Frederik a Nicolas – Změnilo mi život… & kotě

Dobrý večer, milí čtenáři! Tento týden nám blog.cz nabízí jako téma týdne kratičkou větu „změnilo mi to život…“ a k tomu jsem připojila slovo, které jste zvolili v anketě pod minulou povídkou na téma týdne, a to je „kotě“. Díky moc za vaši aktivitu a nezapomeňte hlasovat v anketě nové!

autor: Schmetti

Pár dní bez Nicolase nebylo nic zvláštního, jeho cesty za pracovními povinnostmi byly na měsíčním pořádku. Většinou netrvaly déle než 5 dní. Tentokrát to bylo jiné. Delší. Musel odcestovat do Latinské Ameriky, což znamenalo týden až dva, aby se cesta vyplatila. Frederika nebral s sebou, protože i on musel pracovat v zahradnictví a přemýšlet o svém novém projektu. Doma nikoho neměl, Nicolasova sestra Laura odletěla s bratrem a Jani, její přítel, byl jejich pomocník. Co tohle všechno znamenalo? Nebezpečí? Možné vábení Sebastiana? Ne… Ten je dávno ze hry, je z něj téměř jiný člověk. Obrátil se ke svému lepšímu já a tak z něj Fredy přestal cítit ono cosi, čeho se kdysi bál, i když jej měl rád přes to všechno, co mu udělal.


Jediná zábava bylo sedět doma a uklízet nebo zkrášlovat dům. S vařením pro sebe se neobtěžoval, stačilo mu, když si koupil pečivo a něco na něj. Matku otravovat nechtěl a ani neměl náladu za ní chodit. Možná později, za pár dalších dní, rozhodně ne teď.

Zrovna, když ležel v posteli na peřinách ve svém pokoji, přišla mu SMSka. Okamžitě ji otevřel, poněvadž měl mobil ruce, a překvapeně zvedl obočí. Trochu se zavrtěl a chvilku se díval před sebe. Tohle je absurdní. Tohle nemůže přijmout, i když by moc rád, protože se doma nudí a rád by měl společnost, ale… Ne, to nejde. Zavrtěl hlavou a zavřel oči. Když nebude odepisovat, třeba na to ten druhý člověk zapomene nebo si to přebere tak, že Fredy nemá zájem. To by bylo nejlepší. A pokud se bude někdy příště ptát, proč se neozval, vymluví se na chybu sítě. Jo, tahle možnost zní jako to nejlepší, co vymyslel.

Položil mobil vedle sebe a zapnul si televizi. V tom se telefon rozzvonil a nebylo cesty zpět. Věděl, že pokud jde o hovory, tento člověk je vytrvalý a bude volat tolikrát, až to vezmete. Z nervozitou a podivným pocitem hovor přijal: „Ahoj Thomasi, co se děje, že voláš ty a ne Fabián?“ Jeho hlas zněl nejistě a Frederik si přál, aby si toho Thomas nevšiml. Ten však na druhé straně telefonu všechno poznal.

Seděl na koberci za dveřmi balkónu a díval se ven. Vedle něj ležel notebook. Spousta ověřených oken prohlížeče.

„Fabián odjel na víkend pryč za babičkou, tys nečetl SMSku?“ Zeptal se schválně, ačkoliv odpověď znal. Samozřejmě, že ji Fredy četl. Čte všechno hned, ještě než to přijde. Chvilku poslouchal ticho a jakési šustění. Pousmál se nad tím. Fredy si dává čas, prdlouš. Jako bych ho neznal.

„No, až teď. Takže mám přijít? Co budeme dělat?“

„Jelikož jsi sám doma a já taky, tak s kým jiným se vidět? Mám tu pro tebe dárek,“ Thomas si skousl spodní ret a Fredrik na druhé straně telefonu též. K tomu povytáhl obočí a tajně se pousmál. Tento úsměv tajil i sám před sebou.

„No dobře. Nejdéle za dvacet minut budu u tebe. A dárek nebyl potřeba,“ lehce se zasmál.

„Ale byl. Těším se na tebe, zatím pa, Fredy.“

***

Oba dva seděli na pohovce, každý na jednom z konců u opěrky na ruce. Zdálo se, že se bojí k sobě přiblížit. Nebo pouze jeden z nich? Nebo mezi nimi proudí energie, kterou se snaží mermomocí potlačit. Zápas těla, hlavy, s pocity. Frederik zaryl nehty do dlaní. Thomas sledoval skleničku punče, která stála na stole. Odkašlal si a napil se. Jeho návštěva udělala to samé, bez kašlání.

„No… Asi ti donesu to překvapení,“ ticho bylo prolomeno lehce nastydlím hlasem Thomase, podíval se na Frederika, jehož tváře byly zbarveny do červena.

„Dobře,“ pousmál se. „Myslím, že se brzy opiju. Takové horko tady,“ dlaní lehce poukázal na hořící krb. Dřevo praskalo a vytvářelo útulnou atmosféru.

„Neopiješ. Spíš se uvolníš,“ mrknul na Fredyho a zmizel do jiné místnosti. Bylo slyšet měkké bouchnutí dveří.

Co to asi bude za dárek? Měl by se uklidnit a nedávat tak znát to, co se v něm odehrává. Nic z toho by se dít nemělo. Nesmí. Jeho obočí se sjednotilo to jedné čáry. Mocně pil se zavřenýma očima. Tvoje duše a srdce je kurva…

Thomas se vrátil. Velmi tiše a znenadání stál před Frederikem. V rukou držel černé kotě. Frederikovy oči se vypoulili a zvedl hlavu k Thomasovi.

„T-to…“ slova se mu ztratila z jazyku. Thomasův smích zničil jeho spokojenost. Přesně tohle očakával.

„Tady máš koťátko,“ dřepl si a jemně podal kotě Frederikovi. „Našel jsem ho dneska ráno na ulici. A tys vždycky kočku chtěl, už tenkrát, když jsme byli spolu,“ podívali se sobě do očí. Spokojený úsměv stále zdobil Thomasův obličej. Frederik si přitulil malou, černou, chlupatou kouli k hrudi a lípl jí polibek.

„Děkuju, Tomi,“ špitl. Pak se nahnul k němu a rty se dotkl jeho kůže přímo vedle rtů. Pohlazení po vlasech, které vzápětí ucítil, bylo magické. Potom ucítil horkou náruč. Thomas jej objal.

„Ty mi za nic nikdy neděkuj. Změnil jsi můj život.“

Zbloudilá slza se rychle vpila do Thomasova trička. Cítil, jak se tenhle čokoládový drobek chvěje a zasmál se. Neměl ponětí proč.

„Ty mně taky. A… Já jsem opravdu rád, že jsi se objevil a mám tě u sebe,“ odtáhli se od sebe, Thomas se posadil vedle něj. Něžně drbal kočku za ušima.

„Můžu říct to samé, Fredy. Víš…“ stáhl ruku k sobě a díval se na Frederika. Zamysleme, jako by chtěl něco udělat. „Myslím, že víš, co myslím. Nebo alespoň tušíš.“

„Možná…“ Frederik se opřel, natočil se k Thomasovi a kotě položil mezi ně. Zhluboka se nadechl a spolkl spoustu vět, které chtěl říct. Místo toho pověděl: „Jo to kluk. Jak ho mám pojmenovat?“ Čekal, až se Thomas napije svého punče. Položil si hrnek na stehno a taktéž byl k Fredymu otočený.

„Třeba Träumer, víš… snílek by se k němu hodil, stejně jako k nám dvoum.“

Frederik se široce usmál a natočil hlavu.

„Hii, to se mi líbí,“ radostně poskočil a složil nohy pod sebe. „Takže to bude Träumer, protože jsi to vybral ty a protože… my,“ zvedl k němu oči. Thomas mocně kývl.

„Jen si neumím představit, jak na něj budeš volat.“

„Mhmm… Träumi…“

„Nebo rovnou Tomi,“ oba se rozesmáli.

„Můžeme brát Träumi jako Tomi.“

„Okey, máme tajemství,“ Thomas mu podal hrnek, chtěl si na to přiťuknout, jenže hrníček byl prázdný. „Hey, tys to už vypi? A kdy? Neviděl jsem, že by ses toho dotkl!“

„Když jsi šel pro Träumiho,“ Fredy se zazubil a líbilo se mu, jak Thomas vrtí hlavou.

„Půjdu udělat celou konvičku, ať si můžeme nalévat. Pojď se mnou, ať tu nejsi sám.“

„Okiii,“ Frederik popadl kotě, přitiskl ho k sobě a všichni tři se odebrali do kuchyně.

7 názorů na “Frederik a Nicolas – Změnilo mi život… & kotě”

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *