faby. Fredy se začervenal.
„Ne, to je dobré. Dám si ji třeba zítra, až mě odvedeš domů…“ jemně se pousmál a pohladil svého kamaráda po ruce. Faby se napnul.
„No dobře, ale aby ti nebyla zima…“ styděl se. Přitáhl nohy blíž k sobě. Přemýšlel nad tím, jak Fredy nazývá Nicolasův dům svým domovem. Znělo to moc dospěle. Nevěděl, k čemu to přirovnat. On byl stejně starý, holku ani kluka nikdy neměl, žije s rodiči a jednoduše se cítí jako dítě. Fyzicky na něm také není znát, že by byl víc poskvrněný, zato na Fredym jeho zkušenost byla vidět. Nedokázal poukázat na něco, co by to bylo, ale prostě to viděl.

„Co budeme dělat?“ Fredy si začal hrát s nohama a šťouchal špičkami bot o sebe.
„Půjdeme do toho kina, ne?“
„Ajo, a co vlastně dávají?“
„Nevím, se podíváme až tam,“ zasmál se Faby. „A mám nápad, můžeš si při zpáteční cestě koupit tu tvou horkou čokoládu, ty… čokoládo,“ strčil do něj, až se Fredy málem polil.
„Blbečku,“ culivě se smál. „Dobře, ale lístky kupuju já, ty kupuješ jídlo, pro
tože to ocením hodně a… až půjdeme zpátky, koupím ti…“
„Rád bych pivo, ale to ti ve stánku, nám, neprodají, vypadáme moc male, zlato.“
„Něco si ale navzájem koupíme. A teď mám hlad… pojď se domů najíst, nebo si něco koupíme?“
„Můžeme, cokoliv chceš, mám tě tu jak za starých časů, splním ti vše,“ Faby dělal komedianta. Fredyho bavil. Dopili zbytky hnědé tekutiny, hodili je do koše a ruku v ruce mířili směr restaurace.

***

Stáli před plakáty kino programu uvnitř budovy a dívali se, na co by tak šli. Frederik se natahoval, aby ukázal na jakýsi nápis, ale byl malý. Chodba byla rozlehlá, tmavá. Za nimi za okýnkem prodávala Frederikova bývalá učitelka lístky do divadla a o kus vedle vstupenky do kinosálu s občerstvením. Dokonce byl vyhrazen plácek s několika stoly na posezení u kávy nebo čaje.

„Hele, půjdeme na Zkrocenou horu…“ navrhl Faby. Frederik pokrčil čelo, nevěděl, o čem film je.
„O čem to je?“
„O gayích…“ odpověděl Faby, než se zasmál. „To se na nás hodí, ne?“

Frederik se zatvářil ne příliš nadšeně.
„Nevím, ale nemám potřebu se dívat na gay filmy…“ zamumlal, když se začetl do popisu děje. „To bude divné…“
„Já to viděl na dvd, ale tak… jde to… nebo můžeme na Star Wars, to by tě bavilo?“
„Jo, určitě víc. Víš… nerad bych se díval na ten… sex tam,“ podíval se na Fabyho. Udělal jakési gesto rukou. „Nedělalo by mi to asi dobře.“
„Promiň,“ hned se omluvil Faby a v duchu se mlátil do hlavy. „Nedošlo mi to.“
„To je dobrý…“ Fredy sklopil oči. „Ještě jsem se úplně nesrovnal.“

Faby ho chytl kolem ramen a dal mu pusu do vlasů, šli koupit lístky a něco dobrého.
„Nemysli na to, pojď, dáme si něco a nakoupím ti spoustu čokolády, mhm?“ stoupl si naproti němu. Díval se na něj s něhou a Fredy ji vycítil. Měl chuť se k němu zamuchlat. Udělal to. Opřel si hlavu o Fabyho rameno a zadíval se před sebe, když ho uviděl.

Projel jím blesk. Mráz po zádech. Srdce se rozbušilo. Dech se zastavil. Fredy cítil, že se mu podlamují kolena. Thomas.