Frederik a Nicolas – Pusa na dobrou noc a striptérka 1/2

Našla jsou svou Múzu. Nebyla ztracena. Já ji v sobě udusávala. Už vím, proč jsem dřív byla spokojená se svým psaním. Psala jsem srdcem a ne rozumem. Nechala jsem pocity, aby za mě psaly. Nechávala jsem se spontánně unášet příběhem, tím, jak se postavy cítí v dané situaci. A tak jsem také psala. Nedělala jsem násilně nějaká svá rozhodnutí, protože jsem na začátku chtěla, aby příběh pokračoval tak, jak jsem si vymyslela. Vždy jsem se do všech vžila a jednala podle nich. Když jsem do psaní nedala srdce, nebyla jsem spokojená. A to se mi dělo snad celé tři roky, co jsem byla na své ex vysoké škole. Zazdila jsem hodně věcí a nedala jim průchod.
Ještě včera jsem se Syhrael řešila, že nemám z psaní požitek, jako dřív. Že mě nenaplňuje. Že mě to mrzí. Myslela jsem si, že se mi už nikdy nebude chtít brečet nebo se smát s postavou. Až dnes ráno se to změnilo. Uvědomila jsem si, že ke svému průchodu emocí a psaní potřebuju jednoho daného člověka a hudbu, kterou miluji, ale nechci ji poslouchat kvůli těmto návalům pocitů. Jenže bez nich to nejsem já.
Zde máte povídku na téma týdne „Pusa na dobrou noc“ a slovo, které vyhrálo v anketě, je „striptérka“. Užijte si to! A doufám, že tu změnu mezi řádky pocítíte. A nezapomeňte na novou anketu 🙂


autor: Schmetti

„To jsem zvědav, co jsi napsal Ježíškovi,“ chichotal se Frederik a zdobil poslední stromeček v domě. A to právě v Nicolasově pracovně. Nicolas leštil parkety, klečel na zemi a vzhlédl ke svému příteli.

„To je překvapení,“ mrkl na něj a pokračoval v práci. Celý dům se gruntoval, zapojili se úplně všichni. Laura i její finský přítel Jani. „Jsem rád, že si držíme tuhle tradici a píšeme si lístečky, než jen že najdeme nějaké dárky pod stromkem.“

„Jo, tohle je takové osobní a milé, žádné hmotné věci,“ Fredy se pousmál a odfoukl si vlasy z čela. „Doufám, že ti udělám radost svým přáním,“ začervenal se při vzpomínce, když na malý červený papírek vypisoval své tajné přání, jenž mělo několik bodů, avšak mělo jeden společný cíl.

„Miláčku, nepokoušej mě, chci to vydržet do večera.“

„Dobře, já už mlčím. Můžu ti dát pusu?“

Nicolas se zasmál a otřel si zpocené čelo.

„Co je to za otázku? Pojď sem…“ mile se usmál a poté se pár minut oždiboval s Frederikem.

***

Bylo po večeři, všichni přítomní si užili jejich tradiční pokrmy, pobavili se, smáli se, popíjeli dobré víno a vzduchem proudila láska. Nezáleželo na tom, zda to byla láska mezi dvěma chlapci, mezi mužem a ženou nebo láska mezi rodičem a dítětem. Všichni k sobě chovali vřelé city a nikdo se na sebe na štědý večer nepodíval špatně, neřekl ošklivé slovo. A zdálo se, že vše bylo jako v pohádce. Každý byl šťastný a nikdo netrpěl neopětovanou láskou. Nikdo nebyl tajně zamilovaný. Nikdo k nikomu nechoval nenávist. Vážně tak dokonalé?

Avšak nastal okamžik zbloudilých slz. Dveřmi vešel Thomas s Frederikovým nejlepším kamarádem Fabiánem. Frederik seděl u stromečku, mezi prsty žmoulal Nicolasovo, ještě neotevřené, přáníčko a pozoroval, jak se všichni spolu vítají. Nevěděl proč, ale zabolelo ho vidět, když se ti dva políbili. Odvrátil zrak a ač Nicolasovi slíbil, že papírek nerozevře, v návalu pocitů to udělal.

„Chtěl bych dostat sladkou pusu na dobrou noc od své Čokoládky.“

Zamrkal na rukou psanou větu a hned ho zase zavřel. Kam se poděl hřejivý pocit na srdci a šimrání v bříšku? Znovu zvedl oči k Thomasovi. Teď. Do očí se mu nahrnuly slané perly a Frederik se okamžitě odvrátil ode všech.

Tohle není spávné, tohle není správné. Tohle nesmím. Nesmím. Nesmím tohle cítit.

„Hey, víš co mi napsal Nicolas, že ode mě chce?“ Jani se již naučil velmi dobře švýcarskou němčinu a málo kdy se mu stalo, že by se neuměl vyjádřit.

„Co?“ ptala se Laura a poté se přidali všichni ostatní, kromě rodičů a Frederika.

„Chtěl by striptérku.“

„Ukaž!“ vytrhla mu papírek z ruky a opravdu! „Teda brácha, že se nestydíš!“

„Ahoj maličký,“ ozvalo se za Frederikovými zády. Těsně vedle ucha. Jindy by leknutím nadskočil, ale teď se okamžitě otočil na osobu za sebou. Jeho oči… Tolik let na ně myslel. Přece se nemůže znovu zamilovat do někoho, kdo o něj nemá zájem. Když jsou oba zadaní. To… je nepřípustné. Tak proč cítí zvláštní druh zaplnění, když se dívá do jeho karamelových očí tvaru mandle? Proč z něj cítí vábivou vůni?

„Ahoj Tomi,“ šeptl. Thomas ztuhl.

„Takhle jsi mi neřekl od doby, co…“ zbytek věty spolkl a podal mu malou krabičku s dárkem.

„Děkuju,“ pousmál se a opět se zadíval do jeho očí. „Jsem rád, že jsi přišel. Dlouho jsme se neviděli,“ zachvěl se, když ucítil Thomasův dech. „Můžu si to rozbalit?“

„Jasná věc,“ Thomas se ušklíbl a promnul si krk. Frederik otevřel krabičku. Vykukil oči a hned ji zase zavřel.

„Děláš si srandu?“

Thomas zavrtěl hlavou.

„Nemůžu si vzít zlatý náramek. Je to moc drahé a…“ zavrtěl hlavou. Chtěl mu jej vrátit, ale Thomas ho chytil za zápěstí spalujícím dotykem. Otevřel dárek a bez otálení náramek Fredymu zapnul.

„Je to pro tebe ode mě, máš tam i kytaru,“ usmál se a Frederikovi přetekla trpělivost. Pověsil se Thomasovi kolem krku a zavřel oči s tím, že si z tohoto objeví vezme vše, co může. Také Thomas nezůstal chladný a přivinul si svého bývalého přítele na hruď, jako kdyby se nikdy od sebe nerozdělili.

Nicolas z povzdálí celé situaci nahlížel, vařila se v něm krev, jak moc žárlil. Ale věděl, Jaký Frederik je. I když mu stokrát tvrdil, že k Thomasovi vůbec nic necítí, on věděl, že ano. Thomas byl součástí jeho života a nikdy nezmizí. Buď se s tím smířím nebo o něj přijdu. Odešel za ostatními do kuchyně a nechal je dva o samotě.

***

Blížila se půlnoc a Nicolas vytáhl Frederika ven, do mrazu, na procházku. Z temné oblohy plné hvězd padal sníh a vločky zdobily jejich kabáty, jako kdyby byly poseté diamanty. Vzduch pálil v plicích a při každém výdechu šla pára od pusy.

„Kam mě to vedeš?“

„Je to překvapení, takový dárek,“ zamumlal blonďák, vlasy pod šátkem a čepicí. Vypadali jako dva sněhuláci.

„Myslíš, že si to zasloužím?“ Fredy zněl provinile, Nicolas mu za to stiskl dlaň silněji.

„Oba nejsme dokonalí… Nikdo z nás…“

„Jak to myslíš?“

„To je jedno,“ prudce vydechl a zakryl Frederikovi oči. Poslepu ho zavedl za roh na malý plácek, kde stál kočár s koňským spřažením, jako by vypadl z pohádky. Stovky bílých světýlek. Jednoduchost, čistota, krása. Stáhl dlaně z Fredyho očí a hledal v nich jiskřičky štěstí. Byly tam. Zastíněné.

Frederik se obrátil k Nicolasovi, nechal spustit své emoce. Klesl k zemi a plně se rozplakal. Tento tanec lásky zabíjel jeho srdce. Sníh chladil. Ale on cítil pouze horko. Nicolasovi se udělalo slabo, v duchu věděl, že to není dobré znamení.

6 názorů na “Frederik a Nicolas – Pusa na dobrou noc a striptérka 1/2”

  1. Schmettinko, děkuji za krásný komentář! Jsem ráda, že jsi zase zpátky a stejně jako slečna v komentáři nad tebou jsem ráda i za to, že pořád píšeš :). Věřím, že ti psaní způsobuje stejnou radost jako mě a že tě čeká nový rok plný skvělých nápadů 🙂

  2. [3]: Děkuju, zlatíčko! A nemáš zač za komentář. Těším se na dalšího Ptáčka a doufám, že se mi brzy začtěš do mých psacích počinů 🙂

  3. [4]: Zůstává mi ještě pář měsíců školy, ale máš moje slovo, že se do toho hned po skončení – což by mělo být začátkem  června, pustím 🙂

  4. A jéje. 🙁
    Som rada, že stále píšeš a že si v tom opäť našla zmysel. 🙂 A
    Ale vývin príbehu.. prečo mi to ku koncu roka robíš?! 🙁 Nemám rada, keď sa trápia a dúfam, že sa im to podarí vyriešiť.
    Ďakujem za poviedku a dúfam, že ďalšia sa objaví skoro, nech sa to vyjasní.

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *