Frederik a Nicolas – Předsudky a maškarní bál

Frederik je šikulka. Dnes zažívá své poprvé u mikrofonu. Nebo to je vzpomínka na léto?
Téma týdne je „Předsudky“ a vaše vybrané slovo z ankety je „maškarní bál“, ale použila jsem jej jinak, než jsem měla v plánu. Každopádně svůj původní plán si schovám na nějakou jinou povídku na téma týdne 🙂 Nezapomeňte hlasovat v nové anketě 🙂

autor: Schmetti

„Nicolasi, já jsem tak nervózní!“ Frederik prudce vydechl a ovanul se papírovým blokem. „Nesmím se zakoktat, nechci si udělat ostudu!“
„Uklidni se, to zvládneš!“ Nicolas jej poplácal po zádech zrovna ve chvíli, kdy se kolem nich vyřítila skupinka mladých kluků, oblečených do barev duhy. Jejich kůže byla nabarvena jako jejich oblečení.
„Oh bože,“ Frederik protočil oči a napil se piva z kelímku. „Tahle maškaráda mě brzo nasere.“


Prohlíželi si shluk lidí v kostýmech, kam jste se podíval, tam byl kostým nebo barvy duhy. Nějací dva muži, motorkáři, ve věku padesát let, totožné vypadající, se drželi za ruce a na hlavách měli rohy. Kus od nich postával stejně čokoládový chlapec, jako Frederik, oblečený v zelených kalhotách s tmavě modrým tílkem a černými křídly na zádech. Ten se ale Fredymu i Nicolasovi líbil. Byl něčím zajímavý. Měl kouzlo. Jeho tvář byla obdařena ženskou jemností, ale s ostrými klučičími rysy. Mix. A jedl hranolky.
„Ten je super, že?“
„Jo…“ přikývl Frederik a otočil se zpátky na Nicolase.

Berlínský pride probíhal v plném proudu a ve velkém. Každý zde přítomný človíček zářil štěstím a nabíjel vás energií. To byl možná hlavní důvod, proč Fredy ještě neomdlel. Jeho nervozita z proslovu do mikrofonu mu naháněla husí kůži. Stát před tisíci lidmi a za sebou úžasnou stavbu, Braniborskou bránu, to nebylo jen tak obyčejné mluvení k klidem.

„Závidím ti, že máš zkušenosti. Já nikdy, nikdy,“ dal důraz „neměl možnost mluvit na lidi,“ už zase za slabost.
„Máš jen trému. Vylezeš na pódium a spadne to z tebe. Se neboj, budu vedle tebe.“

Fredy neodpověděl a dalších několik minut, než dohraje jakási kapela, nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Nejradši by utekl!

„Pojď,“ bylo to tady. Nádech, výdech. Znova. Klid. Musí se uklidnit. Vystoupali pár schůdků na pódium a Fredy se chopil mikrofonu. Ještě než pozdravil, zamotala se mu hlava z toho, že neviděl žádný náznak toho, kde končí průvod. Viděl pouze barevné tečky v celé ulici Unter den Linden. Zamotala se mu hlava a chtěl se otočit na patách a zmizet, jenže mu stiskl paži a drknul do něj.

Fredy si odkašlal a začal povídat. Přivítal za sebe a za Nicolase všechny zúčastněné, hodil do davu otázky, jak se jim tato akce líbí a všichni na něj křičeli odpovědi. Získal si je. A konečně mohl přejít k tomu, co chtěl říct.

„A nyní vám řeknu svůj názor na homosexuální průvody. Možná mě budete nenávidět, možná se mnou mnozí z vás budou souhlasit, no a nebo si někteří z vás uvědomí to, co vidím já a tady můj přítel Nicolas,“ poukázal na něj a Nicolas s rukama za zády a s vážným výrazem přikývl. Dav byl ticho. „My, vy, tu bojujeme za to, aby nás společnost přijala a nenadávala nám. Aby na nás nikdo nekřičel ´Ty buzno, teplouši´a podobné nadávky. Aby nás všichni brali takové, jací jsme. Že jsme jako ostatní, jen milujeme stejné pohlaví, jako jsme my sami. Souhlasím s tím, že je potřeba se projevovat a ukazovat, že na nás není nic úchylného. Ale na druhou stranu to vidím tak… Tohle je několikátý Pride, situace se určitě zlepšila oproti dřívějšku. Už v tom nejsme sami, spousta lidí nás podporuje. Ale… Proč musíme podporovat tyto akce? Proč sem všichni chodíme, já tu nejsem dobrovolně, já tu jsem jen abych vám řekl tato slova. Proč se mám scházet jako menšina a předvádět se v kostýmech nebo s pomalovaným obličejem, když chci, aby mě lidé považovali za rovnocenného? Proč rovnou neuděláme průvod pro heterosexuály nebo bisexuály? Proč se tu musíte všichni vystavovat a hlásat ‚Já jsem gay, já jsem lesbička‘? Tohle škatulkování ohledně sexuální orientace mi vadí. Tak co! Miluju kluka! Co je na tom?! A třeba ty tamhle,“ ukázal na jednoho kluka v prvních řadách. „Líbal ses před chvilkou s holkou a pak klukem. Není to úplně jedno? Není jedno, s kým jsme v posteli, s kým se cítíme dobře, koho máme v srdci? Jsme jako všichni ostatní a myslím, že bychom se neměli takto vystavovat. Můj nejlepší kamarád, Fabian, by sem nikdy nevkročil. Má stejný názor jako já. Na toto téma bych tu mohl řečnit několik hodin, ale nedostal jsem prostor. Program je daný a za chvilku zde vystoupí další lidé. Nebudu se omlouvat za svůj názor, stejně jako se nemusíme omlouvat za naši orientaci. Zkuste se zamyslet, prosím, nad tím, co jsem tu řekl a nevidět mě jako zrádce. Ne, já zrádce nejsem. Já jen chci rovnost. Děkuji za vaši pozornost a užijte si zbytek dne,“ poslední slova Frederik říkal stěží. Na pódium a skoro i na něj, přistálo několik rajčat a kelímků s pivem. Kus davu se bouřil, kus souhlasně přikyvoval a volal oslavné pokřiky.

Nicolas popadl Frederika za ruku a rychle s ním běžel pryč. Protlačili se mezi natlačenými lidmi, kde se Frederik dočkal piva v obličeji.

„Ty idiote!!!“ strčil do onoho člověka.
„Fredy, neper se! Dělej!“ táhl jej dál, až se dostali do kavárny Starbucks a zavřeli za sebou dveře. Fredymu se rychle zvedal hrudník.
„Já to říkal! Budou mi nadávat!“
„Počítal jsi s tím! Ale nedívej se na to jen ze špatné stránky, půlka z nich tě podporovala! Podívej se! Vidíš je, jak se rvou mezi sebou?“ přijížděla policie. „Kdyby nikdo z nich nesouhlasil, nebudou se mlátit!“ Nicolas Frederika držel za ramena a pak ho objal. Silně si ho přitulil. „Byl jsi super. A neboj se, že bych někoho nechal, kdyby ti vrazil. Dostal by jednou tolik.“
„Hm,“ zamručel mladší z nich a špulil rty. Tvářil se jako štěně. „Dáme si čokoládové kafe?“
„Jasný, ty moje Čokoládko,“ Nicolas se krásně usmál a šťouchl jej do nosu, načež oba zamířili k pultu, aby si objednali svůj oblíbený nápoj.

10 názorů na “Frederik a Nicolas – Předsudky a maškarní bál”

  1. the omatipoko

    Takze za prve ten obrazek je naprosto super a stahla jsem si ho taky to jak popisujes tu jejich komunikaci tak v me hlave uplne :OCH . Sakra miluju to a chci dalsi dil hned ted'nebo se zabiju! Je to fakt hrozme navykovy! :-D

  2. Lorrainee

    Tak doufam ze fakt pouzijes i ten muj druhej navrh skrz valentyna, tenhle prvni se povedl 🙂

  3. No tak som zvedavá na spracovanie toho druhého návrhu :D
    A táto časť… bolo to fakt dobré, tá Fredyho reč – v tom s ním musím súhlasiť. Myslím, že niekedy to malo väčší význam, teraz ak ide fakt o rovnocennosť s ostatnými, tak to veľmi nepomáha. NO proste sa to ťažko opisuje, ale Fredy to vystihol veľmi dobre. 🙂 A tým pádom v podstate aj ty.
    Ďakujem za časť.

  4. [9]: Děkuju za komentář. A jsem ráda, že souhlasíš s tím názorem – nebo lépe řečeno – že nad tím někdo přemýšlí po přečtení, to mě těší 🙂

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *