Marseille or Mexico? 10.

Hezké počtení u neděle 🙂

autor: Schmetti

Sedím na posteli hotelového pokoje v Paříži a relaxuji. Bydlím sám, stejně jako každý z kluků. Má to svoje výhody. Potřebujeme soukromí a být spolu ve dne v noci, tak myslím, že bychom si lezli na nervy. Navíc tu být celé prázdniny, je to přece nějaká ta doba, pokud teda nevypadneme směr Mexico dřív, než plánujeme, ale to je nepravděpodobné. Nemyslím si, že bychom sehnali práci a bydlení tak brzo, to hledání bude, s prominutím, kurva těžké.

No, ale zpátky k pokoji. Nemůžu si vynachválit svůj bejvák. Je sice hodně do bílé barvy, ale mně osobně to vyhovuje. Mám rád takové ty čistě vypadající věci. Bílé zdi, povlečení, záclony a bílá kožená sedačka s černými židlemi kolem skleněného konferenčního stolku. Také tu mám malý balkónek, i když… ne, není tak malý, ne menší jak Olivierův v jeho garsonce.


Protáhnu se a vstanu. Cítím se celkem svěže, před chvilkou jsem si dal sprchu, převlékl se a nějak nevím, co dělat. S klukama jsme se dohodli, že si dáme tři hodiny pauzu, chtějí se prospat. Asi bych měl taky.

Podívám se na mobil, ležící na konferenčním stolku, a všimnu si, že mi bliká dioda. Aaa,, SMSka od mamky!

Zdraví mě, jak se tu máme, co bydlení atd. No, ok, co jiného čekat za zprávu. Posadím se na židli a odepisuju. No jo, ale napsat zprávu mi zabralo minutu a co teď?

Odložím mobil a chci se jít provětrat na balkón, když v tom mi znova přijde další zpráva. Achjo, to si mám dopisovat s mámou? Nevadí mi to, ale teď jsem chtěl jít ven.

„Stav se, jestli se nudíš.“

Zamrkám a ohlédnu se, jako kdyby tu měl někdo stát a vybafnout na mě. Proč mi píše Marcel? To mě zve k sobě do pokoje? Oh… hodím telefon na stůl a promnu si čelo. Jaksi nevím, co čekat. Od naší… ehm, intimní chvilky na záchodcích jsme spolu moc o samotě nemluvili. Sakra, nevím, co dělat. Celkem se bojím. Nejsem zvyklý na to, že za ním přijdu a on mě bude třeba líbat a mazlit se. S nikým se nikdy nemazlím!

Jo, teď si můžete říkat, že jsem po tom toužil a najednou dělám kina, ale doprčic! Když nemáte celý život vztah, tak vám potom všechno připadá divné a snad i otravné. Ne, to zase říkám něco, co… já nevím, cítím… prd cítím! Jdu za ním.

Stačí přejít po chodbě pár kroků a zaklepat na pokoj číslo 634. Ruku v boku. Dívám se sobě na boty a čekám, než otevře.

„Hned jdu!“ ozve se. Co tam dělá?! Teď mi psal, ať přijdu, a najednou mám čekat? Oh, hlavně ať není nahý. Vážně nevím, co bych dělal a jak bycj se měl tvářit. To je ubohé… Jsem takový idiot!

Otevřou se dveře a na mě vykoukne kuře v županu s čelenkou ve vlasech.

„Nazdárek, pojď dál,“ usměje se a já jej v šoku následuju. What the fuck? „Co tak koukáš?“ podiví se. „Dáš si kafe nebo vodu?“ ptá se mě s úsměvem.

„Vodu,“ zamumlám.

„Ok, je krásně vychlazená, miluji mini bary,“ slyším cinkání sklenic. „Tak proč tak teda koukáš?“ vrátí se k tématu.

„No, já… ehm,“ ukážu si jakoby na hlavu.

„Jo tohle! To je normální, často nosím čelenky, ale jen doma, nechci vypadat na první pohled jako teploušek, dělám jim ostudu jako ti moc přeafektovaní,“ ušklíbne se a já jen cosi zahuhlám

„Na,“ podá mi sklenici s vychlazenou vodou a stojí přede mnou se svým pitím. Dívá se na mě a oči mu jiskří. Úplně mě vyzívá k tomu, abych něco udělal. Popadl ho a třeba začal líbat. Jenže já neudělám zase nic. Pouze jsem se pousměju, než se napiju a zdrhnu na balkón. Jeho vzhled… asi budu zlý, ale v duchu jsem se oklepal. Nelíbí se mi takto dětské typy! Ty jeho vlasy čouhající sem tam za tou čelenkou a jeho chování! Vždyť se chová jako ti gayové z ubohých, trapných filmů, kde je občas teplý kluk v růžovém oblečení a má děsně teplý hlas a přeteplené pohyby!!!

„Je to tu super, co?“ rychle začnu mluvit o něčem jiným, než o nás dvou.

„Jo, taky se mi tu líbí. Jsem rád za výhled na pláž Seiny,“ posadí se vedle mě a já se zády opřu o zeď.

„Ta je tu jen na prázdniny, ale je to pěkné, mohli bychom se tam jít vyvalit,“ ušklíbnu se a loknu si vody, načež odložím sklenici na stolek.

„To by bylo super!“ zazubí se a já se vyhýbám přímému očnímu kontaktu. Mám v sobě zmatek. Jsem zlý. Naštvaný na sebe. Proč obracím názor? Nic špatného mi nedělá. „Můžeme jít hned!“

„Oh, já myslel, že počkáme na kluky.“

„Chrápou, vždyť je to kousek, pojď,“ zvedne se a uteče do pokoje.

Skvělé… Takže on mě donutí jít vlastně na takové rande. Ale pozval jsem ho já!

3 názory na “Marseille or Mexico? 10.”

  1. [1]: Jsem si to googelila, tak to tam psali :D ale tak… ber to radši s rezervou :D Jinak tyto díly jsou staré a poupravené, nový díl bude až od 13. kapitoly 🙂
    Překvapuje? V čem? :D
    A děkuju za komentář 🙂

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *