Freestyle Leben 35.

Ahoj milí čtenáři, po hodně dlouhé době, asi po dvou letech (🙈) jsme se Schildie napsaly nový díl Freestyle Leben. Měly jsme už před časem rozepsáno více verzí, ale tahle byla nejaktuálnější a nejlepší. Doufáme, že se vám tato část bude líbit a užijete si čtení 🙂

autor: Schmetti & Schildie


Robert si poseděl čtyřicet osm hodin ve vazbě, mezitím dvakrát policie vyslechla Danielu, aby převyprávěla celou událost s přepadením, ale nic užitečného stejně vyšetřovatelé nezjistili, takže nechali dvojici, ať si sbalí pár švestek a vrátí se do Německa.


Když byli všichni zpět doma, sešli se Rob, Daniela, Vali a Peppe v Drážďanech v baru, kde pracoval Kikin.
„Zajímalo by mě, co chcete dělat,“ ucedila rozhořčeně Valerie.
„No co, já a Daniela zdrháme do USA. Už aby to bylo, že lásko?“
Robert políbil svoji dívku do vlasů a pevně ji objal.
Daniela přikývla, i když v duchu pochybovala o tom, jak se jim to podaří a jak to udělají. Robert vše viděl jednoduše.
„Taková kravina,“ Kikin protočil oči. „Jsi úplně debilní, většího imbecila jsem neviděl.“
„Drž klapačku. Na tvůj názor není nikdo zvědavej. Máš míchat koktejly a obsluhovat hosty!“ Robert mírně zvýšil hlas. Nechápal, proč Daniela chtěla řešit osobní problémy v téhle hospodě. Valerie výjimečně s Robertem souhlasila.
„Jo, vysmahni nám udělat nějaký Mojito – mně nealko – a neposlouchej! A my si jdeme sednout támhle vedle! Probereme ty prachy od tvé babičky. Stejně si je ztratil, ne? Nikam nemůžete.“


Kikinův pohled nešel vyčíst, ale Daniela si všimla jeho divného chování. Divnějšího, než jindy. Zavěšená v ramenu Roberta se přemístila s ostatními do jednoho z tmavých boxů. Usadili se za stůl a čekali na své koktejly.


„Peníze nemám, možná mi je ukradli ty hovada,“ zavrčel Robert, ruce na stole a zaťaté pěsti.
„Bych jim rozbil hubu,“ ozval se Peppe.
„Ty nic nedělej, nikoho hlavně nevyhledávejte pro pomstu. Už nechci vidět žádný nelegální věci,“ promluvila Daniela, Robert jí věnoval dotčený pohled. „No nekoukej, všechno jsem ti odpustila a pochopila, ale potřebuješ někoho, kdo bude chladit tvou horkou hlavu.“
„A kde chcete vzít peníze na Los Angeles? Přece nebudete černý pasažéři,“ Pepan kopl Roberta do nohy.
Valerie pro změnu kopla do Daniely.
„Ty jsi blbá, co? Místo aby ses s tímhle kriminálníkem rozešla, tak mu ještě odpouštíš. A kvůli tobě navíc Ricky málem přišel o život, tohle se mi nelíbí.“
„Mně taky ne,“ přikývl Pepa. „Kvůli tobě mi chodí výhružný sms a na ubytovně mě taky zmáčknul nějaký debil z porno mafie. Valerka má pravdu, přivedls nás do maléru, brácho.“
„To jako že mě chceš taky odepsat? Mám chuť odejít! Jsi zrádce, Josefe!“


„Tak dost!“ Daniela zasáhla. „Nebudeme se hádat. Musíme vymyslet plán. Najít ty hajzly i s důkazy, poslat na ně policii, ale o nás nikdo nesmí vědět. Na Ameriku nemáme peníze. Nejlepší je v našem případě nepřítele zničit, ne před ním utíkat.“
Všichni na ni zírali o otevřenou pusou.


Valerii chvilku trvalo, než zpracovala, co její kamarádka řekla.
„Miláčku, nechci být hnusná, ale dost si sereš do pusy. Před chvilkou jsi řekla, abychom nikoho nehledali pro pomstu.“
Daniela se praštila do čela.
„Já myslela, abychom-“ odmlčela se, k jejich boxu přišel Kikin a bez jediného slova vztekle pokládal skleničky na stůl. „Mohl by ses chovat trochu příjemně, Kryštofe? Nemusíš nám to skoro omlátit o hlavu!“ vyjela na číšníka.
„Když se nemůžu vyjadřovat, aspoň mlátím skleničkami,“ prskl nasupeně a pohodil blond vlasy, načež se otočil na patě a odcházel.
„Buzerant,“ zamumlal Robert. V tu ránu byl zády přilepený ke koženkové lavici s Kikinovou rukou na límci svého trička. Šlehaly mu plameny z očí.
„Ještě jednou mě urazíš, tak uvidíš, jak se ten buzerant umí bránit,“ zasyčel Robertovi pár centimetrů od obličeje.
„Buzeranti jsou všichni chlapi a ty jsi husa,“ rýpla si Valerie. „Nejdřív nechceš nic měnit a teď děláš frajerku. Ten tvůj motorkář s tebou manipuluje, fuj! Ale víte co? Jestli chcete napálit ty mafiány, dejte jim návnadu. Tenhle barmanskej teplouš může být dobrá volavka a ještě si to užije… A vůbec dejte mi pokoj, jsem těhotná a nesmím se rozčilovat. A musím zavolat Rickymu do špitálu, převezli ho sanitkou do Drážďan a vás to nezajímá. Čau!“ Vali zvedla kabelku a utekla.
„Heeej, a to mám za tebe platit?“ Pepa za ní ječel a zvedl se ze židle. „A sama nikam nepůjdeš, někdo tě přepadne! Zacáluj za mě, brácho, víc nemám.“ Hodil na stůl euro a vystřelil za matkou svého dítěte. Řekl si, že ji bude chránit, součástí celého maléru je i ona.


Robert odstrčil blonďáka od sebe. Nemusel vynaložit moc síly.
„Odprejskni ode mě!“
Kikin naštvaně funěl, díval se za Valerií. Cože to řekla?
„Hej Valino!“ Daniela vstala také a běžela za kamarádkou. Mezitím zůstal Robert o samotě s Kikinem.

Dohnala dvojici před vchodem do baru.
„Hej vy dva! Nemáme peníze!!!“
Peppe se otráveně otočil, ruku v kapse.
„Sorry, zapomněl jsem,“ lovil v kapse peníze. Peněženku často nenosil. „Kolik stálo to pití?“
„No… Docela dost. Pak vám to vrátím,“ Daniela se cítila trapně.
„Na, prosím tě,“ Valerie jí vtiskla do ruky 20Euro a Pepan 5. Drinky byly všude drahé.
„Nech si to. Víc nemám,“ zamumlal.
„Díky. Já…“ Daniela se zavrtěla. Udělala takové to pokrčení nohou. „Omlouvám se za všechno. Rickymu zavolám a co nejdřív se za ním půjdu podívat. A to s těmi chlapy musíme vyřešit. Robert prostě nechápe, že bez peněz se nikam nedostaneme a navíc teď, když je zapletený do tohodle. Policie mu nedovolí vycestovat a já ho v útěku podporovat nebudu. Navíc… Aspoň si udělám maturitu,“ přimhouřila oči. Bylo divné přiznat, že chce mít vzdělání.

„Aspoň že jsi neodpískala školu. Byla bych na tebe naštvaná,“ řekla shovívavě Valerie a tiše zašeptala: „A pokud máš v úmyslu – což neschvaluji, ale na mě stejně nedáš – ten svůj plán uskutečnit, tak zmáčkněte toho barmana. Už to, že nás poslouchal a divně koukal, je podezřelý a navíc ho nesnáším. Hodně štěstí. A ty pojď, Josefe. Potřebuji s tebou probrat vážnou věc.“
Všichni si vyměnili pohledy a pak se Daniela vrátila ke svému příteli, aby neudělal nějakou nerozvážnost.

Když přišla, Robert už seděl sám. Položila peníze na stůl a kontrolovala jeho výraz. Valerie měla pravdu, Kikin se chová podezřele. Dneska obzvlášť. Už to není jen nesympatie vůči Robertovi.
„Byla jsem za nimi pro Geld, víš, že nic nemáme.“
„Jo, vím,“ Robert zabručel a dopil svůj koktejl.
„Asi půjdeme, ne? Hodíme mu peníze na bar. Nemám náladu tu čekat.“
„Jo…“
Oba šli zaplatit a odešli z klubu. Nedrželi se za ruce. Svou lásku si nemuseli za každou cenu dokazovat, natož okolí.

***

Pepan s Valerii jeli domů. K Pepanovi na ubytovnu.
„Chceš si promluvit tady nebo až u mě?“
„U tebe, v autě není klid a navíc se mi chce zvracet. Nedělá mi to dobře,“ opřela se a zavřela oči, aby se nemusela dívat na vše, co se míhá kolem auta. „Ale jde o nás všechny. Asi jsem na něco přišla.“
Peppe zvedl obočí.
„To jsem zvědavý, ty a tvoje nápady nebo dedukce,“ zavrtěl hlavou. Valerie byla přechytralá. „Jestli bude naše dítě po tobě, asi se poseru.“
„To neřeš, po kom bude. Teď jsme v prekérní situaci a musíme myslet na přítomnost.“


Dorazili na ubytovnu, zamkli se v pokoji a sedli si k umaštěnému stolu, zamatlanému od rozlité Coca Coly.
„Teď ti řeknu tajemství. Slib, že si ho necháš pro sebe, dokud to bude nutné, hm?“ Valerie na něj úpěnlivě hleděla.
„No jo, tak ven s tím konečně.“
„Já a Ricky si vyděláváme tancem, že děláme kurzy pro děti a jejich prachatý rodiče nám platí. Jenže Ricky je líný a neschopný, zákazníků je málo a někteří se odhlásili. Navíc peníze si dělíme na půl. Chci vydělávat, protože gympl mě nebaví a výšku neplánuji. Zatím teda… Kromě těch kurzů si přivydělávám ještě jinak. Třikrát týdně tancuju v jednom nočním baru u tyče,“ Val se začervenala, studem přivřela víčka, ale pokračovala dál: „Neboj, nejsem děvka, neposkytuju sexuální služby, jen se svlíkám a díky tomu jsem si vydělala hodně peněz. Tím myslím opravdu hodně peněz. Sice kvůli tomu chrápu ve škole, ale peníze chci víc, protože jsem měla velký plány. Dřív, než jsem poznala vás dva, tebe a Roberta, snila jsem o Americe a toužila se tam jednou dostat, protože tady ode mě nikdo nic neočekává. Na tak velké cestovaní je potřeba dost peněz. Jednou jsme já a Ricky šli na rande do baru Hot Night v Pirně. Bylo mi asi patnáct a jemu o trochu víc, ale vypadali jsme starší, tak nás pustili. Ricky nic nevydrží, odešel dřív a já jsem se tam zdržela. Jsem hezká a hned mi nabídli práci. Sice na černo, ale byla to práce. Pár týdnů jsem dělala servírku nahoře bez a pak mě dali k tyči. O prázdninách jsem dělala tuhle práci na dovolené v Paříži, tam platili víc. Teď zas dělám v Pirně, ale přidali mi. A víš, kolik jsem si za dva a půl roku barmanstvím, striptýzem a kurzy pro děti vydělala? Sto tisíc euro! Co si o tom myslíš?“


Peppe seděl a ani se nehnul, nedutal, netvářil se naštvaně, překvapeně a ani radostně. Valerie nevěděla, co se mu odehrává v hlavě. Nejspíš ji odsoudí jako vždycky za všechno, ale to jí bylo jedno. Alespoň částečně. Teď nebyl čas na morální přednášky.
„Tak něco, sakra, řekni!“


Pepan lehce zavrtěl hlavou, jako by si chtěl urovnat myšlenky a lokty položil na desku stolu.


„Nepřestaneš mě překvapovat,“ zamračil se. Ona taky. „Takže chceš dát peníze bráchovi a Dany, aby utekli do L.A.? Nebo chceš, abychom šli i my tři?“
„Na tom se nejdřív domluvím s tebou. Za normálních okolností, to znamená, kdybych nebyla těhotná, neváhala bych, zabalila bych si saky paky a jela s tebou do Ameriky. Jenže čekám dítě a nevím, jak to v USA chodí. Zákony, zdravotnictví a tak. Nejsem americká občanka, mám německé a české občanství a chci rodit někde, kde to znám. Rozhodla jsem se pro Prahu, cítím se tam dobře. Dany a Robert se můžou rozhodnout po svém, ať si klidně jedou za oceán, je mi to jedno. Peníze jim dám, ale ne všechno, nejsem charita. Mohlo by jim stačit dvacet tisíc euro, to je hodně štědrý dar, ne? Těch osmdesát euro si necháme ty a já. Můžeš je investovat nebo začít podnikat. Jsi přece vyučený automechanik. Nemůžeš být pořád vytírač podlah. Dál se musíme zbavit těch mafiánů. Nechci, aby mě někdo pronásledoval. Vzpomněla jsem si, že před pár měsíci začal v Hot Night Clubu makat u baru Kikin, míchá tam drinky každou sobotu v noci. Taky tam chodí divný lidi a gorily tam pouští nezletilý kluky a holky. S nikým se tam nebavím, starám se jen o svoji práci, ale občas zaslechnu něco, co nechci. Vzpomněla jsem si, že nějaký nabouchaný gorilák kecal u piva s jiným gorilákem a čepoval jim Kikin. Měla jsem pauzu a stála opodál a zaslechla jsem z pusy jednoho bouchače jméno Robert Glühbirne. Kikin zbystřil a řekl, že tohodle kluká zná. Naštěstí si nikdo nevšiml, že poslouchám. Druhý den jsem to chtěla říct Daniele, ale zapomněla jsem, všechno se mi vykouřilo z mozku. Až teď mi to docvaklo.“
„Počkat, počkat, trochu pomalu,“ Peppe Val zabrzdil. „Chápu, že nechceš rodit v Americe, já tam za každou cenu nepotřebuju. Ale Prahu nemám rád, promiň, ale fakt, tam nechci bydlet. Můžeme tam jezdit za tvojí babičkou a dědou, ale bydlet ne. Rád bych, abychom udělali kompromis. Drážďany mi vyhovují. Ale můžeme třeba do Lipska, kamkoliv jinam. A co se týče zbytku, toho hubenýho hajzla skřípnu klidně sám.“


Val ho pohladila po tváři.
„To je neuvěřitelné. Skoro se neznáme a už si plánujeme budoucnost. Ještě nedávno bych tě zaškrtila!“ Nevěděla, jestli se má smát nebo brečet. Každopádně cítila zmatek.
„Dobře, zůstaneme v Německu a nemusíme se omezovat na Sasko. Německo je veliké. Takže tohle máme vyřešené. Teď ke Kikinovi. V klubu jsem sice dala výpověď, ale plánuju tam udělat rozlučkový vystoupení. Ty, Robert a Dany jste zváni. Ten skrček bude mít službu u baru. Zařídím, aby vás nikdo neviděl, ale Robert bude pozorovat, jestli někoho v klubu zná. Zmáčkneme je, abychom se něco dozvěděli. O.K.?“
„Jsi blbá,“ Peppe jí lehce odstrčil ruku. „Prý se skoro neznáme. Čekáme spolu dítě a nějaký zážitky máme.“ Pak se ale zasmál a chytil ji za ruku. „Okey, a kdy to bude? Nemáme moc času, ti hajzlové si to můžou na nás za tu policii vybít. A navíc, sobě zařiď speciální ochranku u tyče. Nehodlám riskovat, že na tebe někdo střelí nebo vrhne nůž jen proto, že jsi moje žena.“


Valerie se zarazila, těhotenství si hrálo s hormony a do očí jí vyhrkly slzy.
„Co jsi to řekl?“


Pepan nechápal.
„Co bych měl říkat?“
„Zopakuj to.“


Došlo mu to. Lehce mu zrůžověly tváře.
„Že jsi moje žena. I když se ti to nelíbí, je to tak, nejsem kretén, abych tě s dítětem opustil a navíc tě mám asi tak nějak už rád.“


Valerie se k němu nahnula a umlčela ho polibkem. Pepan nikdy neuměl projevit city. Sem tam výjimečně. Hlavně pro Roberta mu to nedělalo problém. Vlastně ani Daniele. Ale s Val to bylo složitější. Vedle ní si připadal malý a málo chlap. Jenže teď se pochlapil. Odtáhl se od stolu a posadil si ji na klín.
„Mám tě rád. Hodně rád,“ mumlal mezi polibky a smál se sám sobě. „Jen mě nech někdy projevovat, ty Xeno.“
„Výborně, zítra ráno si my čtyři dáme plánovací schůzi a hned večer odstartujeme boj s mafií. Nesmíme ztrácet čas.“ Kousla ho do ucha a měkce zapípala: „A teď se pomilujeme. Chci tě. Miluju tě.“

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *