Frederik a Nicolas – Ještě jednou a krab

Jou, jou, po dlouhé době se tu objevuji s literárním počinem. Omlouvám se, ale nebyl opravdu čas, tohle není žádná výmluva. A konečně včera jsem sepsala tuto povídku na téma týdne „ještě jednou“ a vaše vyanketované slovo „krab“. Děkuji Bitter za nakopnutí, čímž jí povídku věnuji. Ještě děkuji Sise za obrázek. Nezapomeňte hlasovat v nové anketě.
Hezké počtení 🙂

autor: Schmetti

„Proč jsme nešli do Meku jako vždy? Tady se cítím nervózně,“ Frederik se zavrtěl na pohodlné židli a rozhlédl se kolem sebe, do malého a útulného prostoru drahé restaurace. Na zdech visely obrazy, všude svítily svíce a okna zdobily těžké závěsy.

„Změna je život, ne?“ Nicolas právě objednal víno a prohrábl si vlasy. „Nelíbí se ti tu?“

„Ale jo, líbí, jen mi připadá, že sem nezapadáme,“ pokrčil rameny a bradu si opřel o ruku.

„Nejsme burani, zlato, stydět se nemusíš,“ poslední dobou se Frederik podceňoval, Nicolas netušil proč. Že by se něco dělo?

„Hmm…“

„Co se ti honí hlavou? Jsi divný,“ blonďák se zamračil.


„Rozčiluje mě, že Sebastian provokuje Berna. A Berno jeho. Už se spolu nebaví a navíc Fabian na mě taky kašle! A Thomas?! Ten taky! Nemám žádné kamarády!“

„Nekřič,“ sykl Nicolas a s falešným úsměvem poděkoval číšníkovi za víno. „Sebastian s Bernem jsou kapitola sama o sobě, kdyby si byli jedno, nebudou do sebe šít. Jeden vedla disstrack a za chvíli ten druhý, to… je komické! Jsou to idioti,“ zavrtěl hlavou a stiskl Frederikovi ruku. „A Fabi s Thomasem…“ na ty nevěděl, co říct. „Jen nemají čas.“

„Nelži mi. Jsou zamilovaní a na každého serou, já jsem taky zamilovaný a na nikoho neseru!“

Asi měli jít opravdu někam jinam. Spousta hlav se po nich otáčela a to už nebylo příjemné ani Nicolasovi. Stiskl příteli ruku a vydechl.

„Můžeme jim zavolat, když neumí udělat první krok. Ale kamaráda máš, nejsem jen tvůj přítel, milenec, partner, jsem i kamarád, nebo ne?“ naklonil hlavu do strany, aby viděl trochu lépe do Fredyho sklopeného obličeje. Fredy se něžně pousmál a nahnul se přes stůl k Nicolasovi, měl potřebu jej láskyplně políbit.

„Miluju tě…“

„Řekni to ještě jednou…“

„Miluju tě,“ zopakoval a jazykem se vboural do jeho úst.

Po chvilce se odtáhl a jeho zorničky se zúžily.

„Co je?“ zamračil se Nicolas, chtěl se ještě líbat.

„Podívej se támhle. To… to se mi snad jen zdá,“ zavrtěl hlavou a znechuceně se oklepal.

„Co?“ Nicolas se otočil a zprvu nechápal, oč se jedná, až pak mu to došlo. „Vidím správně nebo mám halucinace?“ zrychlil se mu tep.

„Vidíš moc dobře,“ byli svědci toho, jak se živý tvor stal atrakcí, která skončí na talíři hostů. „Mají tu akvárium s kraby, sami si nějakého chytí a nechají připravit,“ naskočila mu husí kůže. „Chci blinkat.“

„Chci vraždit,“ Nicolas zrudl rozčilením a otočil se na Frederika. „Odkoupím je a odnesu někam do chovné stanice. Nemůžou je takhle trápit!“

„To je jako kdybych měl doma v kleci morče a pak ho uvařil!“

„Oh, mlč,“ Nicolas se zatvářil znechuceně a chtěl vstát, jenže ho Frederik zastavil.

„Víš, kolik to bude stát? Normálně je seber! Jsi Greenpeace, je to záchrana! Já zatím půjdu ven sehnat nějaký kýbl nebo něco.“

„Ale-to přece nejde!“

Fredy zamrkal jako stěně a Nicolas se vzdal.

„Ne?“ Tónem, jakým to Frederik pověděl, by povolil i největší ledovec Islandu.

„No dobře,“ Nicolas protočil oči, prohrál boj. „Ale jak to udělat, aby si toho nikdo nevšiml?“

„Nijak,“ Fredy rozhodil rukama. „Ukážeš jim průkaz a tečka, jdu pro ty kyblíčky.“

Rychlost, s jakou Frederik jednal, by se hodila na několik povolání. Nikdy extra dlouho nepřemýšlel. Nicolas ano. Ale teď už bylo pozdě, zahodí všechen stud a zakročí.

„Vážně, nelžu,“ ukázal svou průkazku Greenpeace a zvedl obočí, když se zaměstnanec restaurace zatvářil nejistě.

„Budu mít problémy!“

„Jestli ano, zavolejte do naší kanceláře a vše s majiteli vyjednáme,“ nevěděl, jak to udělal a zda má vůbec právo krást cizí kraby, ale co, někdy může být šílený.

V tom se přihnal Frederik se dvěma kyblíky, na nichž byly obrázky malé mořské víly Ariel a princezen z Ledového království. Absolutně neřešil lidi kolem sebe a začal lovit kraby z akvária.

„Tak nekoukej a pomoz mi!“ popohnal Nicolase. „Víš, co mi to připomíná?“ zrovna jednoho kraba vytáhl a zazubil se na něj. „Jak jsme byli na dovolené a potkali Ariel.“

„Co to meleš za blbosti?“ Nicolas zápasil s jedním divokým.

„Copak si to nepamatuješ?! Pomáhali jsme jí zrušit kletbu, byla lesbička!“ Frederik i Nicolas byli zmáčení od hlavy až k patě, jaksi nešikovní.

„Tobě, Čoky, vážně přeskočilo,“ zavrtěl hlavou. Jeho přítel se nejspíš pomátl. „Ariel je jen v pohádce! Žádnou jsme neviděli, zase jsi měl živý sen. Nic víc, nic míň.“

To Frederika naštvalo, vražedně se na Nicolase podíval, zatnul zuby a na čele hezky mu vytvořila silná vráska.

„Ta čarodějnice ti vymyla mozek! Určitě ti smazala paměť! Já nelžu!“

„Oh bože, už abychom byli pryč,“ zamumlal si Nico pro sebe. Tohle bude ostuda měsíce. „Promluvíme si o tom později, ano? Hlavně ať už jsme pryč!“

4 názory na “Frederik a Nicolas – Ještě jednou a krab”

  1. uvarit krecka… ja nevim co napsat pac celej den budu dostavat z hlavy jak Cokolada vari krecka…

  2. Tak keď som sa dočítala, že tí dvaja sú v luxus reštike, tak ma napadlo, že či budú mať ako obed kraba… a potom ma trklo, že však Greenpeace a už som vedela, že to dopadne komicky! :D
    Fredy ide variť morča?! Hustýýý :D Ale tak ja každý víkend varím a pečiem doma papagája, keď mi lezie na nervy – no a on ma vždy (alebo aspoň väčšinou) ignoruje!! :D
    A záver bol pekným prepojením na predchádzajúce príbehy s Ariel.. teraz bol Fredy "zhúlený" a snívalo sa mu to alebo čarodejnica vymyla Nicovi mozog?! Teraz aby som rozmýšľala, kto z nich mal pravdu!! :D
    Vďaka za príbeh.

  3. [3]: Ono to bude mít nějaké vyuzlení, neboj, sice to nenavazuje na sebe, ale je to jako průřez jejich životy, takže se tam Arielka určitě ještě objeví :D
    A děkuji moc za komentář, jsem ráda, že se povídka líbila 🙂

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *