Freestyle Leben 5. 1/3

autor: Schmetti & Schildie

Reklama

„A to ses od něj nechala políbit, jo? Vůbec ho neznáš a tohle mu dovolíš,“ Valerie byla na Danielu opravdu naštvaná. Od té doby, co se dívky vrátily zpět do Drážďan, Valerie pouze nadávala, že akci s tak hloupými lidmi ještě nezažila. „Vždyť je to hulvát. Vidělas, jak na mě hnusně vyjel?“ zvýšila hlas a naštvaně si balila věci na trénink.

Valerie byla ráda, že je konečně doma se svoji rodinou, může spát ve svojí posteli a pouštět si hlasitě hudbu. Pokoj měla velký, prosvětlený, vymalovaný do modra. Okna zdobily též modré, obláčkové závěsy, bílá květovaná záclona a květináče s různými rostlinkami. Valerie milovala květiny, obzvláště fialové nebo modré orchideje. Hned pod oknem stálo akvárium, kde chovala malého štíra. Považovala ho za takového ´hlídacího psa´. Byl tak jedovatý, že se její máma bála vkročit do pokoje.

Vali se cítila v duši jako dítě a svůj pokoj si zařídila napůl dětsky a napůl dospěle. Ne jedné stěně měla poličky s různými plyšáky, hračkami z dětství nebo figurkami. Zatímco na stěně naproti visely plakáty její oblíbených motorkářů, automobilových závodníků, slavných tanečníků latinsko-amerických tanců, herců, kapel či zpěváků. Po nocích si s nimi povídala a když byla naštvaná, dokonce jim i nadávala. Po Torresovi už párkrát hodila tenisky nebo své taneční střevíce.

V zapadlém rohu stál psací stůl, který používala i jako jídelní. Válelo se po něm úplně všechno, školní potřeby, několik flash disků, zbytek slupky od mandarinky či její vypadané vlasy. Byla bordelář, ale ráda žila v chaosu.

„Dal mi pusu, polibek bez jazyka. Nejsem z něj hotová.“

„Hlavně se s ním necucej dál, prosím tě! To znám tyhle. Sladký řečičky, pusinky a pak se z nich vyklube pěknej kurevník.“

Daniela se nudila.

„No, uvidím, na mě je hodný, ale Robert je… nevím, ten mi sedí víc,“ ztišila hlas. „Kdyby mě chtěl on, vybrala bych si jeho.“

„No tak vidíš. Vždyť ten Rob je i hezčí, takový stydlivý, milý… stejný jako ty. Nechápu, že se necháš balit od toho namyšlenýho kreténa a neusiluješ o toho, kdo se ti fakt líbí.“

Daniela jen seděla a zkoumala koberec. Na tohle neměla odpověď. Věděla, že má Valerie pravdu.

„Víš, že mám pravdu, hm? Vzpomeň si přece, jak nás Horst přivedl k nim do chatky. Pepa si tam hned čechral polštáře a mačkal matraci, jestli dost péruje. Ještě jak se tvářil odporně. Hned bylo vidět, o co mu jde. Na to mám čuch! Zatímco Robert se nevnucoval a slušně se ti představil.“

„Aspoň někdo projevil zájem o to mě aspoň přefiknout…“ zabručela Daniela a objala si kolena. „Nesnáším to, ale docela mi to dělá dobře, že se někdo zajímá, když nikdy nikdo. Ty to nemůžeš chápat, na tebe kluci koukají, ale na mě maximálně tak lesbičky v baru,“ zamračila se. „Robert nemá zájem. Nebudu to zkoušet.“

„Na mě sice koukají, ale maximálně na moje kozy. Nikoho stejně nezajímá, jaká jsem uvnitř. To, že tě chce přefiknout, neznamená, že tě miluje. Chápu, že ti to dělá dobře, ale nesmíš mu to tak baštit. A náhodou bych řekla, že Robert má zájem. Vlastně jsem si tím úplně jistá,“ Vali hodila batoh ke dveřím a sedla si vedle Daniely. Ochranitelsky ji objala. Milovala Danielu a nikdy by nedopustila, aby jí někdo ublížil. „Ale nemůžu ti rozkazovat. Všechno záleží na tobě, zlato.“

„Já vím, že v tom není cit. Jen se mi líbí pocit, že se mu líbím, to je celý,“ Daniela se nechala objímat. „Cítím v sobě prázdno, nic mě nenaplňuje. Copak toho chci tak moc, když chci lásku?“

„Tak to s ním zkus, jestli chceš. Třeba se mýlím a je to moje blbost, že mi není sympatický. Jen mám o tebe strach, víš? Nenech ho, aby na tebe tlačil,“ Valerie pusinkovala svojí dredatou lásku na pěšinku a houpala ji v sobě. „Ach jo, choď se mnou. Já tě miluju, Dany.“

Daniela se zaculila, přišlo jí to takové… roztomilé. Trochu dětinské.

„Kdybych byla na holky nebo ty kluk, byla bych s tebou okamžitě,“ odsunula se a přejela jí ukazováčkem po rtu. „Stejně nechápu to, co spolu máme…“ dívala se na její ústa. „Chceš mě?“ zvedla oči k jejím.

„Chci, chci tě jen pro sebe, lásko… Nikomu tě nedám. On si tě nezaslouží,“ snědá černovláska plačtivě kňourala, lehce chovala Danilelu v náruči a zahřívala. Věnovala jí všechno své teplo. Přimáčkla si svou lásku k hrudi, aby cítila tlukot jejího srdce. Valerie si uvědomila, že o žádného muže nestojí. Zamilovala se… Zamilovala se do nejlepší přítelkyně.

Ale Daniela to nemohla tušit, byla zvyklá na tato slova a chvilky s Valerií, nehledala v tom něco jiného.

„Jsi zlatá… jenom ty,“ žádné jiné kamarádce nevěřila, neměla důvěru. Mnoho kamarádek se na ni vykašlalo, našly si jiné, pro ně lepší a podobně. Jen Valerie jí rozuměla. A vedle Valerie tu byl také nejlepší kamarád Christoph. „Ty a on.“

„Kdo on? Myslíš Chris? Já jsem ještě lepší, úplně ze všech nejlepší,“ Vali se zasmála. Ona neměla nikoho, jen Danielu. Valérie byla zvláštní, jiná než ostatní dívky. Každý ji považoval za příliš tvrdou a ráznou, bez citu. Uvnitř však byla tou nejcitlivější a nejustrašenější bytostí, která potřebovala lásku a ochranu. Měla dobré, laskavé srdce, ale nikdo to neviděl. Za přítele nebrala ani svého tanečního partnera Rickyho. Možná s ním sem tam zašla na skleničku a jednou se s ním vyspala, když na ni přišla náhlá vášeň, ale jejich vztah byl jinak čistě profesionální.

Daniela byla Rickyho sestřenice o dva roky mladší, než on. Vyrůstali spolu od dětství jeden vedle druhého, skoro jako bratr a sestra. Daniela byla jedináček a vždy toužila po tom mít staršího bratra, kterého by mohla považovat jako kamaráda, který mi ji podporoval, bránil, chránil. Byl na ni pyšný a bral ji mezi své kamarády. Valerie měla oproti ní sourozence. Philipa.

„Jo, jsi nejlepší,“ usmála se. „Víš co? Zůstanu tu do zítra, stejně ve škole nikdo není, všichni skoro jeli do Španělska…“ Ve třetím ročníku čtvrtém ročníku jejího oboru tomu tak bylo. Daniela studovala turismus, podnikání a jazyky. Kdysi, když si vybírala školu, tím byla nadšená. Těšila se, jak bude cestovat, ale její priority se dost změnily, ne úplně její vinou. Mohlo za to několik faktorů, o kterých nerada mluvila.

„A proč pak jsi nejela, zlato? To tě trápí ještě tamto?“ Val hladila Dany po prsou a po bříšku, jejich dotyky byly intimní, ale jim to připadalo docela normální. „Tak hlavně, že jsi tu se mnou, hm?“

Dívky spolu dříve hodně cestovaly. Dokonce o jedněch prázdninách spolu byly v Brazílii, kde se učily míchat koktejly. Valerie se tam také naučila všechny latinsko-americké tance a vydělávala si jako tanečnice v barech. Od jisté události však přestaly kamkoli jezdit.

„To ani ne…“ broukla Daniela a lehla si na bok, nohy zamotala do nohou Valerie. „Ale chtěla jsem jet k tobě a na motorky, tak jsem musela trochu zatáhnout peníze. Ještě že bude léto a budu moct do práce v týdnu, ty víkendy jsou málo. A znáš moje rodiče, co říkají. ‚Ne, jsi dospělá, starej se o sebe.‘ Mají pravdu, v našem věku bychom mohly dávno být pryč z domova,“ přemýšlela chvilku mlčky a hrála si s přívěskem štíra, co visel Valerii na krku. Vzala ho mezi rty a zasmála se. „Co kdybychom spolu byly celý týden?“

„Když já musím do školy,“ Vali se zamračila. Studovala na německo-českém gymnáziu v Pirně. Ráda by dělala cokoli, jen aby tam nemusela chodit. Opakovala ročník, neboť propadla z fyziky a v létě se odmítala učit na opravné zkoušky. Nebyla hloupá, ale co jí nebavilo, se nikdy neučila. Klidně si nechala dát ze všech přírodovědných předmětů čtyřku, měla ráda jen němčinu a češtinu, své dva rodné jazyky. Její otec byl Němec a matka Češka. Od malička na ni rodiče mluvily oběma jazyky.

„Ale nechám si od trenéra napsat, že mám taneční soustředění nebo jedu na nějakou soutěž. Bo se hodím marod. Nechce se mi stejně do školy. Zůstanu s tebou,“ Val se nerozhodovala dlouho. Místo aby se nudila ve školní lavici, mohla strávit čas se svou láskou.

„Stejně seš stejná, jak já v tomhle. Taky na to seru, nebaví mě to. Mě zajímají jen jazyky,“ hlavně španělština s němčinou. Angličtinu uměla, jako když bičem mrská, ale ten jazyk považovala za primitivní. Bez hloubky. „Tak můžeme do práce. Bude zábava… Nebo víš co, budeme rebelky a budeme se flákat. Chodit do bazénu, opalovat se, dělat si z kluků srandu…“ jak to dořekla, jakoby do ní hodil blesk s nápadem a prudce se posadila, až se Valerie lekla. U Daniely to bylo normální. „Budu dvě! Prostě… víš, jak jsem ti vždycky říkala, že bych někdy chtěla nosit sukně, boty pěkné, prostě… no holka, jako taková… jak to říct?“

„Sexy?“ Vali si záludně okusovala palec a přemýšlela, co by Daniele nejlíp slušelo. „Tak půjdeme nakupovat nejdřív a něco ti vybereme. Já bych ti ráda půjčila svoje hadry, ale budou ti velký. Seš drobná. Peníze jsme si na to vydělaly, tak si můžeme kupovat, co chceme, hm?“

Daniela nadšeně poskočila na posteli, absolutně neviděla Valin mlsný výraz.

„Pamatuješ, když tvoje mamka měla svatbu, jak tam chodila taková ta holka, co ji všichni pomlouvali? Tak něco takového chci. Nikdy jsem na to neměla odvahu, samozřejmě jsem to já takhle, jak jsem,“ zatahala si za volné tričko nejméně o tři velikosti větší, v tomhle byla podobná Pepanovi. „Ale nejsem jen taková. Potřebuju probudit v sobě tu druhou Danielu, chci mít ráda obě.“

„Budeš naprosto k pomilování! Uvidíš! Víš, co? Pojedeme hned! Odvolám všechny věci na dnešek a uděláme si den pro sebe. Pojedeme do Drážďan a přespíme pak u tebe doma,“ Valerie bydlela v Pirně, v malém okresním městečku. Chtěla by se po škole přestěhovat do Drážďan do nějakého podnájmu, ale musela by si nejdřív najít slušnou práci. Potřebovala být s Danielou, mít ji vedle sebe. Trmácení mezi městy už ji nebavilo.

„Už se moc těším, Val! Jsi zlatíčko,“ radovala se Daniela.

Děvčata pobrala všechno, co bylo třeba, a vyrazila na autobus.

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *