Insania 14.

autor: Schmetti & Schildie

Smrad, vlhko, plíseň, rezavé mříže a nechutná bílá polévko-kaše neznámého složení s mrtvou mouchou uprostřed, z toho všeho se Flaviovi zvedal žaludek. Nikdy neviděl nic tak odporného, jako byl onen jednozubý a jednooký vězeň v okovech, který se pomateně culil z protější cely a rachtal ztřeštěně okovy na rukou a na nohou. Nejspíš se zbláznil, pomyslel si Flavy, kdo ví, jak je tu dlouho.

„Tak mě sakra pusťte, svině císařský! Nic jsem neudělal, nic, Bože!“ chlapec se snažil nebrečet a neustále se rozbíhal proti mřížím, aby je vyrazil.
„Mlč, ty idiote!“ vrčel Quartus, jeden ze tří bratrů, Tiberiových přátel. Seděl s Flavym ve stejné cele. Co je s jeho bratry, netušil. Možná utekli, možná byli v jiné věznici.
„Ty jsi idiot! Tiberieee, proč jsi mě tu nechal! Proč jsi mě nezachránil, lásko!“ volal svého milého. Tiberius jej nestačil zachránit a musel sám utéct, aby aspoň jeden ze společenství zůstal na svobodě a aby později všechny vysvobodil.
„Říkám drž tlamu! Když se bachaři dozví, že jsi teplej, budeš to mít o to horší!“

„A ty snad nejsi teplej?!“ Flavyho tato poznámka a okřiknutí rozohnilo, na moment zapomněl na zatuchlý smrad cely a založil ruku v bok, jak to dělala jeho matka.
„Typický teplouš…“ odfrkl si spoluvězeň.
„Moc dobře vím, že všechno vaše protikřesťanské seskupení bylo plné gayů, všichni milujete chlapce, proto se snažíte bojovat proti křesťanství, které lásku mezi muži nepřijímá!!!“
„Tiberius měl pravdu, že ničemu nerozumíš. Pro tebe je dobrý jen Ježíš a nic jinýho,“ Quartus se urazil, věděl, že Flavius neříká hlouposti, ale jeho slova se jej dotkla.
„Jak se vůbec dovoluješ…“ malý, rozvrkočený ťulpas se urazil ještě víc, byl nafukovací jako balón a nikdo mu nesměl odporovat.

V tom vtrhli do věznice dva římští strážníci.

„Vstaň, ty lemro líná!“ zařval jeden, přišli pro toho pomateného blázna z protější cely. „Máš popravu, holomku!“

Flavy, ač se snažil vystupovat tvrdě, nebojácně a statečně, tato slova a pohled na to, jak s nebohým šílencem ti muži zacházejí, jej zraňovala. Schoval se na tvrdá prkna pokrytá slámou vedle Quarta a ukryl se za něj ke zdi.
„Tohle nás čeká taky, přijde den, kdy vrazí za námi a pak nás ukřižují jako Krista.“
„Posero,“ Quartus protočil oči, snažil se doufat, že z toho vyváznou s podmínkou nebo jeho zámožný otec podplatí chamtivého soudce, jako to učinil už mnohokrát.
„Ten skrček za tebou má pravdu, ty neřáde! Za pár dní jdete oba na špalek!“ zabručel kolemjdoucí bachař.
„Jo? A jak to víš, ty primitive jeden? Ještě nebyl soud a ty soudce nejsi, takže zastrašuj někoho jinýho, ale mě ne, jasný?“ naštvaný výtržník odkopnul misku s polévkou, nesnášel provokace vězeňských bouchačů.
„Však tebe ty móresy přejdou, až tě pozítří povedou na popraviště!“
„Přijde nás zachránit, my se nebojíme!!!“ Flavy se hrdě postavil.
Voják neodpověděl, nikdy se nedokázal vězňům podívat do očí, protože to byl on, který odváděl odsouzené na popraviště. Věděl, že jejich dny jsou sečteny.

***

Mamercusa probrečela celou noc, tiše vzlykala ve chlívě s děravou střechou a společnost jí dělala nepodojená koza. Neustále si přemítala v hlavě slova jejího manžela, zlomilo jí srdce, když se na ni Publius ohradil, že si ji v mládí bral jen z donucení svých rodičů, kteří jejich sňatek domluvili již v dětství. Celou dobu miloval jen Aurelii, toužil s ní vychovávat syna Tiberia, klidně i v chudobě. Pouze Mamercusa věřila v to, že Publius je opustil kvůli lásce k ní. Jak mohla být tak naivní a hloupá? Za ta léta jí to mohlo dojít, jenže svého manžela milovala.

Vůbec však nepostřehla, že se Flavius a ani její adoptovaný syn Tiberius nevrátili domů, byla ponořená do svého žalu. Zatímco Publius, za doprovodu malého synka Heria, šel brzy k ránu rybařit a myslel si, že chlapci přišli pozdě v noci a ještě spí.

Byla bezradná, netušila, co dál dělat, stála na rozcestí, které jí ukazovalo směr; opustit manžela nebo být jako rodina a cítit se poníženě. Která cesta byla ta správná? Jaká z nich víc trnitá? Která by ji navedla na lepší a šťastnější život? Došlo jí, že nebyla nikdy milována, nikdy. Její srdce krvácelo. Mocně vzlykala, její tělo se otřásalo. Stále se modlila k Bohu, jen on, Duch svatý jí dával naději, je to ochránce všech rodin a jejich štěstí. Stvořitel všeho lidstva chce, aby se lidé milovali a byli milováni. Snad její děti prolomí ledy mezi ní a manželem. Nezbývalo nic jiného než doufat…

„Rodina Caeliova?“ zvenčí se ozval hrubý hlas, Mamercusa zbystřila, myslela, že jde nejspíš o nějakého zákazníka… ale tak brzy?
„Už jdu!“ křičela z chlíva a utřela své slzavé údolí.
Než stačila vstát, někdo ji popadl zezadu a ucpal dlaní ústa. Byl to Tiberius.
„To je strážník. Řekněte mu, že jsme se vydali na trh do města a vrátíme se až k večeru. Řekněte, že s námi jel i otec, aby jej nehledali u řeky. Rozumíte?“ šeptal Mamercuse do ucha. „Pozvěte je dál a snažte se je zdržet co nejdéle.“

Tiberius jen pozoroval dezorientovanou Mamercusu, ovlivněnou šokem a nechápavostí, jak míří ven. Schoval se hbitě do domu dovnitř chléva a škvírkou opatrně sledoval dění. Potřeboval vojáka zabavit a vytvořit si alibi, aby získal čas na záchranu přátel.

„Dobrý den, jste paní Mamercusa?“
„A-ano,“ zakoktala žena. Nic nechápala!!!
„Máme pro vás zprávu přímo z Říma. Váš starší syn Flavius byl zatčen císařskými vojáky za výtržnictví a kacířství. Za několik dnů jej čeká soud.“

„Ale to… to bude nějaký omyl, celá má rodina odjela do Říma na trhy,“ klepala se… Jejího syna… čeká soud? Znovu jí bylo do breku, věděla, že římské soudy jsou kruté. „Určitě se jedná o omyl, můj syn je poctivý Křes-ťan!“
„Víc vám říct nemůžeme.“
„To… to není možné! Chci vidět svého syna!“ hodila za hlavu Tiberiovy pokyny, ovládl ji strach, mateřská láska.
Tiberius stačil mezitím utéct oknem a vydal se pátrat po přátelích a své lásce.

***

Flavius byl zdrcený z tolika dní bez slunce, v chladné cele, kde bylo šero, zatuchlý smrad, krysy se staly jejich společníky. Nevěděl, jak dlouho tu je zavřený, ale sám na sobě cítil, že byl hubenější a určitě bledší, než kdy dřív.

Přecházel sem tam a chvěl se.
„Za těch několik týdnů jsi vyzrál, Flavie,“ ozval se zbídačený Quartus. Ležel v rohu na zemi a tahal ochočenou krysu za ocas. „Teď, když už o nás všichni vědí, že jsme na muže, ty jsi zmužněl…“
„Tím mi chceš říct co?!“ Flavius zúžil vražedně oči.
„Už jsi
to dělal s Tiberiem?“ Quartus byl k lidem drzý, nevycválaný. Flavia odpuzovala ta nekřesťanská neúcta k lidem.
„Co ti je do toho? Jsi nechutný, ty i ti tvoji kamarádi! Co pak vidíte lásku jen v tomhle? Láska jde ze srdce, dal nám ji Bůh. Já miluji Tibyho ze srdce!!!! Rozumíš!“
„Ale zvedá se ti z něj, co? Na to o tom zmužnění zapomeň, seš děcko!“
To se Flavymu nelíbilo.
„Jo, dělali jsme to spolu a zvedá se mi z něj!!!“
„No jo, zvedá se ti z něj, ale že nás zradil, to ti nevadí, co?“ Quartus si rýpnul, tušil, že je někdo udal, a s Tiberiem poslední dobou nikdo nevycházel. „Kvůli tobě, za všechno můžeš ty! Od tý doby, co Tiberius projíždí tvůj zadek a kamarádíčkuje se s tvojí pánbíčkářskou rodinou, tak nám kazí všechny plány!“
„Jak si dovoluješ tohle vůbec říct, ďáble pohanský! On z vás všech pro ty vaše špinavé plány udělal nejvíc! Riskoval život! Tiberius vykřikoval hesla po ulicích, říkal, co si myslí, ale vy jste se jen pokrytecky zašívali v podzemí a udělali si z něj obětního beránka! A víš, co si myslím? Měl bys tu shnít, nic jinýho si nezasloužíš, a tvoji bratři taky! Pro mě Tiberius přijde a pro vás ne!“ Flavius možná byl malý, ale ne hloupý. Hrdě si stál za svou pravdou. Znal Tibyho víc než oni a věděl, že on bojuje za opravdovou náboženskou svobodu a lásku, zatímco oni za sexuální nezřízenost a pokrytectví.

Špinavý, rozezlený spoluvězeň vystartoval, rozpřáhnul ruku a necitelně srazil blonďáčka k zemi. Nedokázal se bránit slovy, jen násilím. Tváře mu rudly, nozdry se roztahovaly, tekl po něm pot. Flavius pouze brečel a bezvládně se plazil do rohu po studené, kamenné podlaze. Z brady mu tekla krev.

„Tak dost pánové! Nebo půjdete po sekyru hned!“ přispěchal velitel stráží, v ruce měl jakousi ruličku…

Oba vězni zpozorněli.

„Dovolte, abych Vám přečetl rozsudek. Flavius Caelius – obviněn z kacířství a buřičství, odsouzen k padesáti ranám bičem na kříži, a to zítra při západu slunce. Quartus Sectus – obviněn z kacířství, buřičství a tří vražd prvního stupně, odsouzen k trestu smrti, a to zítra před západem slunce.“

3 názory na “Insania 14.”

  1. Zľakla som sa, že sa Tiby na Flavyho vykašľal… :-| Dúfam, že ho zachráni skôr, ako ho odvedú….
    Flavy vážne zmužnel :-D Už mi nepripadá tak naivný ako v prvej kapitole…. Krásne 🙂 :*

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *