Schokolade Blumensprache 30. 2/2

***

„Nechceš tu teda zůstat přes noc?“ ptal se Fabián Frederika, když se chystal oblékat a čekat na příjezd Nicolase.
„Zeptám se a kdyžtak zítra, jo?“ Frederik se pousmál a dopil sklenici vody. Fabián jaksi nepotěšeně přikývnul a dal si ruce za záda.
„Tak mi dej hlavně vědět, ať jsem doma,“ zažblebtal.
„Někam se chystáš?“
„No kdybys nepřišel, tak jsem chtěl jít za Gertrudou…“ pokrčil rameny. Byl přešlý.
„Tu jsem neviděl ani nepamatuju…“ přiznal Frederik. Našpulil rty.
„Tak bychom za ní mohli spolu,“ nabídl Fabián a opřel se bokem o zeď vedle dvěří.
„Joo, rád bych,“ Frederikovi se rozzářily oči.

Gertruda byla jeho docela dobrá kamarádka, ne nikterak blízká, ale měl ji rád.
„Tak já jí brnku, Nicolas ti přece nebude zakazovat, ne?“ hmátl po mobilu, Frederik se znova posadil na postel a zavrtěl hlavou. O Nicolasovi nepochyboval.
„Jistě že ne,“ pousmál se a už se díval, jak si jeho kamarád přikládá mobil na ucho.

Po chvilce Gertruda zvedla telefon.
„Bože, Gerdi, neřvi!“ Fabiánovi málem upadla hlava, poněvadž Gertruda měla za to, že do telefonu se musí za každou cenu křičet, aby vás ten na druhé straně slyšel.

Zatímco Frederik poslouchal Fabyho a Gertrudy rozhovor, přemýšlel nad Nicolasem a tím, že by se mu měl nejspíš omluvit za své hysterické výlevy. Také si uvědomoval to, že mu za rok bude osmnáct let a neměl by se chovat tak pubertálně. Jenže jak znal hodně lidí ve věku do dvaceti let, byli stejně puberťácky založení, jako on. I když musel si přiznat, že za tu dobu, co zná Nicolase a co byl u Sebastiána, trochu dospěl.

Do pokoje vletěla Fabiánova matka, rozrazila dveře tak rychle, až Frederik nadskočil.

„Je tu Nicolas!!“
„Psst, mami, telefonuju!“ Fabián nesnášel tyhle přepadovky, jeho matka nikdy neklepala, vadilo mu to! Neměl svůj klid pro sebe, mohl být kdykoliv narušen, vyrušen…
„Už jdu,“ zvedl se Frederik, oprášil si zadek a vzal svou tašku. „Faby…“ podíval se po něm. Fabián se zaksichtil.
„Gerdi, hele, musím končit, brnknu ti ještě, čus,“ zavěsil, mobil hodil na poste, protáhli se oba dva kolem matky stojící ve dveřích a sešli společně po schodech dolů.

Vyšli před dům, kde stálo auto, v němž seděl Nicolas. Cosi dělal s telefone, jeho obličej byl ozářený jeho světlem.

„Tak Faby, zítra dorazím, mhm?“ Frederik obejmul Fabiána, ten jej stiskl a mračil se na auto s Nicolasem.
„Jasný, tak hlavně dej vědět…“
„Neboj, Nico to dovolí,“ pustil ho a mrknul na něj, potom se otočil k autu a zakřičel: ,,Hey, Nicolasi, vylez, ne!“

Nicolas sebou škubnul a hned se na Frederika zářivě usmál, načež vystoupil z auta a mobil strčil do kapsy.

„No to je dost taky,“ zasmál se a přešel k nim. Podal si ruku s Fabiánem, který byl celý nesvůj. „Jsem ledový, to tou zimou.“
„Jo? Fredy říkal, že jsi jak radiátor…“ zapitvořil se a Frederik do něj strčil a udělal obličej, jako že má mlčet.
„To on říká, je ukecaný,“ Nicolas se nahnul k Fredymu a líbnul ho do vlasů. Vzal ho kolem ramen.
„Nejsem ukecaný.“
„Jsi,“ opáčil Fabián a díval se mimo ně. Drbal se v hlavě.
„Tak vymysleli jste něco?“ ptal se Nicolas. „Fredy mi říkal, že tu vždycky rád spal, tak jestli tu nechce třeba zítra zůstat, nebo už dneska. Co?“

Fabián se zadíval Nicolasovi do očí.
„No my to plánovali na zítra…“ pak se podíval na Frederika, který jen pokyvoval hlavou. „Dovolíš mu to?“
„Jistě, není přece ve vězení. Já nejsem Sebastián…“ v Nicolasově hlasu byla znát zášťa odpor k tomuto muži.
„No to jistě nejsi, protože to byl neuvěřitelný…“
„Zmrd,“ doplnil Fabiána Nicolas. Usmáli se na sebe, celkem nervózně.

Frederik se díval do země, skleslý a zahloubaný. Bylo mu to nepříjemné. Nerad slyšel nadávky na Sebastiána.

„Tak dobře, zítra tu Čokýnu máš jak na koni, viď, mrně,“ Nicolas štípnul Frederika do vtáře. Ohnal se a odtáhl od něj.
„No jo,“ zavrčel. Fabián ani Nicolas nevěděli, co se mu honí hlavou, proč tak změnil chování z minuty na minutu. Dal Fabiánovi pusu na rty. Mlaskavou. „Zítra se uvidíme, zlato,“ a zalezl si do auta na zadní sedačky za řidiče a odvrátil se od nich dvou.

Nicolas s Fabiánem zůstali stát sami venku s nechápajícími výrazy a oba s otevřenou pusou. Podívali se vzájemně na sebe.

„Chápeš…“ mluvil Fabián.
„Nechápu,“ odpověděl Nicolas. „Z něj to nedostanu.“
„Dostaneš, za úplatek bonbónů a kakaa ano.“
„V tomhle případě asi ne, Faby,“ zavrtěl hlavou Nicolas. Dělal si starosti. „Vypozoroval jsem,že kdykoliv je nějaká zmínka o Sebastiánovi, Frederik se urazí.“
„Víš…“ povzdechl si Fabián, zíral na Frederika, který vypadal, že spí s hlavou na okýnku. Neviděl mu do tváře. „Možná se mu stýská. Zní to dost divně, ale přece jen… byl s ním půl roku doma, a podle všeho se k němu nechoval vždycky špatně.“
„O tomhle nechci ani slyšet,“ zavrčel Nicolas. „Tím nechci říct, že bych to nechápal, ale ten chlap by zasloužil basu, ti říkám. Nesnáším ho.“
„To já taky, Nicolasi, jenže Frederik je prostě…“
„Jo, já vím,“ strčil ruce do kapes a sehnul hlavu, podíval se na své boty a přešlápl.
„Možná to řekně… až se mu bude hodně stýskat,“ mluvil opatrně Fabián. Pokračovali by v hovoru dál, kdyby se neozval klakson a oni neuviděli, jak je Frederik natažený přes sedačky dopředu a netroubí na ně.

„A jeje, jeho hysterka manýry jsou tady,“ ušklíbl se Nicolas. Fabián se usmál.
„Přeju hodně štěstí s nervama, já bych ho praštil,“ zavtipkoval. Nicolas se zasmál.
„To já občas taky,“ plácl Fabiána po ramenu. „Tak čusky a zítra jsme tady, ahoj, Faby.“
„Ahoj,“ rozloučili se, Nicolas nasedl do auta a odjeli.

Fabián zůstal na chodníčku před domem, díval se před sebe několik sekund, než se otočil a zmizel v domě s myšlenkami na Frederikovu mysl.

***

Nicolas se právě ukládal do postele, byl pouze ve spodním prádle a byla mu zima. Zavřel okno i balkón, vždy před spaním větral. Hmátl po časopise a zalezl si pod peřinu. Světlo lampičky ozařovalo jeho obličej.

„Fredy, už pojď…“ volal Frederika, který se zdržoval v koupelně a ošetřoval svou kůži krémem.
„Už jdu… se mažu,“ přišel do ložnice též do půl těla nahý. Jeho křehká postava, štíhlá, čokoládová, Nicolase mámila. Vždy, když viděl Frederika bez trička, bez kousku oblečení, zrychlil se mu dech.

„Chceš namazat?“ nabídl se, doufal, že to neznělo příliš podbízivě.
„Mhm… jo, nohy bys mi mohl natřít, masáž,“ pousmál se a hodil po něm krém. Nicolas ho chytl, vlezl si na kolena a klečel.
„Tak šup, šup…“ usmíval se. Měl zvláštní mravenčení v břiše. Jisté vzrušení. Stejně tak Frederik.

Posadil se naproti němu a své štíhlé, celkem dlouhé nohy, mu položil do klína a zahýbal prsty, přičemž se mu díval do očí. Hravý úsměv.

„Máš rád masáže?“ Nicolas si roztíral krém s vůní květin po rukách a zahříval je, což nebylo k ničemu, poněvadž když vzal do Frederikovo chodidlo do dlaně, vykřikl. „Ššš… za chvilku ti bude vedro,“ prohlásil záludně. Frederik se předklonil a objal se pod koleny.
„Vedro?“ pravil líně. „Rád bych horko… po celém těle.“

Nicolasovi jeho hlas
způsoboval enormní vzrušení. Stáhl zadek a vydechl. Bílými dlaněmi přejížděl po hnědé pokožce Frederikových nohou. Jezdil od chodidel přes lýtka po kolena.
„Měl bych zatopit, mhm?“

Frederik se rozkročil kolem Nicolase a posunul se pomalu k němu, dívaje se mu neustále do očí. Nicolas nemohl sledovat jeho oči, věnoval pozornost jeho nohám, byly tak hebké, kolem jeho boků… Jeho podbřišek začal reagovat.

Jeho čokoládová peříčka ho pošimrala na krku, horký dech ovanul jeho ucho.
„Myslím, že se o to umíš moc dobře… postarat sám,“ dráždivě mu zašeptal. Horký jazyk přejel Nicolasovi pod uchem.
„Fredy…“ Nicolas přivřel oči, naklonil hlavu do strany a nabídl tak svůj krk.
„Mhm?“ zakňoural čokoládový chlapec, byl si vědom toho, co s Nicolasem dělá. „Copak?“

Nicolas se začínal ztrácet, jeho spodní prádlo mu začínalo být těsné. Frederik neváhal a přisál se rty k jeho kůži s pootevřenými ústy. Rukou vjel do jeho vlasů. Nicolasovy ruce chytly Fredyho stehna, zatímco Frederikův jazyk ošetřoval jeho kůži.

Teplý a vlhký, vroucí dech. Frederikovo dýchání ho dostávalo do varu ještě víc.Snadno si dokázal představit jeho vzdechy, ale… Frederik dýchal příliš zrychleně, jazykem přejel od ucha po dolů po krku.

„Dělá ti to dobře?“ zeptal se, přemístil své rty k těm jeho a začal jim věnovat své polibky, bral mezi rty ty Nicolasovy, vsál jeho spodní ret.

„Fredy…“

Čokoláda se zasmál do oždibování.
„To jsi mi řekl už několikrát… ptal jsem se na něco,“ vysunul špičku jazyka a obkroužil jeho ústa. Nicolas byl rozechvělý. Fredy se přisunul klínem ještě blíž. Nyní byl s roztaženýma nohama plně kolem něj a laskal Nicolasovu hruď. Nicolas byl strnulý, nedělal nic.

„Dotkni se mě taky,“ řekl, než vsál jeho bradavku a jemně ji skousl, Nicolas zaskučel.
„Jo,“ zahučel chraplavě a vjel Fredymu mezi stehna, rovnou do klína a stiskl bouli přes jeho těsné spodní prádlo. Nateklá chlouba jeho čokolády ho potěšila, dělalo mu to dobře.

Frederik se zastavil v opečovávání Nicolase, poněvadž jej promnul, začal masírovat jeho penis.

„Nico…“ zakňoural a otřel se najednou krotce o něj. Nicolas se zasmál.
„A pak kdo tu říká jen jméno…“ Nicolas přitiskl rty na jeho rameno a líbal ho po krku. Rukou zajel pod jeho boxerky. Vzal do dlaně jeho tvrdý penis a promnul ho, než ho začal pomalu honit.

Frederik se roztřásl, čelem se opřel o jeho rameno a nechal klouzat Nicolasovu horkou ruku po své chloubě. Nicolas mu ho vyndal ven.

„Sundej si to,“ zamumlal mu do ucha, když ho žužlal v puse.

Frederik i Nicolas se svlékli, odhodili poslední kousek oblečení kamsi do neznámá a vrhli se na sebe. Nicolas se pohodlně posadil a Frederik se mu usadil v klíně přímo naproti němu Nicolasův penis se otíral o jeho břicho. Frederikův o jeho. Vroucně se líbali, jazyky v sobě, propletené vášnivě do sebe. Rukama klouzali po sobě, hladili se po zádech, břiše, každý dotyk v nich vyvolával horko a pocit bezpečí, patření si.

Zvuky polibků laskaly bubínky, slyšeli mlaskání, těžké oddychování.

„Miluju tě, čokoládko…“ zamumlal Nicolas mezi polibky, Fredymu se rozlilo horko po srdci.

„Já tebe víc,“ snad až zahekal Frederik. Cítil Nicolasovi horké dlaně zkušeně klouzat po svém těle, znal každý jeho kousek kůže, věděl, co se mu líbí.
„Zlato,“ Nicolas se nemohl nabažit polibků, chutnaly sladce a vzbuzovali v něm chvění se.

Nicolas se odpojil od jeho rtů a sledoval zčervenalé tváře svého studného milence. Byl rozpálený.

„Lásko?“ zadíval se mu toužebně do smaragdových duhovek, jenž nabraly tmavou barvu. Frederik se dychtivě otíral o Nicolasovo břicho a Nicolasův penis se třel o jeho tříslo.
„Ano?“ zavzdychal, užíval si. Nicolas polknul.
„Chci do tebe…“

Frederik se křivě pousmál, absolutně ponořený do sebe.
„Tak to udělej,“ položil své dlaně na jeho ramena a nadzvedl se na kolenou. „Tuhle polohu jsme ještě nedělali…“ díval se dolů. Byl tak vzrušený. Nicolasovi stačil jen ten pohled, představa, že bude v jeho horkém těle…

Hlasitě zasténal a zvrátil hlavu.

„Musím tě připravit.“
„Ano…“ Frederik neotálel s ničím, pokračoval v dělání si dobře a vsál Nicolasovi dva prsty do svých úst.

„Vykouřím ti je,“ zašišlal nemravně s plnou pusou a jazykem kmital po jeho prstech. Silně kolem nich semknul rty a začal je sát, olizovat a pohybovat hlavou, přičemž do pravé ruky uchopil Nicolasův penis a doplňoval své pohyby hlavou s pohyby dlaně. Nicolas si tak představoval, že se jeho mužství nachází uvnitř Frederikových úst, cítil živě jeho hbitý jazyk na svém žaludu.

Frederik vypustil jeho prsty z pusy a Nicolas sjel rukou mezi ně. Pohladil jeho zadek a zajel mezi půlky. Kroužil kolem vstupu, masíroval jej a sledoval, jak je Frederik nedočkavý.

Opatrně vnikl do jeho úzkého těla a zůstával bez pohybu, dokud si Frederik nezvykl.

„Šukej mě prsty…“ zmítal se Frederik ve svých pocitech, bylo tak příjemné cítit Nicolasovu součást uvnitř sebe, cítil, že mu patří, odevzdává se. Nicolas začal prsty jemně zasouvat a vysouvat, zpočátku pomalu a lehce, roztahoval je uvnitř jeho zadečku. Byl tak malý a těsný…

„Víc,“ Fredy nebyl spokojený, bylo to málo. Potřeboval víc, proto prudce klesl na jeho ruku, načež hlasitě vykřikl a zasténal.

„Tam, tam!!“ oči vykulené,ústa dokořán. Nicolas byl jaksi mimo a prsty ještě víc zatlačil, zkroutil je. „A-ah, ano!“ Fredy se prohnul v zádech a začal rytmicky kroutit pánví. Našel svůj slastný bod a netoužil po ničem jiném, než aby jej Nicolas dráždil. Mravenčilo ho po celém těle. Nicolas si myslel, že se z toho sexy pohledu udělá, Frederik vypadal tak eroticky…

Zatlačil do stěn jeho nitra, pokoušel se nahmatat jeho prostatu, extázní hrbolek, který přiváděl nebeské pocity, při kterých jste chtěl zemřít a zároveň dostávat víc a víc.

Když jej našel, pro sebe se pousmál a silně po něm přejel. Odezva se dostala okamžitě. Frederikovo následné zahekání a zastavení se v pohybech jej usvědčilo.

„Do mě, do mě!“ Frederik se ztrácel v rozkošných křečích, pouze vzdychal a znovu nedokázal zastavit své divočejší pohyby na Nicolasových prstech.

Nicolas sám uznal za vhodné. že odkládat tělesné spojení není nic příjemného. Vyndal ze svého milence prsty. Frederik nespokojeně zakňučel.

„Vydrž, teď…“ Nicolas se natáhl pro polibek a pohladil ho po zadku, načež vyjel na záda a chytil si jej za krkem. „Budeš mít něco lepšího než pouhé prsty…“ pousmál se do polibku. Frederik ho hladově přijímal.
„A co to bude?“ dokázal ještě laškovat.
„Mhm… nevím?“ povystrčil Nicolas jazyk a nechal tak Frederika, aby udělal to samé a špičkami háďat šermovali.
„Tvůj penis?“ Frederik vsál Nicolasův jazyk do sebe, načež si plivnul silnou dávku slin do dlaně a sjel rukou mezi ně, aby mohl Nicolasovo vzrušení zvlhčit. Nicolas zavřel oči a opřel si čelo o Frederikovo rameno.

Frederik ho nechal být a znovu se nadzvedl na kolenech, uchopil do ruky Nicolasovo mužství a nastavil si jej ke vstupu do svého uzounkého těla.

„Můžeš,“ zamumlal mu do rtů. Nicolas přikývnul a opatrně si na sebe posazoval Frederika.

Horko a těsno, které následovalo při ponořování se do Frederikova křehkého těla bylo nepopsatelné. Nořil se pomalu a hlouběji. Frederik cítil, jak se celý roz
tahuje, zaplňuje. Dostává do sebe část Nicolase. Nemohl popřít, že by jej to z počátku nebolelo, ale ta bolest k tomu patřila. S Nicolasem se miloval dobrovolně, chtěl to, miloval ho a bolest k jejich spojení patřila.

Kousek po kousku se posadil až ke kořeni jeho chlouby, což Nicolas ocenil mocným zamručením, které Frederik považoval se extrémně sexy. Sám vnímal svou plnost a to, že je něco v něm. Kus jeho. Živý kus Nicolase. Byl to tak rozdílný pocit, než se nechat bezcitně šukat od kamarádů Sebastiána. S nimi nikdy nepřemýšlel nad tím, že jejich část těla pohlcuje uvnitř sebe. Byl to jen kus cizího tělesa, nepříjemného, tvrdého.

Nicolas se pohodlně opřel a přidržoval si Frederika za boky. Vrtěl se na něj. Ladně, svůdně. Kroužil pánví a prohraboval si vlasy. Každé své vláčné, nemravné pohyby nezapomněli doplnit láskyplnými polibky…

***

„Víš, co se mi líbílo?“ uculoval se Frederik, když se sprchoval po sexu s Nicolasem v koupelně. Byl to jejich zlozvyk, neulehnout a spát. Vždy potřebovali vodu, opláchnout se. Možná to bylo tím, že byl Frederik nenasytný a pokud se začal milovat, po každém orgasmu byl víc a víc vzrušený a nedokázal přestat.

„Co?“ Nicolas byl zády opřený o studené kachličky a nechával na svou hruď stékat proud vody ze zavěšené sprchy, zatímco si Frederik pěnil vlasy.
„Jak jsme si řekli, že ta poloha je taková divná a potřebujeme se víc cítit, no a tys mě povalil pod sebe.“

Nicolas se unaveně zasmál, cítil v sobě proplouvat spokojené a ukojené hormony.

„Jo, to se mi taky líbilo, aspoň ses nevrtěl jako had a mohl jsem tě mít pod svou kontrolou,“ zazubil se na něj. Frederik do něj kopnul, málem spadl.
„A ty seš krajta obecná,“ vypláznul na něj jazyk. Nicolasovi to připadalo směšně dětinské.
„Nebolí tě zadek?“
„Ne, no ještě tě v sobě cítím, to je fakt, ale sprcha mi pomůže.“
„A teď budeš spát, je pozdě,“ pokusil se Nicolas o přísný tón. Frederik si odfrknul.
„To říká ten, který potřebuje sníst po každém sexu kyblík zmrzliny, aby vychladnul?“
„Hey, nech toho!“ ohradil se pobaveně Nicolas.

Jejich hašteření nebralo konce.