Marseille or Mexico? 39.

autor: Schmetti

Arturito chtěl zůstat ještě doma a já odběhnout za klukama, přesněji řečeno, chci si povídat s Carlem. Zní to blbě, ale poslední dobou si s ostatními nemám co říct. Hlavně s Olinem. Odcizil se. Je to ten typ lidí, co když si najde partnera, vykašle se na kamarády a nezajímá ho nic jiného, než jeho láska. Nesnáším takové chování a nedokážu ho nikdy pochopit. Můžeme trávit čas společně a i samotní s láskou. Nikdo neříká, ať je s námi celé dny. Ne, tohle mu neodpustím. A taky že mu to vpálím, až bude vhodná chvíle.


Doběhnu domů a každého se ptám, jestli viděli Carlita, je mi řečeno, že se někde ztratil v baráku. Aha. To je dost divné. Takže tě jdu hledat, Carlito. A taky že tě najdu, a to v prádelně, kde ses ani neobtěžoval zamykat a klátíš tam jednu ze služebných, tu, která s námi byla v hospodě. A já zrudnu, omluvím se, ty se na mě jen zasměješ, slečna se slastně podívá, než jí to dojde, ale já se pakuju pryč a jen slyším, jak na mě voláš, ať příště klepu a já na tebe zařvu, že se máte zamykat.

Popravdě, vidět nej kámoše, jak to s někým dělá, není happy pocit. Pořád přece jen jsem slušný kluk se zásadami a tohle se mi zdá přepísknuté. Nikdy bych nemohl Arturita zatáhnout někam mezi prádlo. Samozřejmě si vzpomínám na to, co jsem prováděl s Marcelem na toaletách letiště, ale… S Arturem bych nemohl! Tak neuctivé!

„Vole, a kdo říká, že tu roštěnku uctívá?“ praví mi Olivier. Uvařili jsme si maté a sedíme venku před domem na zemi.

„No dobře, ale i tak…“

„Nevzpomínáš si, že jsi ošukal Marcela na hajzlech?“

„To není pravda. Nebylo to tak,“ zamračím se.

„No tak tě vypápnul,“ mávne rukou. „Máš jedno přece. A teď mi, Donáči, pověz, nechal by ses vykouřit od Artura na hajzlech?“

„Ne,“ řeknu okamžitě.

„A proč od Marcela jo?“

„Nevím,“ uhnu pohledem. Je tvůj velký kámoš, nechci něco plácnout a pak se naštveš. „Asi proto, že ho nemiluju jako Artura. Prosím tě, nechtěj po mně rozbor citů.“

„To po tobě nikdo nechce,“ napije se čaje. „Jen se ti snažím vysvětlit, proč Carlo šoustá služku v prádelně. Byl nadržený, to je celé. Potřeboval se udělat.“

„No jo…“ protočím oči.

„Já vím, ty čekáš na správný okamžik a mučíš své tělo.“

„Pche,“ taky se napiju, líbí se mi tyhle nádobky na maté, máme něco jako plechové, nevyznám se v materiálech. Srkám brčkem a sleduju ptáky, co si sedají na palmy.

„Kámo, cos po Carlovi chtěl?“ zeptá se mě.

„Nic… Jen mu říct, co jsem zažil,“ beztak tu mají lepší čaj než u nás. A nejen čaj. Třeba taky kluky. Haha.

„A cos zažil?“

„Není to jedno?“ zvednu obočí a věnuju mu krátký pohled s brčkem v puse.

„To teda kurva není! Od kdy se svěřuješ zásadně jemu a na mě sereš?“

Oh, on žárlí.

„Copak, dala ti Hanka kopačky?“ neodpustím si.

„Proč by mi měla dávat kopačky?“

„Protože od doby, co se nám připletla do cesty, absolutně sereš na kamarády a jen se taháš s ní. Nikdo tě nezajímá. Jen tak, aby se neřeklo, třeba když jsme šli pít k vodopádu,“ sere mě. „Je to od tebe dost sprosté. Nesnáším takové lidi. To bys mohl vědět. Jenže se mi zdá, že ti drahá Hanka vymyla mozek.“

„Ses rozjel, kámo,“ pokývá hlavou. Mám periferní vidění. Nemusím se na něj přímo dívat. „Sorry, jsem si to neuvědomil. Ale máš pravdu, baby za to nestojí. A kopačky jsem jí dal já.“

Teď už se k němu ale otočím a pootevřu překvapeně pusu.

„Nekoukej tak. Už mě srala. Byla moc teatrální.“

Vyprsknu smíchy.

„Málo mluvila o politice?“

„Vole, byla tak zábavná, až mě nudila. Něco mi na ní vadilo. Ale na jednu stranu buďme rádi, že jsme ji potkali, nebýt jí, nejsme tady v tomhle baráku a ty si jsi nepotkal Artura a pořád by ses ztrácel v tom, jak jsi nespokojený s Marcelem.“

„Jo… a ještě bych házel vinu na sebe, jak jsem špatný,“ sakra, to jsem říct neměl. „Ne že bych špatný nebyl…“

„Nemůžeš za to. Prostě není ten pravý. Našel jsi jiného.“

Dopiju čaj a promnu si oči. Trochu bych spal.

„Pojedu do Marseille se s ním rozejít a přiznat se doma…“ A začnu mu vyprávět, co jsem zažil s Diegem a jak jsem byl u Arturovy babičky a co jsme jedli a všechno jsem mu vysypal. A pak ještě jednou, když přišel Carlo dostatečně uvolněný a záhy na to se k nám přidal Lorence, celý zasněný, a nechtěl nám říct proč, tak mu Carlo začal vykládat to, co jsem povídal já. Nakonec je fajn, že měl sex s tou holkou a já to viděl, protože jedině tak jsem se přiměl se bavit o samotě s Olinem a vrátit naše přátelství do starých kolejí.

3 názory na “Marseille or Mexico? 39.”

  1. the omatipoko

    Ten dil mi udelal hrozne dobre na dusi 😊 je mi po nem dobre ale jsem v soku ze sletu udalosti 🙂

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *