Blecha, nepřítel rodiče (soutěžní povídka)

Jestli si pamatujete, před nějakým časem jsem tu psala o své první účasti v literární soutěži #Bleskovka2 pro Triumvirát. Dnes mi přišel výsledek s body a komentáři k mini povídečce, která nese jméno „Blecha, nepřítel rodiče“. Z 23 povídek jsem skončila na 16. místě, no, není to nic moc, ale nevadí :))
Teď si můžete můj výtvor přečíst tady na blogu, později také na webu Triumvirát, snad vás trochu pobaví 🙂

autor: Schmetti

„Tak jo, čumáčku, hezky se vyspinkej,“ šeptla matka dítěti a něžně ho pohladila po vlasech. Dítě zívlo a protáhlo se.


„A básničku?“ našpulilo pusu a pohlédlo na otce, který byl bradou opřený o matčino rameno. To vždycky tatínek pověděl krátkou pohádku nebo nějaký vtípek před spaním. Zasmál se a s úplně vážným výrazem ve tváři pravil: „Dobrou noc, ať tě blešky štípou celou noc,“ políbil dcerku na čelo, holčička se bezzubě zazubila a objala zelenou plyšovou příšeru. Když rodiče odcházeli z pokoje, nezapomněla zkusit: „A když budu mít žížu?“

Matka s otcem si vyměnili pobavené pohledy.

„Stačí zavolat a přijdu,“ maminka mrkla, zhasla velké světlo a přivřela dveře.

Holčička v ten okamžik pustila hračku a s očekáváním kulila oči.

„Tak pojďte!“ snažila se nekřičet, ale byla příliš natěšená, že uvidí své věrné kamarády.

„Baf!“ ozvalo se hromadně. Deset blech vyskočilo na peřinu a vesele poskakovalo. „Už jsme tady, už jsme taaadyyy!“

Dívenka nadšeně zatleskala. Skoro tančila!

„Zavoláme rodiče? Protože oni budou dělat zase ty ošklivé zvuky a já se bojím, že tatínek maminku mlátí,“ zničehonic popotáhla a rychle zamrkala slzy.

„Nebul,“ jedna z blešek skočila na její maličkatý nos a svým tanečkem ji pošimrala. „Třeba maminka mlátí tatínka.“

Celý houf breberek se začal chechtat, ale přestal, jakmile se ozvala nejstarší blecha jménem Prašivka.

„Přestaňte vymýšlet blbosti a jednoduše, holčičko, zavolej, že máš žízeň a nemůžeš spát,“ bleší stařešina postávala s nohou v bok a přísně čekala. Jinak nepředpokládala. Maličká spustila svou ohranou písničku a během dvou minut přiběhl tatínek. Rozcuchaný. Se škrábancem na tváři.

„Tati?“

„Tak… co chceš?“ optal se značně nervózním hlasem.

„Pít!!!“ křikla blecha na dceřině tváři.

„Co to je?!!“ otec uskočil metr dozadu a chytil se za srdce.

„Jak, co to je?! My jsme blechy, nepřátelé rodičovských radovánek a přátelé vašich dětí. Nevzpomínáš si, taťuldo, že jsi nás sem přivolal? Tadadydada,“ breberka zahýbala obočím a dohnala tak otce k pláči. Můžu si za to sám.

2 názory na “Blecha, nepřítel rodiče (soutěžní povídka)”

  1. the omatipoko

    Omg to je uzasny ! :-D :-) precetla jsem to a pak jeste jednou a neco si u toho predstavovala ty vis co ! Nejlespiiii :-)

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *