Frederik a Nicolas – Temnota ve světle & vegetarián

autor: Schmetti

„Víš, co je vtipné?“ ptal se Frederik Nicolase, zatímco uklízel svůj pokojíček. Měli společnou ložnici, ale Fredyho původní pokoj zůstával stejně obydlený a vyzdobený, jako kdysi. Byl dosti podobný tomu, co měl doma u rodičů. Stačilo, aby někdo známý přišel dovnitř a poznal, že tato malebně útulná místnůstka patří Frederikovi.

Nicolas pozvedl obočí, přičemž se na přítele podíval. Jen ať pokračuje.

„Že mi Sebastián řekl, že můj pokojík je temnota ve světle.“

„To nechápu,“ Nicolas přivřel knihu s vegetariánskými pokrmy.


„Já tomu nerozuměl taky,“ poohlédl se po Nicovi a na stolku urovnal kaktus a pár kelímků od kávy, v nichž měl propisky, různě barevné záložky do knížek, drobné mince, které z kelímků těžko dostával a vždy musel vysypat všechny propisky na stůl a přebrat mezi nimi peníze. „Ale říkal, že tady je dost tma a já jsem světlo.“

„Lol,“ pravil Nicolas a protočil oči. „Zase tě ten zmrd balí? Nemá toho už dost? To chce znovu neshody?“

„Ale ne…“

„Frederiku, neuč mě ho znát. A neuč mě znát chlapský žvásty, tyhle kecy jsou oblbovačky.“

Fredy se na něj otočil a zamračil se.

„A já jsem ženská nebo co?!“ zvýšil hlas. Ruku v bok.

„Ne, nejsi, ale taky nejsi chlapák jako on. A on moc dobře ví, jak sbalit jemnější element. A navíc, ty nejsi bílý, jsi Čokoláda,“ Nicolas se vážně naštval. Vstal z postele.

„Kam jdeš?! Povídáme si!“ volal za ním Fredy, Nicolas odcházel do obývacího pokoje a začal přepínat televizi.

„Nechci tě hlídat a sledovat tě, máš právo mít volnost, ale žárlím a nesnáším ho zase o něco víc a znovu!“ krčil obočí, na Fredyho. A žuchnul na pohovku s rukama založenýma na hrudi.

„Nebudu tě pořád přesvědčovat o tom, že tě nepodvedu. Asi mi moc nevěříš!!!“ Oheň byl na střeše.

„Jemu nevěřím!!!“ křikl zpátky blonďák a přehodil si přes hlavu kapuci. Obrana. Potřeboval se schovat.

„Ale já bych s ním nešoustal, kurva!“ Frederik se posadil vedle něj a strhl mu kapuci dolů.

„Víš, že on si to umí vzít i jinak než dobrovolně,“ Nicolas se mu podíval do očí. Bál se o Frederika. Asi by znovu nesnesl, kdyby viděl, jak ho někdo zlomil a vzal si jeho tělo násilím. To už nikdy nesmí dopustit.

Frederik sklopil oči.

„Já vím, že máš strach… Možná že doufá, že tě opustím a půjdu k němu. Ale já mu nedávám žádné naděje, ani záblesky. Nic. Ukazuju mu jen přátelskou stránku.“

„Dávej si na něj pozor, prosím tě,“ Nicolas popadl Fredyho ruku. „Kdyby někdy měl jen narážku nebo po tobě smatal, hned mi to řekni. Rozumíš?“ stiskl jej. Frederik přikývl a objal ho kolem krku.

„Kdy tohle skončí? Všechen ten strach z lidí?“

„Nevím, zlatíčko,“ zamumlal Nicolas a přitiskl si Fredyho na sebe. Políbil jeho voňavý krk a přivřel oči. „To bychom se museli odstěhovat hodně daleko, abychom se nebavili s nikým z minulosti. Ale to nejde.“

„Miluju tě.“ Uslyšel vedle svého ucha. Pousmál se.

„Já tebe,“ špitl Fredymu zpět. Oba se od sebe jemně odtáhli a políbili se na rty. Líbali se chvilku a zcela hluboce.

Fredyho dlaň klouzala po Nicolasově tváři a na okamžik je vyrušil Frederikův dotaz: „Chceš být hodně vegetarián?“

„Jo, chci…“

„Hlavně nebuď vegan, protože já jsem mléčná čokoláda,“ zasmáli se oba a Frederik se nechal položit pod Nicolasovo tělo.

2 názory na “Frederik a Nicolas – Temnota ve světle & vegetarián”

  1. the_omatipoko

    jáá se poseru !!!!!!!!!!§§ já ani nevím že jsi to psala to je úžasný íbí se mi že je vegetarián moc s emi to líbí !!!!obrázek se mi líbí akorát to bylo kráátky ???  :-P  :-)

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *