Freestyle Leben 5.

autor: Schmetti & Schildie

„A to ses od něj nechala políbit, jo? Vůbec ho neznáš a tohle mu dovolíš,“ Valerie byla na Danielu opravdu naštvaná. Od té doby, co se dívky vrátily zpět do Drážďan, Valerie pouze nadávala, že akci s tak hloupými lidmi ještě nezažila. „Vždyť je to hulvát. Vidělas, jak na mě hnusně vyjel?“ zvýšila hlas a naštvaně si balila věci na trénink.

Valerie byla ráda, že je konečně doma se svoji rodinou, může spát ve svojí posteli a pouštět si hlasitě hudbu. Pokoj měla velký, prosvětlený, vymalovaný do modra. Okna zdobily též modré, obláčkové závěsy, bílá květovaná záclona a květináče s různými rostlinkami. Valerie milovala květiny, obzvláště fialové nebo modré orchideje. Hned pod oknem stálo akvárium, kde chovala malého štíra. Považovala ho za takového ´hlídacího psa´. Byl tak jedovatý, že se její máma bála vkročit do pokoje.

Vali se cítila v duši jako dítě a svůj pokoj si zařídila napůl dětsky a napůl dospěle. Ne jedné stěně měla poličky s různými plyšáky, hračkami z dětství nebo figurkami. Zatímco na stěně naproti visely plakáty její oblíbených motorkářů, automobilových závodníků, slavných tanečníků latinsko-amerických tanců, herců, kapel či zpěváků. Po nocích si s nimi povídala a když byla naštvaná, dokonce jim i nadávala. Po Torresovi už párkrát hodila tenisky nebo své taneční střevíce.

V zapadlém rohu stál psací stůl, který používala i jako jídelní. Válelo se po něm úplně všechno, školní potřeby, několik flash disků, zbytek slupky od mandarinky či její vypadané vlasy. Byla bordelář, ale ráda žila v chaosu.

„Dal mi pusu, polibek bez jazyka. Nejsem z něj hotová.“

„Hlavně se s ním necucej dál, prosím tě! To znám tyhle. Sladký řečičky, pusinky a pak se z nich vyklube pěknej kurevník.“

Daniela se nudila.

„No, uvidím, na mě je hodný, ale Robert je… nevím, ten mi sedí víc,“ ztišila hlas. „Kdyby mě chtěl on, vybrala bych si jeho.“

„No tak vidíš. Vždyť ten Rob je i hezčí, takový stydlivý, milý… stejný jako ty. Nechápu, že se necháš balit od toho namyšlenýho kreténa a neusiluješ o toho, kdo se ti fakt líbí.“

Daniela jen seděla a zkoumala koberec. Na tohle neměla odpověď. Věděla, že má Valerie pravdu.

„Víš, že mám pravdu, hm? Vzpomeň si přece, jak nás Horst přivedl k nim do chatky. Pepa si tam hned čechral polštáře a mačkal matraci, jestli dost péruje. Ještě jak se tvářil odporně. Hned bylo vidět, o co mu jde. Na to mám čuch! Zatímco Robert se nevnucoval a slušně se ti představil.“

„Aspoň někdo projevil zájem o to mě aspoň přefiknout…“ zabručela Daniela a objala si kolena. „Nesnáším to, ale docela mi to dělá dobře, že se někdo zajímá, když nikdy nikdo. Ty to nemůžeš chápat, na tebe kluci koukají, ale na mě maximálně tak lesbičky v baru,“ zamračila se. „Robert nemá zájem. Nebudu to zkoušet.“

„Na mě sice koukají, ale maximálně na moje kozy. Nikoho stejně nezajímá, jaká jsem uvnitř. To, že tě chce přefiknout, neznamená, že tě miluje. Chápu, že ti to dělá dobře, ale nesmíš mu to tak baštit. A náhodou bych řekla, že Robert má zájem. Vlastně jsem si tím úplně jistá,“ Vali hodila batoh ke dveřím a sedla si vedle Daniely. Ochranitelsky ji objala. Milovala Danielu a nikdy by nedopustila, aby jí někdo ublížil. „Ale nemůžu ti rozkazovat. Všechno záleží na tobě, zlato.“

„Já vím, že v tom není cit. Jen se mi líbí pocit, že se mu líbím, to je celý,“ Daniela se nechala objímat. „Cítím v sobě prázdno, nic mě nenaplňuje. Copak toho chci tak moc, když chci lásku?“

„Tak to s ním zkus, jestli chceš. Třeba se mýlím a je to moje blbost, že mi není sympatický. Jen mám o tebe strach, víš? Nenech ho, aby na tebe tlačil,“ Valerie pusinkovala svojí dredatou lásku na pěšinku a houpala ji v sobě. „Ach jo, choď se mnou. Já tě miluju, Dany.“

Daniela se zaculila, přišlo jí to takové… roztomilé. Trochu dětinské.

„Kdybych byla na holky nebo ty kluk, byla bych s tebou okamžitě,“ odsunula se a přejela jí ukazováčkem po rtu. „Stejně nechápu to, co spolu máme…“ dívala se na její ústa. „Chceš mě?“ zvedla oči k jejím.

„Chci, chci tě jen pro sebe, lásko… Nikomu tě nedám. On si tě nezaslouží,“ snědá černovláska plačtivě kňourala, lehce chovala Danilelu v náruči a zahřívala. Věnovala jí všechno své teplo. Přimáčkla si svou lásku k hrudi, aby cítila tlukot jejího srdce. Valerie si uvědomila, že o žádného muže nestojí. Zamilovala se… Zamilovala se do nejlepší přítelkyně.

Ale Daniela to nemohla tušit, byla zvyklá na tato slova a chvilky s Valerií, nehledala v tom něco jiného.

„Jsi zlatá… jenom ty,“ žádné jiné kamarádce nevěřila, neměla důvěru. Mnoho kamarádek se na ni vykašlalo, našly si jiné, pro ně lepší a podobně. Jen Valerie jí rozuměla. A vedle Valerie tu byl také nejlepší kamarád Christoph. „Ty a on.“

„Kdo on? Myslíš Chris? Já jsem ještě lepší, úplně ze všech nejlepší,“ Vali se zasmála. Ona neměla nikoho, jen Danielu. Valérie byla zvláštní, jiná než ostatní dívky. Každý ji považoval za příliš tvrdou a ráznou, bez citu. Uvnitř však byla tou nejcitlivější a nejustrašenější bytostí, která potřebovala lásku a ochranu. Měla dobré, laskavé srdce, ale nikdo to neviděl. Za přítele nebrala ani svého tanečního partnera Rickyho. Možná s ním sem tam zašla na skleničku a jednou se s ním vyspala, když na ni přišla náhlá vášeň, ale jejich vztah byl jinak čistě profesionální.

Daniela byla Rickyho sestřenice o dva roky mladší, než on. Vyrůstali spolu od dětství jeden vedle druhého, skoro jako bratr a sestra. Daniela byla jedináček a vždy toužila po tom mít staršího bratra, kterého by mohla považovat jako kamaráda, který mi ji podporoval, bránil, chránil. Byl na ni pyšný a bral ji mezi své kamarády. Valerie měla oproti ní sourozence. Philipa.

„Jo, jsi nejlepší,“ usmála se. „Víš co? Zůstanu tu do zítra, stejně ve škole nikdo není, všichni skoro jeli do Španělska…“ Ve třetím ročníku čtvrtém ročníku jejího oboru tomu tak bylo. Daniela studovala turismus, podnikání a jazyky. Kdysi, když si vybírala školu, tím byla nadšená. Těšila se, jak bude cestovat, ale její priority se dost změnily, ne úplně její vinou. Mohlo za to několik faktorů, o kterých nerada mluvila.

„A proč pak jsi nejela, zlato? To tě trápí ještě tamto?“ Val hladila Dany po prsou a po bříšku, jejich dotyky byly intimní, ale jim to připadalo docela normální. „Tak hlavně, že jsi tu se mnou, hm?“

Dívky spolu dříve hodně cestovaly. Dokonce o jedněch prázdninách spolu byly v Brazílii, kde se učily míchat koktejly. Valerie se tam také naučila všechny latinsko-americké tance a vydělávala si jako tanečnice v barech. Od jisté události však přestaly kamkoli jezdit.

„To ani ne…“ broukla Daniela a lehla si na bok, nohy zamotala do nohou Valerie. „Ale chtěla jsem jet k tobě a na motorky, tak jsem musela trochu zatáhnout peníze. Ještě že bude léto a budu moct do práce v týdnu, ty víkendy jsou málo. A znáš moje rodiče, co říkají. ‚Ne, jsi dospělá, starej se o sebe.‘ Mají pravdu, v našem věku bychom mohly dávno být pryč z domova,“ přemýšlela chvilku mlčky a hrála si s přívěskem štíra, co visel Valerii na krku. Vzala ho mezi rty a zasmála se. „Co kdybychom spolu byly celý týden?“

„Když já musím do školy,“ Vali se zamračila. Studovala na německo-českém gymnáziu v Pirně. Ráda by dělala cokoli, jen aby tam nemusela chodit. Opakovala ročník, neboť propadla z fyziky a v létě se odmítala učit na opravné zkoušky. Nebyla hloupá, ale co jí nebavilo, se nikdy neučila. Klidně si nechala dát ze všech přírodovědných předmětů čtyřku, měla ráda jen němčinu a češtinu, své dva rodné jazyky. Její otec byl Němec a matka Češka. Od malička na ni rodiče mluvily oběma jazyky.

„Ale nechám si od trenéra napsat, že mám taneční soustředění nebo jedu na nějakou soutěž. Bo se hodím marod. Nechce se mi stejně do školy. Zůstanu s tebou,“ Val se nerozhodovala dlouho. Místo aby se nudila ve školní lavici, mohla strávit čas se svou láskou.

„Stejně seš stejná, jak já v tomhle. Taky na to seru, nebaví mě to. Mě zajímají jen jazyky,“ hlavně španělština s němčinou. Angličtinu uměla, jako když bičem mrská, ale ten jazyk považovala za primitivní. Bez hloubky. „Tak můžeme do práce. Bude zábava… Nebo víš co, budeme rebelky a budeme se flákat. Chodit do bazénu, opalovat se, dělat si z kluků srandu…“ jak to dořekla, jakoby do ní hodil blesk s nápadem a prudce se posadila, až se Valerie lekla. U Daniely to bylo normální. „Budu dvě! Prostě… víš, jak jsem ti vždycky říkala, že bych někdy chtěla nosit sukně, boty pěkné, prostě… no holka, jako taková… jak to říct?“

„Sexy?“ Vali si záludně okusovala palec a přemýšlela, co by Daniele nejlíp slušelo. „Tak půjdeme nakupovat nejdřív a něco ti vybereme. Já bych ti ráda půjčila svoje hadry, ale budou ti velký. Seš drobná. Peníze jsme si na to vydělaly, tak si můžeme kupovat, co chceme, hm?“

Daniela nadšeně poskočila na posteli, absolutně neviděla Valin mlsný výraz.

„Pamatuješ, když tvoje mamka měla svatbu, jak tam chodila taková ta holka, co ji všichni pomlouvali? Tak něco takového chci. Nikdy jsem na to neměla odvahu, samozřejmě jsem to já takhle, jak jsem,“ zatahala si za volné tričko nejméně o tři velikosti větší, v tomhle byla podobná Pepanovi. „Ale nejsem jen taková. Potřebuju probudit v sobě tu druhou Danielu, chci mít ráda obě.“

„Budeš naprosto k pomilování! Uvidíš! Víš, co? Pojedeme hned! Odvolám všechny věci na dnešek a uděláme si den pro sebe. Pojedeme do Drážďan a přespíme pak u tebe doma,“ Valerie bydlela v Pirně, v malém okresním městečku. Chtěla by se po škole přestěhovat do Drážďan do nějakého podnájmu, ale musela by si nejdřív najít slušnou práci. Potřebovala být s Danielou, mít ji vedle sebe. Trmácení mezi městy už ji nebavilo.

„Už se moc těším, Val! Jsi zlatíčko,“ radovala se Daniela.

Děvčata pobrala všechno, co bylo třeba, a vyrazila na autobus.


Reklama

„To byl jako tvůj nápad, aby sem ti dva přijeli? Taky jsi mohla něco říct,“ šeptala podrážděná Valerie Daniele do ucha. Vydaly se na nákupy do největšího drážďanského obchodního domu, kde na ně ´čistě náhodou´ čekali Pepan a Robert. Stáli přímo v Prager Straße nedaleko od nákupního centra Galerie.

„Neříkala! Jen… vlastně jak jsme psali na facebooku, že jdeme do města…“

„Jo, že jdeme do města! A proč by sem jako jezdili až z Lipska? Mám dost. Ten vůl zas bude do mě rýpat…“

„Ahooooj!“ chlapci stáli u vchodu do McDonaldu a mávali na holky. Slunce silně pražilo a po celém dni zdi domů města společně s ulicemi a silnici rozpálené, že se téměř nedalo na přímém slunci vydržet. Dívky nedodržovaly pitný režim, což znamenalo, že neměly s sebou žádnou flašku vody, aby doplňovaly tekutiny. Když už si jednou za sto let něco vzaly, měly jednu láhev pro obě.

„Ahoj,“ pozdravila Daniela. Rychle si prohlédla oba kluky. Oba mládenci vypadali dost ošuntěle. Pepan měl šedivé volné triko, od něčeho smáčené a proděravělé, k tomu maskáčové kalhoty a zašedlé děravé adidasky s odlepenou podrážkou. Jeho mastné vlasy byly uvázané do culíku a obličej se lesknul potem.

„Nazdárek,“ Valérie přejela pohledem Pepanův zanedbaný zevnějškem. Měla na jazyku jakousi štiplavou poznámku, ale raději mlčela. Kdyby jej neznala, v životě by ho ani nepozdravila, vypadal jako žebrák.

Robert měl červenou šusťákovou bundu a odrbanou kšiltovku, páchnoucí po spálenině. Z charizmatického motorkáře se stala šedá myška.

Danielu na malý okamžik zamrzelo, že má sluneční brýle. Zakrývaly tak jeho čokoládové oči. Vyhnala onu myšlenku z hlavy a Pepan se jal slova.

„Tak jsme tady. Asi jste překvapené, co?“ zasmál se a ohlédl se na Roberta, který měl ruce zaražené do kapes a zkoumal cosi na zemi. Pepan se nahnul k dredaté dívce, nemohl se dočkat, až ji znovu uvidí a bude ji moct cítit ve svých rukou, a dal jí malou pusu na tvář. „Těšil jsem se,“ šeptl důvěrně. Ona se jen pousmála a stoupla si automaticky vedle něj. Ale ubránit se pohledu na Roberta nemohla. Zrovna zvedl hlavu a díval se na ni. Ucítila podivné zamrazení. Valerie se hraně křenila.

„Mně by jen zajímalo, co tu děláte zrovna v tu dobu, když jsme tady my. Na náhody nevěřím,“ Valerie mírně naklonila hlavu a dala ruce v bok. Těšila se na čistě holčičí odpoledne a místo toho bude mít za zadkem dva homelessy.

„Tady pracujeme, ne? Víš, co znamená slovo ´pracovat´, drahá?“ usmál se suverénně Pepa. Valérii považoval za manekýnu, která neumí umýt ani nádobí, ačkoli se starala o domácnost svého otce, který žil sám bez partnerky. Měl jen Valerii, která zařizovala všechno od vaření až po úklid.

„Já rozhodně ano, ale ty mi podle svého zevnějšku jako pracující člověk rozhodně nepřipadáš. A neříkej mi drahá.“

„Já myslím, že bychom neměli řešit vaše dohadování a půjdeme někam dovnitř, ne?“ zachraňovala situaci Daniela, občas rýpání Valerie neměla ráda. „Mám žízeň.“

„Jo, vidíš, Dany má žízeň,“ zopakoval Pepan a odolal nutkání ji chytit aspoň za kousek těla. Robert pořád mlčel, jen se díval mezi ně dva. Alespoň to tak vypadalo, že se tím směrem dívá.

„Tak k nám do Mekáče…“ navrhnul Robert a slečnám otevřel dveře. Pepan si možná hrál na gatlemana, ale některé věci mu nedocházely. Zatímco Rob byl doopravdy zdvořilý.

„Cože? Jak k ´vám´ do Mekáče?“ divila se Daniela a vstoupila dovnitř, stejně i ostatní. „Vy pracujete v Meku? To je hustý, viď Vali?“

„No, to bychom mohly dostat protekční slevu, že jsme vaši známí, co?“ podotkla Val.

„Jako zaměstnanci máme slevu. Tak to objednáme na sebe všechno. Co říkáš, Pepo?“ mladší z bratrů odsunul slečnám židle u stolu, přičemž neustále pozoroval Danielu, jak si sundává z krku šátek. Vzpomněl si na okamžik na motocrossu, kdy jí látku onoho šátku otíral o její bledou tvář.

„Pro Danielku koupím klidně i celý menu!“ Pepa zasednul místo původně určené pro Valérii. Chtěl mít Dany co nejblíže u sebe.

„Hm, sedneš si na prdel jako buran, ale abys holky obsloužil, to ti netankuje,“ Rob se otočil ke svítící tabuli s nabídkou pokrmů. „Dáte si něco z naší aktuální mexické nabídky? Či něco sladkého?“

„Já si dám něco, kde je hodně masa a Sprite,“ hlásala Valerie, vysloužila si tak od své kamarádky znalecký úšklebek.

„Máš dost, vole,“ Pepana začínalo vytáčet neustálé Robertovo shazování jeho osoby. Robert na něj ukázal neslušné gesto a Daniela si poposedla, oči na motorkáři, místo na svítící tabuli s nabídkou smažených, enormně kalorických, olejem nacucaných pokrmů. Valerie si toho všímala. Pepan byl zaujatý právě sám sebou.

„Mám ráda Mexico, vždycky jsem se tam chtěla podívat,“ Daniela se usmívala. Robert se na ni podíval. „Objednej mi něco, co máš rád ty, Roberte.“

„Já zbožňuju Caprese salát, to je salát s kuličkami mozzarelly a s cherry rajčátky, dochucený bazalkou. Podává se s extra panenským olivovým olejem a pravým balsamico octem z Modeny, ale zálivku si můžeš vybrat sama,“ Robert znal nazpaměť všechny pokrmy, jejich složení i nutriční hodnoty. Pracoval zde jako prodavač. Byl vyučený kuchař, ale nemohl najít místo v žádné slušné restauraci kvůli málo zkušenostem. Vzal tedy místo v McDonaldu, kde může jídlo aspoň prodávat, když ne vařit. Už jako malý se rád pletl v kuchyni a někoho obsluhoval. Jeho přátelům to přišlo směšné, ale Robert miloval svoji práci.

„No jo, Rob náš expert přes žrádlo,“ Pepa zívnul a protáhnul se. Často špatně volil slova a lidé kolem něj považovali za vesnického klacka bez vychování.

„Mlč, ty si snad objednáš sám, ne?“ Robert ho zpražil. Nikdo jej nesměl rušit, když zákazníkovi nabízel jídlo. „Jako hlavní chod si můžeš dát Crispy Chicken McWrap, to je pšeničná tortilla plněná čerstvým ledovým salátem, rajčaty, rukolou, pikantní salsa omáčkou a smaženým obalovaným kuřecím plátkem vyrobeným z jemně sekaného masa z kuřecích prsou, strouhanka ochucená kořením. To mám rád, je to dost pikantní, prostě Mexiko. K pití třeba colu, tý vypiju tři litry klidně.“

„Aaah, to si dám!“ Daniela si znovu nadšeně poposkočila na židli, stejně jako u Valerie doma na posteli. „Ten předkrm znám, to si dávám občas, akorát u nás blízko školy mozzarellu krájí na kolečka a rajčata taky. Tohle bude pro mě lepší, ta malá rajčátka mám radši,“ nahnula se dopředu a zubila se. Výjimečně srčela energií jako když fontána stříká vodu kolem sebe. „A to druhé jídlo bude úplně nejlepší! Jo, to si dám, Robe,“ vstala a stoupla si akčně vedle něj.

Pepan na ni jen zíral.

Valérie se k Pepovi nenábadně naklonila a ryty přiložila k jeho uchu.

„Vidíš? Můžu tě ujistit o tom, že u Daniely nemáš šanci,“ zlomyslně mu šeptala do ucha. Měla radost, že Daniela navázala kontakt s Robertem. Rozhodně by nechtěla vidět svoji nejlepší přítelkyni takového neotesance, jako je Pepan

„Ale…“ Josepha Danielino chování vyvedlo z míry. Nic nechápal. Tolik se snažil ji zaujmout, hýčkat a ona nic! Zatímco Robertovi stačilo odříkat část jídelníčku a Dany se mu skoro vrhla kolem krku.

Daniela najednou popadla Roberta za dlaň, než to udělala, dlouhou dobu, při které Valerie šeptala Pepanovi do ucha, si to rozmýšlela a přemýšlela, zda to má udělat.

Táhla ho k pultu.

„A co tady děláš ty, když tvůj bratr prodává? Teda pochopila jsem to tak, že nabízí jídlo,“ Vali se zavrtěla na židli a přisunula se blíž k Pepanovi. Povídat si s ním přeci může. Neměla ráda, když někde s někým seděla a bylo trapné ticho.

Pepan se mračil směrem svůj bratr a podrbal se v hlavě, svědila ho. Rozvrtal si culík.

„Já?“ podíval se na ni, jeho obočí bylo jako jedna tlustá světle hnědá čára. „Vytírám podlahy v kuchyni,“ než stačila Valerie cokoliv říct, mladík ji zadržel rukou před jejími ústy. Nedotkl se. „Vytírat v kuchyni je velká zodpovědnost, je to umění!! Kdybych někde nechal kousek smetí, dostal bych padáka! Takže se neopovažuj mě shazovat!“ byl zvyklý na opovržlivé narážky.

„Vidíš mi snad do hlavy? Já zase uklízím v jednom hnusným, zaplivaným, kubánským baru, takže tady nemachruj!“ plácla ho přes ruku. „Akorát teda ještě míchám koktejly no… To ty asi neumíš.“

„Ne, neumím,“ zabrmlal a znovu se podrbal. Nestihl si umýt hlavu. Vlasy se mu rychle mastily a myl si je večer před odjezdem na závody. Byl to celý víkend. „No vidíš, tak jsme oba uklízeči. Dobrá shoda, aspoň v něčem,“ zašklebil se. Seděl sesunutě zadkem, skoro ležel. Extrémně ležérní typ s výbušnou povahou, jenom k Robertovi flegmatickou. Jak kdy.

„Tak někdy přijď. Namíchám ti Cuba Libre, že se budeš oblizovat,“ mrkla na něj, rozdělala mu culík a udělala nový. „Měl by ses ostříhat.“

Pepan se ošil.

„Nemám rád, když mi někdo sahá na vlasy,“ prskal. Neměl to rád, jen když je měl mastné, ale to ona vědět nemusela. „Mám rád svoje dlouhé vlasy.“

„Promiň, jen ti to lezlo do očí. Pak šilháš,“ srovnala mu jeden visící pramen za ucho. „Nebo Dany ti namíchá koktejl, dělá tam se mnou. Od ní si dáš, ne? Líbí se ti přeci.“

Pepan vůbec nepobíral, proč na něj byla hodná, vycítil z ní, že si vzájemně nejsou sympatičtí.

„Mám ji rád,“ sklopil oči, když se podíval znovu k obsluze. „A Cuba Libre mám rád taky.“

Zdálo se, že jeho oblíbené slovní spojení pro tuto scénu bylo: nemám rád a mám rád.

„Já ji miluju,“ Vali si povzdychla a pohlédla stejným směrem. „Chci, aby byla šťastná a našla toho pravýho, víš?“

„Objednáš mi, prosím, místo coly sodovku?“ zeptala se Daniela a postávala vedle Roberta. Byla mu pod ramena. Musela zaklánět hlavu. Stáli ve frontě mezi změtí dvojic. Kamarádských i mileneckých. Všichni kolem štěbetali.

„Jasně, stačí říct. Teď má službu můj kamarád. Musíš mu všechno opakovat víckrát, občas trochu nevnímá. Když obsluhuju já, tak všechno odsýpá,“ Rob nenápadně chytnul Dany za ruku, udělal to spontánně, bez přemýšlení. „Nechceš třeba Laté, nebo něco jinýho horkýho? Máš studený ruce.“

Daniela neodolala a podívala se na jejich ruce. Vykulila oči a prohlížela si své špičky bot. Proč mě drží, když… zašimralo ji v okolí žaludku. Byla vyvedená z míry.

„Jo, tak někdy přijdu, až tu budeš ty,“ zvedla k němu zrak. Robert neměl brýle a zaklesl svůj uhrančivý pohled do jejího. „Tak jo. Dáme si spolu kafe?“

„Tak já to vezmu na sebe a dostaneš ho zadarmo. Chutná mi oříškový nebo vanilkový Laté. Jaký tobě? Piješ i ledový kafe?“

„Zbožňuju ledový kafe,“ přiznala mu a vědomě jeho ruku stiskla v očekávání jeho reakce. Jakékoliv.

„Faaakt!“ vykřikl nadšeně Robert a poskočil si do vzduchu. Všichni kolem se zarazili a zmlkli. „Jednou jsem byl u nás v Lipsku v Intersparu na ledovým kafi. Ti idioti mi ho přinesli teplý jako ch…“ nechtěl být sprostý. „… prostě hnusný. Nesnáším, když napíšou ledový a pak je vlažný a led rozpuštěný. Jsem si nechal vrátit peníze.“

„Hey, to u nás v Intersparu dělají taky! Hnus! Já se málem pozvracela! Navíc to bylo plný vody, skoro jako kafe to nechutnalo a ta šlehačka byla umělá bez chuti!“

„Jo, tady v Intersparu jsem ještě nebyl, ani nechci. Zlatý mekáč, holka, tady je to nejvíc,“ zamotal prsty do těch jejích a položil jí hlavu na rameno. Cítil se klidně, bezpečně, jako s někým, koho zná celý život. Dřív se pořád kvůli něčemu nervoval, něco mu chybělo, ale Daniela ho uklidňovala. Roztékalo se v něm příjemné teplo. „Doma si dělám vlastní ledový kafe, udělám ti ho taky.“

Daniela byla celá rozrušená. Asi tak… milionkrát víc, než když jí Pepan přejížděl rty poblíž ucha a po vlasech. Pootočila k němu s bušícím srdcem hlavu a její pravá ruka vystartovala absolutně sama k jeho snědé tváři, na níž pomalu rostlo strniště, a bříšky prstů ho pohladila. Když si to uvědomila, co udělala, ruku dala dolu a cítila horko v líčkách.

„To se moc těším…“

Robert jí pohlazení oplatil, ukazováčkem zajel pod šátek. Škádli ji, šimral. Připadala mu legrační a sladká, zvlášť, když tak nesměle mrkala a třásly se jí řasy.

„Tak se pak domluvíme…“

Pepa celou scénu pozoroval z povzdálí, nastala u něj mírná frustrace. Žárlil, žárlil na bratra. To je poprvé, kdy by se s ním popral o holku.

„Nečum tam pořád tak blbě. Co sis myslel? Že z tebe bude hotová, když jsi jí líbal v hospodě?“ Valérie mluvila upřímně. Nechtěla mu dávat plané naděje, že by Danielu mohl mít.

Bolelo ho z celé scény před jeho očima břicho a cítil podivné úzko na hrudi. Ten pocit byl pro něj zcela neznámý. Nikdy tohle nezažil, aby se kvůli dívce, jenž mu ji někdo přebíral, cítil tohle.

„To jsem nedělal. Byl to polibek, ne líbání.“

„Tak polibek no…“ Valérie otráveně odfoukla. „Hle, ty nejsi čistokrevný Němec, že?“

„Ne, proč?“ odpověděl stroze, znovu se podíval tam, kam to měl zakázáno. Nyní se Robert smál. Něco si povídali. Pepana přestávala dobrá nálada. „Proč myslíš, že mě jako nechce?“

„Nechce, seš vlezlej, upjatej a přijde mi, že se s ní bavíš o hovně. Robert je zábavnější,“ řekla tvrdě, bezohledně. Fandila Robertovi, líbil se jí vedle Daniely víc. „Máš divnej přízvuk a křestní jméno. Seš napůl Čech, co?“ spustila na něj česky. Dokázala to odhadnout. Podobně mluvil její bratr Philip.

Pepan vykulil oči a pusu otevřel v překvapení.

„Ty vole!“ vyjekl česky. „To si děláš kozy, vole! Jo, jsem Čech, moje máti, teda naše máti, je Němka, ale fotr je Čech. Ty seš taky, jo?!“ byl v šoku. „No ty vole, to se mi stane málo kdy, teda nikdy, že bych potkal někoho, kdo je poloviční jako já. Teda my. No hustý! Proto mám takové jméno, Josef, mám ho česky i v občance, Němci ho neumí říkat, všichni mi říkají trapně Peppe, nesnáším to. Jinak tady sem jezdí hodně Čechů. Ale pletu to. Slovosledy.“

„Co je to za blbost? Fotr musí být Němčour, když máš německý příjmení, ne?“ mladá Čecho-Němka znovu kroutila hlavou nad Pepanovou hloupostí. „Já jsem taky míchaná. Vlastně jsem se narodila v Česku,“ Valerie uměla na rozdíl od Pepy česky výborně, neboť pět let chodila v Čechách na základní školu.

„No vidíš, že to pletu. Táta je Němec, no. Máma Čech,“ pokýval hlavou, neuvědomoval si, že mluví špatně. „Ale nejsme doma od patnácti.“

V tom se ke stolu vracel Robert s Danielou, Robert držel v obou rukou tácy s jídlem, pouze pro něj a pro Danielu.

„Ty máš objednáno a Valerii objednala něco Dany.“

„Jo, Dany ví, co mám ráda,“ Valerie se nestyděla za lásku ke své přítelkyni, objala ji kolem pasu a spokojeně se uvelebila na jejím bříšku. „Škrundá ti tam. Musíš se najíst.“

Daniela poznala, myslela si, že poznala, proč to Valerie dělá a sehnula se k jejímu uchu, aby jí co mohla pošeptat: ,,Zlobivé holky…“ jejich heslo pro tento týden. Kluci se po nich podívali. Oba.

„Moc zlobivé,“ zasténala Vali trochu hlasitěji a hlavou vyhrnovala nahoru Danielinu mikinu. Pokud šlo o provokace, Valerie vše dělala naplno. Vůbec nevnímala, že je kolem plno lidí, žvýkají hamburgery, mlaskají a teče jim omáčka po bradě. Ať se klidně dívají, jak vypadá pravá vášeň.

Daniela sice chtěla provokovat, ale nedokázala se odvázat na veřejnosti. Takovéto nálety osahávání od Valerie nebyly něco neobvyklého. Několikrát se Daniele vloupala pod oblečení a jednou ji dokonce uspokojila v S-bahnu, kde byl naštěstí pouze jeden kluk na druhé straně a spal, Daniela by se jinak nenechala. A Valerii vědomí, že je ten chlapec sleduje, vzrušovalo.

Daniela se křečovitě usmála a podívala se na Pepana.

„Hele, Valino, nech ji být,“ zatáhl prudce Valerii za její malé tričko, skoro jenom rod prsa, zpátky.

„A co je jako? Heteráci se můžou mazlit na veřejnosti a lesby ne?“ zasyčela Val.

„Dany, ty jsi…“ Robert se zarazil. Než stačil ale pokračovat, urputně zavrtěla hlavou.

„Nejsem.“

„Já věděl, že jsi nějaká zvláštní, proto ti vadí, že chci Danielu,“ Pepan řekl rovnou to, co si myslel. „Seš lesba,“ mluvil tak hlasitě, že lidé sedící vedle nich, jak z jedné, tak z druhé strany, se otáčeli. Někteří se zatvářili poněkud znechuceně.

„No a? Tak jsem! A co jako?“ usmála se na něj a na lidi kolem, ale jaksi strnula. Pepa ji tak vykolejil, že se do celé situace zamotala. Věděla, že z ní nevybruslí tak snadno. „Co civíte, všímejte si svýho, ne?“ vykřikla na všechny. Nastalo ještě větší ticho.

Daniela se v ní ztrácela, viděla, že Valerie poněkud znervózněla a vyhýbala se jejímu pohledu. Napadalo ji v tento moment hodně věcí, a ani jedné nechtěla věřit. Byla přece blbost, aby do ní byla zamilovaná! O tom by musela vědět.

„Spíš bych to řekla takhle, je na oboje,“ vmísila se do toho její kamarádka a Pepan se hlasitě rozesmál, zatímco Robert si oddechl.


Reklama

Dívky se domluvili s kluky, že když budou chtít, staví se za nimi v práci v některém dni v týdnu. Valerie nechtěla hned druhý den, chtěla být s Danielou sama, neměla s ní svůj klid, jaký měla ráda, když jsou samy pouze ony dvě. Vrátily se domu k Daniele a jejím rodičům, kteří nebyli doma. Odjeli kamsi pryč, nezajímala se o to kam. Možná jí dali vzkaz do kuchyně, ale tam ani nešla. Po příchodu rovnou zamířila do sprchy a nyní se vracela celá mokrá, zabalená v osušce a s turbanem na hlavě do svého pokoje.

Valerie ležela na její posteli a prohlížela si Daniely tričko, ve kterém ráda spala. Když byla její kamarádka pryč a ona slyšela pouze kapky vody, čichala k oné látce se zavřenýma očima.

„Ty vado, si budu muset udělat horký čaj, mi je zima zase. To nechápu, jsem nějaká divná… asi v přechodu nebo co,“ Daniela si sedla vedle Valina boku.

Vali si hrála s párající se nití u kalhotek a zamyšleně koukala do prázdna. Jindy vášnivá, energická Valerie byla nyní úplně mimo dimenzi, nepřítomná. V hlavě se jí přehrávala scéna z McDonaldu, věta, kdy sama sebe označila za lesbu. Měla v sobě zmatek. Často řešila svoji sexuální orientaci, líbili se jí muži i ženy, ale v životě by neřekla, že je lesba. Jenže to, co prohlásila v restauraci, znělo přesvědčivě i pro ni samotnou. Daniela ji nesmírně vzrušovala.

„Asi si dám taky čaj. Potřebuju se uvolnit,“ povzdychla si, její oči zaměřily utírající se Danielu. Vypadala tak smyslně, když si sušila hebkým ručníkem svá kulatá, pevná ňadra a froté vlákna se zachytávala o její malinké, špičaté bradavky. „Můžu ti utřít záda?“

„Můžeš, že se ptáš,“ Daniela se usmála, unaveně.

„Ukaž, otřu tě celou. Dneska se budu o tebe starat. Udělám všechno, i ten čaj,“ Vali si klekla za Danielu, neodolala, nikdy neodolala její kráse, musela všechny kapičky slízat. „Olíbám to z tebe,“ usrkla první kapku z Danielina obnaženého ramena, tělem se přitiskla k jejím zádům, obdivovala tu sametovou jemnou pokožku.

Daniela zaklonila hlavu a opřela se o její rameno.

„Jsem unavená, tak to od tebe bude milé…“ přivřela oči a nechávala Valerii otírat její ploché břicho. Nebylo na něm ani trocha špeku. Rty se otřela o její ušní lalůček. „Chtěla bych, abys mě pomilovala…“

„Dovolíš mi Tě políbit?“ prosila roztoužená černovláska. Líbání si zákaly, protože to patří jen opravdové lásce, ale Vali toužila to udělat, líbat Danielu hluboce, lačně, spojit se s ní. „Prosím…“ přelezla si naproti dredaté princezně.

„Já… já nevím,“ vydechla nerozhodně. „Na závodech jsme si to pak v den odjezdu zakázaly. Já nevím, Val,“ chytila ji za ramena a Valerie prosebně koukla. „Ty jsi to nechtěla. Líbám se jen s tebou, je to přirozená věc, tak nevím, proč jsi mi řekla ne. Navíc dnešek nechápu. Řekla jsi o sobě, že jsi lesba. Poslední dobou jsi zvláštní.“

„Já jsem se bála, že do toho spadnu… Jenže už je pozdě, zlato. Jsem v tom až po uši, chápeš?“ Valerie sklopila obličej, cítila se trapně, slabě. Věděla, že její city nejsou opětované. Daniela ji milovala, to ano, ale ne tak, jak by si Val přála.

„Ty… ty seš… na holky?“ Daniela vykulila oči. Nedošlo jí to, co Valerie myslela. „Jakto?“

„Nevím, nevyznám se v sobě… Je mi hezky s tebou,“ Val se toužebně zadívala na Danielina ňadra, pohladila je lehce jen konečky prstů. Nedokázala na nic myslet. Potřebovala se pomilovat. Možná to mohlo být naposledy, pokud by se Daniela rozhodla pro Roberta. Valerii to trhalo srdce, ale chtěla pro svoji lásku jen to nejlepší.

Daniela sledovala její ruku. V hlavě prázdno. Byla zmatená a šokovaná zároveň. Myslela si, že svou kamarádku zná, vždyť byly jako sestry. Jedna druhou znala jako nikoho. I když… někdy měla takový pocit, jakoby Valerie byla lesbička, nebo bisexuálka.

Pozvedla jí bradu nahoru a zadívala se do jejích očí. Rty polaskala její jemně snědou pokožku.

„Jsi nádherná…“ cukly jí koutky úst. Valerie sklopila znova hlavu, usmívala se trochu, jenže Daniele ten úsměv připadal smutný. Znovu ji donutila hlavu zvednout a rychle se jí přitiskla kraťoučkým polibkem na sametové rty. „Už mi nikdy nezakazuj tě líbat, broučku.“

„Už nikdy…“ Vali rozněžněle, roztomile pípla, oplatila Danielin polibek ještě hlubším. Jejich jazyky se letmo oťukávaly, narážely do sebe špičkami. Valerie mírným tlakem do hrudi donutila Danielu lehnout. Načechrala jí polštáře, aby se pohodlně uvelebila. „Uvolni se, Dany, dneska budu laskat já tebe.“

„Zahřej mě, zlato, prosím,“ Daniela se chvěla zimou. Valina pokožka hřála už při pohledu na ni. Dany neměla ráda karamel, opravdu neměla, všechno, co mělo vůni karamelu se jí protivilo, kromě této hmoty v čokoládových tyčinkách nebo bonbónech. A hlavně kromě Valiny barvy kůže. Zbožňovala ji. „Nikdy nechci, abys mě nechala bez tvojí lásky.“

„Bude ti teplo, lásko moje,“ karamelová kráska utišila Danielu krátkým, sladkým polibkem, palcem se dotkla jejích víček, zavřela je. „Na nic nemysli, jen na nás dvě,“ Valiny dlouhé, neposedné vlasy splývaly dolů k třesoucímu se bříšku Daniely. Šimraly ji, třásla se mnohem víc. Valerie sjížděla níž a níž, ochutnávala bledou, alabastrově bílou pokožku své přítelkyně. Byl mezi nimi výrazný kontrast, karamelová Valerie a alabastrová Daniela.

„Vali…“ vydechla tichounce.

Chtěla se líbat.

„Miluju tě…“ Valerie zahřívala vroucím dechem studené tělo Daniely, byla bílá jako sněhurka, křehká princeznička. „Zabalím si tě do sebe,“ cupitavě se vyplazila zpět nahoru, láskyplně se usmívala a přejížděla palcem po Daniných světle růžových, úzkých rtech. Opatrně na ni přilehla a otírala se břichem o její. Jejich prsní bradavky do sebe narážely, vypadalo to, jako by se pusinkovaly. Dívky si hleděly do očí a sem tam se políbily, to se změnilo v hluboké, vášnivé líbání, hladové, poživačné.

„Neumím si představit, že bychom s tím někdy přestaly,“ bylo to pro ně přirozené. Takto se milovaly od svých sedmnácti let. Pamatovaly si jejich poprvé, jakoby to bylo včera. Danielem chvatně zajela rukama pod Valiny kalhotky na zadek a jemně ho stiskla.

To bylo Valino slastné místo. Měla ráda, když ji Dany masírovala kolem vchodu do zadečku. Připadalo jí to ještě intimnější, důvěrnější než do mušličky.

„Udělej mě tam, prosím,“ zatlačila Danielinu dlaň mezi půlky na ono úzké místečko. Věděla, že jí to vadit nebude. Sama zajela své milence do třísel, mazlila s jemnými chloupky, stejně světlými jako její dredy. „Už ti zase rostou,“ dětinsky se pousmála. „Oholíme pak,“ měly ve zvyku se holit navzájem.

„Ooh, neříkej mi to, nemám je ráda,“ Daniela se zasmála. Neměla ráda žádný chlup na svém těle. Nejhorší bylo, když navštěvovaly společně Valinu matku, která Daniele lepila na tělo voskové pásky a bez špetky citu je z ní trhala.

Daniela se rozhodla, že Vali vyhoví, ale až později, je brzo.

„Mně to přijde roztomilý tam dole, “ Vali ráda zahrnovala Danielu lichotkami. Žádnému muži nikdy nevěnovala tolik laskavých slov. „Podívej, to je náš stín, “ poukázala na jejich siluetu na zdi. Ozařovala je lampička s rudým potahem, jejíž světlo dodávalo erotickou atmosféru.

Bylo to zároveň romantické. Tak naprosto jiné, než to, co by dělala s muži. Pro Valerii sex s Danielou znamenal něco v jiných měřítkách. Milovat se s ní, porozumět si, obě byly ženy, jejich těla i duše věděla, co se jim líbí, jiné doteky, pocity. Valerie se obávala toho, aby Dany nezklamalo milování se s mužem. Ona potřebovala něhu a lásku… měla strach.

Daniela se tváří otřela o tu její a dlaní pohladila její šíji. Dívaly se na jejich stín vykreslený na zdi.

„To ty jsi ta nádherná, Val…“

„Ne, ty jsi pro mě ta krásná. Nikdo tě neumí ocenit, Dany, “ odpověděla starší z dívek. Nechápala, proč se Dany tolik podceňuje. Lidé kolem museli být hloupí, když nedokázali poznat tu ukrytou krásu, nikdo si neprohlížel její droboučké prsty, nehladil tu hebkou dlaň, nehleděl jí do tajemných oříškových očí. Nejkrásnější bylo, když na jaře svítilo slunce a ozařovalo Danieliny dredy. Zářila jako anděl. Valerie se pokaždé smála, že jsou vedle sebe jako čert s andílkem.

„Já vím, že pro tebe ano…“ a pro Pepana, dodala v hlavě a sesunula Valerii kalhotky ze zadku. Valerie se posadila vedle ní a prádlo odhodila stranou, zatímco Daniela ji sledovala. Nechtěla si lehat do nějaké polohy, když nevěděla, co s ní chce Valerie provádět. Každopádně všechno, co by měla v úmyslu, bylo pro ni bylo příjemné.

V pokoji bylo šero a teplo, Daniela si stále topila. Červen nebyl příliš horký a v noci panovalo chladno.

Mohly provádět cokoli, nikdo je nerušil, ani neposlouchal. Nemusely se bát, že je přistihnou rodiče. Pod okny jen tu a tam projelo auto nebo občas zahulákalo pár opilců. Dívky nic z toho nevnímaly. „Nadzdvihni se, zlatí, “ Val podložila Daniele zadeček polštářkem, přivoněla k růžové pannenské mušličce vonící po mandlové pěně do koupele, tváří se škrábala o krátké chloupky. Podobných úchylek měla mnoho. „Pomiluju tě do zadečku,“ vpila se Daniele jazykem mezi půlky.

Daniela natáhla ruku dolů a pohladila ji po hlavě. Musela se usmívat, poněvadž jí přišlo roztomilé, co Valerie měla ráda. A ona sama taky. Valerie se nikdy neodvážila do Dany vnikat prsty, nechtěla poškodit její čistotu. Daniela si zasloužila přijít o panenství přirozenější cestou, než takto. Ale do zadečku mohla, čímž dráždila i stěny její pochvy a dokázala ji s dalšími doteky dovést k orgasmu.

Valerie spokojeně vrněla, pomlaskávala a slízávala šťavičku, která tekla až k zadečku. Vali si připadala v některých chvílích nesmírně zvrhle, ale tato část Danielina těla jí moc chutnala. Milovala její zadek, vnikla do něj jazykem.

Daniela se stáhla, frustrovaně zakňučela, chtěla v zadečku Valiny prsty a cítit pomalé avšak intenzivní pohyby, přirážet do nich.

„Nebuď nedočkavá, lásko,“ Vali se pousmála s opatlanou pusou, tekutinu nechala stéct po své bradě. Obě potřebovaly být po sexu upatlané od všeho možného, jinak to nepovažovaly za pořádné milování. Vali chvíli Danielu napínala, pozorovala její toužebný výraz, mírně pootevřená vzdychající ústa. Musela je políbit a podělit se se svojí princezničkou o její vlastní chuť.

„Pospěš si prosím, nebo mě to přejde,“ špitla Dany, nedalo se to vydržet.

„Pssst,“ Vali ji utišila dalším lepivým polibkem a poté si naslinila dva prsty. Vnikla jimi do Danieliny černé dírky, pomalu klouzavě, ne bolestivě. „Jsi tam teplá,“ krouživě uspokojovala úzký vnitřek jejího zadečku.

„Val, myslím to vážně,“ Daniela byla netrpělivá, i v tomhle si připadala jak kluk, kluk začátečník, který se brzo udělá.

„Jak myslíš,“ Valerie si tedy ušetřila zdlouhavé něžnosti a milostné řečičky. Divoce se přicucla na Danielin tvrdý poštěváček, hlavní spouštěč orgasmu, intenzivněji dráždila její úzký zadeček, přičemž palcem masírovala prostor mezi pysky. Slyšela tiché čvachtání, milostná tekutina jí stékala po dlani.

Daniela tolik slasti vstřebávala pomalu. Prostě… se udělala.

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *