Insania 10.

autor: Schmetti & Schildie

„Já nechci čtvrtit slepici na cucky! Je to hnusný! A chci se líbat!“ Flavy znechuceně křivil ústa, když z mrtvé drůbeže kuchal orgány, doma nic tak odporného v životě nedělal.

Myslel si, že po jeho slastné chvilce s Tibym se budou mazlit a válet sudy v trávě, a ne, že jej Tiberius požene do kuchyně. Připadal si jako vrah.

„Měl jsem mít už dávno uklizeno a navaříno. Vždycky dělám večeři já, protože matka se z trhu vrací pozdě a pak je unavená. Si mě rozhodil tím, žes přišel, tak mi koukej pomoct, aby bylo do půl hodiny jídlo na stole,“ Tiberius krájel cibuli, tekly mu z ní slzy a chtělo se mu smrkat.

„Ale mě to nebaví!“ blonďáček našpulil rty, nechal slepici slepicí a otočil se k Tibymu. „Líbej mě,“ rozkázal.

„Jo, jasný, já tě budu líbat a ta slepice asi vstane z mrtvých a začne se kuchat sama, dokud zase nechcípne, viď?“ Tiberius utrousil nemístnou poznámku, rád si dobíral Flavyho, dokázal se tak roztomile urážet.


Flavy se prudce nadechl. To bylo pohoršování a urážka svatých příběhů!!!
„Aspoň jeden polibek!“ vzal svému příteli nůž z ruky a vetřel se mezi jeho břicho a stůl. Stanul před ním, upíral oči do jeho.

„Ty si nedáš pokoj, co?“ statný Tiberius si vyhoupnul to neposedné rozmazlené pískle na stůl, omotal si nohy kolem jeho pasu a přirazil k pánvi. „A jak by sis to líbání představoval?“

Flavy pocítil stejné pocity v břiše, jako venku, když…
„Úplně všude…?“ šeptnul nevinně.

„Všude, jo? A kdo mně oplatí to, co bylo venku, milý zlatý?“ mužně zajel Flavymu pod tuniku a zahříval mu boky. „Bych tě pomiloval…“ vypadlo z něj, chtíč se začal ozývat, v útrobách jej svrbělo. Bohužel věděl, že na milování je příliš brzy, Flavy na to není připravený.

„Mhm… Tak mě pomiluj zase pusou… chci to!“ maličký vrtěl zadečkem, akčně si hrnul nahoru své ošacení. Byl jako posedlý, šílený, dožadoval se znovu onoho hříšného pokušení. „Dělej!“ sám si pohrával se svým mužstvím, na svůj věk měl být na co hrdý.

„Oooh, Flavy!“ Tiberius svléknul blonďáčkovu tuniku, potřísněnou z již předchozích hrátek, a vsál Flavyho prsní bradavku. „Ale já bych chtěl jít do tebe…“ stál mu, při pohledu na honícího se drobečka byl tvrdý jako skála, nejen on, ale oba!

„Tak to udělej, vezmi si mě…“ vzrušený Flavy vzdychal, nastavoval Tiby svůj krk a nechal si ho vyzdobit velkým, fialovým cucflekem. „Nesmíme to odkládat, budeme si takhle blíž….“

„Jsi sprostý…“ pokáral jej Tiby a škádlivě se pousmál. Proč si ho nevzít, když se mu dobrovolně nabízí. O to víc bude jejich poprvé jiskřivější, vášnivější.

„Nemluv pořád, jsi hrozný…“ frustrovaně bručel plavovlásek a šťouchnul svého přítele do naběhlého penisu.

„Jsi nadržený víc, než všechny slečny široko daleko,“ Tiby si jej bez váhání odnesl na slaměné lože u vyhřáté pece, všechno šlo rychle, předehra by jen zabila jejich vášeň.

„Mhm… Nemluv o nich, jsem hezčí než oni, přitažlivější. Musíš se milovat jen se mnou, rozumíš!“ Flavy se uvelebil, nastavil se mu hezky s roztaženýma nohama a vystrčil pánev, malé, bílé půlky s úzkou dírkou uprostřed.

„Bude tě to bolet…“ procedil mezi zuby chlapec navrchu, strčil Flavymu malíček do jeho útrob, aby ho trošku rozdělal, než do něj vejde, byl těsný, suchý, stahoval se.

„Ooooh!“ prohnul se, když Tiberius roztahoval prsty jeho tmavou komnatu.

„Bolí?“ ptal se hned Tiby, ale milenec pod ním vrtěl hlavou. Tiberius si všiml, jak si tahá za vlasy. „No… dobře,“ pravil. Nechtělo se mu do takového sucha, vždyť se v něm ani nehne. „Budu si muset vzít olej.“

„Tak sebou hoď…“ Flavius byl podrážděný, neměl rád zdržování, protože se pak víc nervuje a bojí… Snad to vydrží, je muž, ne slečinka.

Tiby neodpověděl, prostě se zvedl, odběhl do kuchyně, kde vyštrachal lahev matčina oleje a nalil si velkou dávku do dlaně. Pro jistotu vzal olej s sebou a vrátil se.

Ihned si klekl mezi Flavyho nožky.
„Jsem tu,“ odložil lahev a protíral si dlaně, načež do Flavyho vnikl dvěma prsty.

„Tiby…“ vyjeknul Flavius, přirazil na jeho dva prsty, jednou, podruhé, potřetí, pěkně v něm klouzal! Nejradši by zrychlil a projížděl se dál, ale…

„Nebuď tak hrrr, chci z toho taky něco mít…“ Tiberius z něj vyšel a jemně jej políbil na rtech. „Líbíš se mi víc něžnější, broučku,“ šeptnul a cvrnknul mu do nosu. Promazal si svůj penis a nastavil špičku k Flaviovým útrobám.

„Nechci být něžný!“ vyštekl blonďák a nadzvedl zadek do vzduchu. „Dělej!“

„Jestli budeš ječet, je to tvůj problém,“ Tiberius zaťal zuby a pomalu vniknul do chudáčka malého Flavyho, asi do půl vnitřku. Měl zavřené oči, nechtěl vidět jeho bolestivý výraz.

Flavy si snad prokousl jazyk, slzy mu vytryskly z pod víček téměř okamžitě, ale mlčel. Zhluboka dýchal.

„Jsi, jsi v pořádku, broučku?“

„Jo!“ vykřikl chraplavě. Tak strašně to bolelo, pálilo, táhlo! Má snad v sobě špalek dřeva!!!

Tiberius měl pocit, že ubližuje, ne miluje. Jak vůbec mohl na něco takového přistoupit? Srdce mu skočilo až do krku, nedokázal se hýbat. Nechtěl svoji lásku trápit.

„Neplakej, Flávy!“ rozetřel mu slzy po chvějících se ústech, uklidňujícně jej políbil a pohladil po bříšku…

„Já nebrečím,“ Flavy omotal své hubeňoučké ruce kolem Tibyho krku a přitulil se. Jeho dychtivost byla ztracena. „Pokračuj,“ špitl. Snažil se uvolnit, přestat myslet na onu tvrdou věc v sobě. Zkoušel se zbavit nutkání ji ze sebe vytěsnat, netlačit.

Tiberius jej políbil do vlasů, mazlil se s nimi…
„Příště už to půjde líp, lásko…“ malinko se pohnul, bolelo ho to za Flavyho, trpěli spolu.

„Kluci… říkali, že i dívky to bolí poprvé,“ Flavy se snažil uvolnit, nedocházelo mu nic. Ne v tuto chvíli. A bude později litovat?

„Ne, já nemůžu, Flavy…“ Tiberius nechtěl pokračovat, vzdal to a vyšel z něj. „Nechci se dívat, jak trpíš,“ skřípal mu hlas, padaly z něj krůpěje potu, jedna kapička slzy.

Bolelo jej mužství, které začalo vadnout.

„Pro-promiň, promiň,“ Flavius se posadil, pálil ho zadek.

„Neomlouvej se. Neměli jsme to dělat, nebyl jsi připravený…“ Tiby si otřel čelo, ani nedokázal maličkého Flavia políbit, prostě se cítil trapně!

Nejraději by se zvedl a odešel si pročistit hlavu do lesa mezi šumějící stromy, okoupat se v řece, ale bál se, že by ve Flavym probudil pocit méněcennosti, neschopnosti a odkopnutí. „Půjdeme se vykoupat ven, mhm?“ nabídl mu.

„Já mě… mě to bolí…“ kuňknul blonďáček, nedokázal ani sedět, natož vstát a někam jít, nebo se koupat. Cítil jen bolest, trapnost, žádné city. „Namažeš mi to něčím?“

Tiberius si povzdechl a na kolenou přilezl k němu, pohladil jej po vlasech a políbil na tvář.

„Promiň,“ vzdychl. „Nejdřív ti udělám koupel, sedací. Bylinkovou, mhm? Klekneš si do kádě a budu tě polejvat… pak ti to namažu a lehneš si na bříško.“

„Mně teče krev,“ sáhnul si na poraněné místo a zasyčel. Možná se i trochu styděl, neměl brečet jako děcko, ale uvolnit. Kdyby se třeba pomodlil, bolest by ho přešla, Ježíš taky trpěl a Bůh mu pomohl to překonat. „Jsi hodný, že se sta
ráš, o mě,“ mrkal na Tibyho a přitáhnul si jej k sobě, ke rtům. „Vyléčí mě jen tvůj polibek.“

Tiberius se jen pousmál, nedbaje na to, že v koutku uší zaslechl přicházející matku domů, a maličkého, již nečistého Flavyho políbil.

1 názor na “Insania 10.”

  1. Na prvýkrát im to nevyšlo, ale nevadí.. A Tiby je.. Ách :-D Flavy sa síce chová ako úplné decko, ale je taký zlatý :-D

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *