Freestyle Leben 2.

autor: Schmetti & Schildie

Pepan pozvedl obočí. Uhlazoval Robertův oděv.“No, to byla ona,“ brouknul. „Jsi se na ni dokonce i podíval, jo?“ mluvil líně, jeho typický styl osobnosti. Dal si vlasy za ucho. Padaly mu neustále do očí nebo lezly do pusy.
„Já jen, žes ji přirovnával k Danymu, tak jsem se musel podívat, hezká…“ Robert si líně rozmazával po obličeji pěnu na holení a přemýšlel nad onou dívkou. „Ale kdo ví, co jsou zač. Víš, že se rád seznamuju spontánně. Zboží od pasáků neberu, zvlášť od Horsta.“

Starší z bratrů, plavovlásek, se spokojeně usmál nad bratrem. Byl rád, že se začal bavit o holkách. Pepanovo oblíbené téma.“Byla, no, a ta druhá, Valérie…“ posadil se na postel. „To byla taky kus. Vypadala jako nadržená…“
„Vážně? Tak s tou si budeš rozumět, co?“ ušklíbnul se namydlený Robert. „Seš hrozný. Vidíš holku a myslíš na sex. To tě ani trochu nezajímá, jaká je uvnitř?“
„Jo, zajímá! Určitě vlhká a horká!“
„Seš trapný!“
Pepan se jen pobaveně zasmál a přešel k Robertovi. Vzal holicí náčiní a ukázal, aby si Robert sedl na postel.“Oholím tě, ty šampióne.“
„Seš blázen,“ Robert se mu snažil vzít strojek z ruky, ale Pepan byl hbitý stejně jako on a ruku dal za záda.
„Budu se zajímat o krásu svého brášky, budeš mít tvářičku jako miminko, abys třeba nějakou tu buchtu nepoškrábal,“ a to doslova.
„Já hlavně doufám, že dneska vyhraju. Holky si přeci vždycky vybírají vítěze, nebo ne?“ mladý závodník se šibalsky usmál. Rád provokoval Pepana tím, že on je všude hlavní hvězda, zatímco bratr pouhý křen.
„No jo, ty gladiátore! Ale ne že si vezmeš obě, jasný?“

***
Schylovalo se k večeru a lidé se již začali shromažďovat ke skákacím rampám. Závodníci preventivně kontrolovali své motorky či doplňovali nádrže.
„Hle, Dany, jak se jmenoval ten týpek v tý chatce. To byl Robert, co?“ Valerie hledala v letáčku pořadí jízd. Některé skokany už znala odjinud a věděla, na koho stojí za to koukat a na koho ne.
„Robert, no, ten tmavý,“ přitakala Daniela, v ruce držela horký kelímek s aromatickou kávou. „Se divím, že tu mají dobré kafe,“ skoro nikde jí nechutnalo. Byla v tomto směru vybíravá.
„Tak ten pojede jako první. Jsem zvědavá na chcípáčka. Před chatou mu stála jeho motorka, má KTMko. Si určitě hraje na Torriho, co?“ šklebila se Valerie a usrkla trochu punče. Normálně by si dala zelený čaj, ale na akcích tohoto typu se nic takového neprodávalo, maximálně přeslazený černý čaj ředěný citronovou šťávou, což považovala za nechutné. „Nechápu, proč jsme tam s tím staroušem šly. Choval se k nám jako k děvkám. Co si o nás ti kluci pomyslí! Ještě že se vypařil,“ pro jistotu se porozhlédla, jestli se Horst nepotuluje někde kolem. Dopoledne se k nim jen tak připletl a až do teď se ho nedokázali zbavit.
„To byl pěkný oplzloun,“ Daniela přišla k Valérii blíž. „Nesnáším, když někam spolu jdeme a někdo se k nám vecpe. Jako minule, když jsme jeli do Berlína, jdeme po městě, hlavním městě, a vidíme tam toho vola od tebe ze školy,“ zaťukala si na hlavu a přisunula se k jejímu punči. „Dáš mi napít?“ zeptala se nevinně a podívala se jí významně do očí. Tomu pohledu mohla rozumět jen Valérie.
„Pozor, pálí,“ Vali přiložila své přítelkyni kelímek k ústům, malinovým, malinkým ústům chutnajících po lesních plodech. Valerie znala jejich chuť velice dobře, neboť vztah děvčat byl víc než přátelský, hodně důvěrný. „Lásko, nechceš zalézt na chviličku do chatky? Fouká to, nezdá se ti?“ mladé černovlásce mírně mravenčilo v břiše, přišel na ni malátný pocit.
„Měla bych se víc obléct,“ napila se Dany a na Valérii se usmála. „Tak jo, půjdeme. Stejně to začíná až za hodinu, místa tu máme…“
Děvčata si zaplatila něco jako místenky na sezení, bylo to stylem černého obchodu, ale většina zde přítomných těchto služeb využívala mile ráda. Vzaly si batoh a odebraly se do chatky.
Černovláska zavřela dveře a Daniela si protřela studené dlaně.“Asi si pak koupím grog,“ hupsla na svou postel, na které jí leželo pár věcí, a sáhla po červeném svetru, který jí byl pod zadek, a opět o něco větší, než byla její velikost. Mnoho chlapců si povídalo o tom, že zbytečně zakrývá své ženské krásy těla.
„Máš tu nepořádek,“ Valerie se zamračila na kopu oblečení a akčně jej začala sbírat. Nezdržovala se nějakým skládáním, jen to naházela ledabyle do skříně. „Si pak složíš, ne?“ mrštně skočila k Daniele na postel a zachumlala se do nepříjemně štiplavé, erární deky. V posteli však nikdy neležela v oblečení, zásadně spala a odpočívala nahá. Nikoli kvůli pocení, ale pro případ, kdyby ji přepadla náhlá vášeň. „Deka stačí,“ svlékla si svůj upnutý, též červený svetr. Obě rády nosili červenou, připadala jim smyslná.
Vali v sobě pocítila jakýsi žár, musela se vždy dotýkat sama sebe. Ráda dlaní zkoumala křivky svého těla.“Uhm,“ zavrněla, když prostředníčkem pošimrala chvějící se podbříšek. Pohledem sjížděla Danielin poodhalený krk a hladově si olízla rty. Stýskalo se jí po jejich holčičích hrátkách, po teplu, které jí dávala jen Daniela.“Dany,“ frustrovaně vzdychla a shodila ramínko své černé, krajkované podprsenky a druhou rukou porozepnula džíny.Daniela po ní pobaveně koukla. Bylo jí jasné, co se její přítelkyni honí v hlavě. Nepotřebovaly slova, znaly se od dětství, dokonale.
„Seš zase nadržená?“ zvlnila rty v malý hravý úsměv a natočila se k ní čelem. „No jo, už se svléká, osahává…“
„Tak mi pomož, zlato. Víš, že se nerada svlékám sama,“ Valerie šťouchla Danielu nohou do boku. Palcem u chodidla se jí rádo by nenápadně vloupala pod svetr. „Však ty za mnou přilezeš…“
„Myslíš?“ Daniela působila nedostupně, chladně. Chlapci se jí báli. Nevěděli, co si myslí, jak zareaguje. „Musíš mě svádět,“ řekla potom a vstala z postele, aniž by na Valérii pohlédla.Dala se do uklízení oblečení.
„Mrcho,“ rozvášněná tanečnice odhrnula štiplavou pokrývku a klekla si. Mírně zaklonila hlavu dozadu a přivřela své uhelné, vášní ještě černější oči, řasy se jí třásly. „Dany,“ tiše kňourala a prohrábla si černou hřívu šimrající její záda.Daniele tohle dívadýlko přišlo nanejvýš směšné, téměř trapné. Jen protočila oči a úhledně skládala do skříně Valeriino oblečení. Věděla, že jí přítelkyně by všechny věci nejraději nechala v kufru pod postelí, až by jí ho prožraly moly.
„Lásko,“ Valerie bezohledně a tvrdě přepadla Danielu zezadu a zabořila její hýždě do svého vlhkého klína. Džíny měla už dávno kdesi v dáli a zdobily ji pouze černé, mokré kalhotky. Sundávání spodního prádla vždy nechávala zásadně na Daniele. „Uhm,“ přisála se dredaté kamarádce na krk a olízla jej až k uchu. Bez dovolení vnikla dlaní pod její svršek a něžnými krouživými dotyky zahřívala její jemnou pokožku.
Daniela se bránila, vřískala a nešetřila nadávkami. Bouchla loktem svoji přítelkyni do břicha, ale marně. Valerie měla větší sílu a nenechala se jen tak odbýt.“Musíš být tak prudká?“
„Už dlouho nic nebylo,“ zjemnila a horce dýchala Daniele do ucha. Mazlily se spolu něžně tvářemi a splynuly spolu. Valerie se namáčkla ňadry na Danielina záda. Pomalinku se pohoupávaly. „Nebuď tak nedobytná. Chci tě.“
„Seš hrozná…“ Daniela povolila a uvolnila se v její náruči. Přivřela oči a pravou rukou si přitáhla za krk černovlásku blíž. Zadívala se jí do očí. „Jen tě chci zlobit…“ přiznala a vpíjela své hnědo zelené oči do těch jejích. Byl to hluboký pohled.Rukou ji navedla na své břicho.,“Svlékni si mě, potom zbavím já tebe všeho,“ záludně se usmála.
Valerie ji letmo políbila, jen jemně skousla spodní ret, ochutnala ho. Borůvková chuť Danieliných úst se mísila s chutí kávy, bylo to tak omamující, sladké…“Chutnáš mi,“ Vali se spokojeně usmála a cupitajíc k posteli sundala Daniele rudý svetr, červenější než ten její.
„Musíme ale trochu šupem,“ řekla Daniela a sedla si znovu, dnes již po několikáté na postel. Její svetr skončil na hromádce vedle Valina oblečení a mladá dredatá slečna se tak vystavila své kamarádce v černo fialovém spodním krajkovém prádle. Valérie však zatím mohla spatřit pouze horní část. Okamžitě jí naskočila husí kůže. V chatkách bylo chladno.
Daniela cítila její pohled. Sjížděl hladově její křehké tělo. Vali si neodpustila svůj nadržený smích. Obkročmo, pohodlně usedla na dredatou princeznu a přivoněla k její sexem vonící kůži. Nosem se uhnízdila mezi malinkými kulaťoučkými ňadry a mezitím na slepo a neohrabaně sundávala Danieliny úzké džínsy. Shrnula je jen pod zadek, který majetnicky promáčkla. Horlivě pusinkovala svou lásku od prsů až dolů ke gumičce kalhotek.
Daniela se zachvěla a dala Valérii pryč vlasy z ramen, aby ji mohla jazykem laskat na krku. Valérie jí vždy voněla kořeněně. Zatímco ona používala jemné květinové, lehce sladké, citrusové vůně s kapkou čehosi hořkého, dráždivého, Valérie byla cítit těžkou, hodně temnou, vášnivou. Dokonale podtrhovala její osobnost. Danielu to mámilo. U ní se cítila jako žena, ne ta nezkušená malá holka.
„Pohni sebou,“ vzdychla nedočkavě, když jí Valérie zbavila kalhot. Vzala iniciativu do svých rukou a téměř ji shodila ze svého těla. Položila ji na záda a teď to byla ona, kdo si na někoho sedl obkročmo.
„Malá se chce prát?“ Valerie prudce strhla klečící Daniele taktéž zvlhčené kalhotky s mokrým flíčkem uprostřed. Byla nedočkavá, hladová, chtěla se konečně zbavit všech překážek, které jim brání v milování. S úžasem pohlédla na Danielinu vyholenou mušličku. „Dej mi přivonět,“drze jí přejela po naběhlém, tepajícím klitorisu.Daniela se viditelně znovu zatřásla.
„Říkej tomu, jak chceš,“ a pracně vystoupila z kalhotek.Za pár desítek minut měl začít závod, dívky pospíchaly. Daniela zkopala všechno překážející z postele, takže i deku, a vylezla si na přítelkyni zády k ní. Ruce zapřené kolem jejího těla a zadkem se sunula k jejímu obličeji. Cítila, jak se jí v klíně roztírá mokrá tekutina a jakmile zbystřila Valininy dlaně mezi svými stehny, jedním pohybem roztáhla její kolena od sebe. Valérie se zachvěla a vydala sten.“Těšíš se?“ zakňučela Daniela a sehnula se k Valérii. Nosem jí přejela po vnitřním stehně od kolena k vlhkému klínu, na němž mohla vidět lesklý povlak.
„Jo…“ zachraptěla Valerie, nebyla schopná slov. Jemně se ústy vpila do stydkých pysků a ochutnala sladkou milostnou šťávu, která se jí roztekla po obličeji. Daniela zatajila dech, stáhla se a tiše, lačně sténala. Byla v takovém opojení, smyslu zbavená, že téměř zapomněla Valerii oplácet stejnou rozkoší. Podlomila se jí kolena, až dopadla celou vahou na bradu své milenky.
„Roznášková služba!“ ozvalo se hlasité bouchání.
„Ne…“ Daniela zoufale vydechla. Ležela mezi Valinýma nohama a mumlala do prostěradla. „Teď ne, ať nikdo nechodí… proč nás musí vždycky někdo vyrušit, proč? Řekni mi proč?!“
Ucítila na svém pozadí jemné pohlazení, načež se zvedla a rychle se vrhla své kamarádce, hbitě na rty. „Promiň, nechtěla jsem tak spadnout… ale…“ styděla se. Za mnoho věcí se při těchto činnostech styděla.

„Donášková služba!!!“ mužský hlas sílil na intenzitě.
„Donášková služba,“ ozve se ještě jednou. Valerie se zasekla. Vyrušení zničilo celou romantickou atmosféru kolem.
„Bože! Běž tam, prosím tě, já na to nemám,“ rozzuřila se. Vypadalo to celkem vtipně, když se na ní stále vrtěla Daniela.
„Já dám snad tomu kreténovi pěstí,“ ulevila si Daniela, peprná slovíčka z jejích úst létala často. Vyhrabala se z postele a co nejrychleji na sebe natáhla kalhotky, podprsenku stále měla. „Jdu mu otevřít takhle, jen ať se podívá, blbeček,“ bylo jí jedno, kdo tam bude stát. Valérie se tomu uchechtla.
„Máš pěkný zadek,“ složila jí kompliment a přitáhla si deku, aby zakryla své vnady. Daniela už však prudce otevřela dveře.Před dveřmi lehce klopýtla a otevřela. Hodila si dredy dopředu, aby přece jenom alespoň něco ze sebe zakryla.
„Co si přejete?“ otevřela dveře. Koukala do země, neměla náladu si prohlížet obličeje starých úchylů, kteří si hrají na roznašeče pizzy, aby mohli šmírovat.
„No fíííííha,“ dotyčný obdivně písknul a sjel pohledem křehkou Danielu ve spodním prádle. „Teda ahoj, jsem tě nepozdravil, co?“ byl to Pepa, mladý muž, s nímž se děvčata dopoledne seznámila.
Daniela pozvedla obočí.“Hmmm, čau, co chceš?“ zívla.
„Horst mi říkal, že tu bydlíte. Nemohl jsem vás najít a…“ stydlivě polknul, když Daniela nakrčila obnaženou nohu. „Chtěl jsem tebe a tu tvojí kámošku… pa pa…“ zamával dovnitř Valerii. Ta jej ignorovala. „… pozvat na jedno chlazený, že se spolu koukneme na bráchu, jak skáče.“
„No já nevím,“ podívala se konečně na něj. „Tak budeš muset počkat, než se oblečeme.“
„Jo, to já počkám,“ Pepan si promnul dlaně a koukl se doprava a doleva s pozvednutými rameny. Vypadal nervózně.
„Tak počkej,“ Daniela se zasmála. „Ale venku,“ a zabouchla mu dveře před nosem.
„Co chtěl?“ zeptala se Valerie otráveně, byla už dávno oblečená.
„Prý jestli půjdeme na pivo a koukat se s ním na jeho bráchu,“ Daniela se oblékla taky.

***

„Říkáš, že tvůj bratr dá BACKFLIP JACKHAMMER, jo? To bych chtěla vidět! Ještě jsem v Německu neviděla nikoho, kdo by tohle zvládnul,“ rýpla si Valerie do Pepy. Znala všechny druhy skoků a dokonce i jména jezdců, kteří je vymysleli. Tenhle skok byl její oblíbený a nejlíp jej skočil opravdu jen Torres. Něco tak těžkého skáčou pouze opravdoví mistři. Nedokázala si představit, že by Rob udělal salto, při němž by se zaháknul nárty o řídítka a visel hlavou dolů.
„No fakt, nekecám, brácha je borec,“ Pepan se egoisticky pyšnil svým skvělým bráškou a vzal si od stánkaře půllitrový kelímek s točeným pivem. V zásadě pil české pivo, jiné mu nechutnalo. Pozval dívky, takže zaplatil zbytek a společně se odebrali na svá místa.

„Hele, a to nejseš s Robem a nepodporuješ ho? Nedodáváš mu odvahu?“ zeptala se empaticky Daniela při myšlence na snědého mladíka. „Musí být nervní…“ napila se a natáhla nohy před sebe. Přemýšlela o něm.

„Ten má takový sebevědomí, že už žádný dodávat nepotřebuje, milá zlatá,“ Pepa jí poklepal na stehna a pohodářsky si popískával. Daniela podrážděně uhnula. Vadilo jí, když se někdo vnucoval nebo na ni chlípně sahal. Muže si příliš nepouštěla k tělu a málokterý se jí líbil. Přitahovaly jí odtažitější typy.
„Hele, ty chlíváku, nesahej na moji kámošku, jo?“ reagovala Valerie. Ochraňovala svoji přítelkyni. Dokázala jakéhokoli dotěrného chlapíka klidně i zbít. Kromě tance se totiž věnovala i bojovému umění.
„Chceš snad, abych se věnoval tobě, kotě?“ provokoval Pepa. Holky, které rýpaly, mu lezly na nervy.
„Naser si,“ procedila mezi zuby.

„Ale já nemluvím o egu,“ Daniela ignorovala jejich slovní boj a věnovala se tématu, které vedla, než na ni plavovlasý kluk sáhl. Pepan si strčil vlasy za uši a otočil se zase na ni.

„A o čem jako? On moji podporu cítí na dálku. Nepotřebuju ho objímat jako teplouš,“ objal Danielu kolem ramen.

„Lepší objímat nervózního bratra než cizí holku,“ Valerie ho kopla do kotníku.
„Au!“ kopnul na oplátku do ní.

„Přestaňte do sebe kopat jako děcka,“ Daniela zabručela. Pepan se svou rukou zůstával na jejích ramenech. Byl celý vykroucený, ale očividně to pro něj nebyl problém.

„Tak ať čumí na motorky a nesahá na tebe,“ Valerii bavilo se dohadovat, pošťuchovat se. Pepu evidentně nikoli, nechala jej tedy na pokoji. „Hle támhle už startuje,“ ukázala na rampu, u níž Rob žhavil motor. Z rozhlasu se ozval pořadatel se svým nudným úvodem o soutěžících, pořád ta stejná jména.

„A jo!“ Pepan ožil, sundal pracky z Danieli a posadil se rovně. Přemýšlel o tom, jestli se má postavit, aby jej bratr viděl. Byl si jistý tím, že jeho osobu vyhledá alespoň na mžik pohledu. Výjimečně akčně vyskočil na nohy a přiřítil se blíž k závoře, za níž byli muži.

„Hey, hey, Robe!!“ Pepan hlasitě zakřičel a zahvízdal, poskakoval na místě a šíleně mával rukou ve vzduchu.

Robert se již chystal nandat helmu, zarazil se však při pohledu na Pepu. Nebál se, nikdy se nebál, ale když si uvědomil, jak bratr křičí jeho jméno a hrdě k němu vzhlíží, cítil se ještě jistěji. Kývnul hlavou na znamení, že je připravený, nasadil ochrannou helmu a nastartoval.

„To jsem zvědavá, co je to za borce. Jdeme blíž, ne?“ Vali si nemohla nechat ujít, kdy sebou Rob flákne o zem a rozbije si nádrž.

„Jo, chci ho vidět pořádně,“ Daniela se zvedla ze sedačky a s Valérii se přesunuli vedle bratra prvního soutěžícího, Roberta. Byl jako první na řadě, což znamenalo velký burácející humbuk, skandování jeho jména, a mezitím pár nadávek. Valérii přišlo až neuvěřitelně směšné, že někdo neznámí jako Robert Glühbirne má takovou podporu v obecenstvu. Znala všechny, ale nevzpomínala si, že by někdy jméno jako Robert někde zahlédla či o něm slyšela.

„Robe, jeď, jeď, seš borec!“

Dívky se na sebe letmo usmály, když slyšeli Pepana vykřikovat a opřely se o závoru. Daniela cítila zvláštní pocit uvnitř sebe, nikdy na žádném takovém závodu nebyla a tak nevěděla, jaké pocity by měla mít. Valérie byla zkušená a tak nadšeně, zaujatě zapichovala oči na dráhu.

„Jestli sebou flákne o zem, nechci to vidět,“ zamumlala menší z nich a dívala se, jak Robert, plný energie, šlape na plyn a rozjíždí se.

„Tak se ukaž, supermane!“křičela Valerie a skákala na špičkách. Bušilo jí srdce a sama si připadala jako na motorce. Toužila cítit tu svobodu, být aspoň pár sekund ve stavu beztíže.

Robert se rozjel plnou rychlostí a za burácení fanoušků vyletěl do vzduchu. Na nic nemyslel, vnímal jen tu osvobozující volnost. V letu mrštně sesedl z motorky, přehodil obě nohy na stranu k blatníku, nasedl zpět a doletěl na protější rampu. V hlavě měl prázdno, připadal si jako král.

„Robe! Robe! Robe!“ vískali jeho fanoušci. Všem bylo jedno, že skočil ten nejjednodušší skok. Obdivovali ho.
„Jenom CAN CAN? To se moc nepředvedl,“ Vali zklamaně odfoukla.
„Nepruď, ještě bude jeden skok,“ syčel na ni Pepa. Neřešil, jak je který trik náročný. Záviděl bratrovi jeho odvahu.
Robert se rozjel znovu.
„Čum, vole! Čum!“ Pepa horlivě křičel a ukazoval prstem. „To byl BACKFLIP NO HAND. Ty pííííííčo! Salto bez držení!“

„Neřekla bych, že je pouhý zúčastněný…“ pronesla Daniela k Valérii. „Bylo to dobré. Muselo mu to dát zabrat.“

„Ty vole, ty vole!!“ Pepan šílel nadšením. Byl jako smyslů zbavený. Jeho pýcha vzrostla o několik desítek metrů výš. „Můj brácha je nejlepší, nejlepší!! Chápete to, kurva, někdo?! Tohle je můj bratr!! Já se asi poseru!“

Pepan na sebe vylil pivo a skočil na malý moment Daniele kolem krku. Hned se odtáhl.“Já z toho nemůžu, jsem totálně odvařený!! Miluju tě, brácho!!“

Valerie ohromeně zatleskala. NO HANDS by od Roba opravdu nečekala.“Hmmm, tohle už ušlo,“ ušklíbla se. Byla příjemně překvapena, po dlouholetých zkušenostech ji to však nevyvedlo z míry.

„Ať si každý říká, co chce. Můj brácha je pašák! Jednou ho bude obdivovat i Torres, viď, Dany?“ Pepan poplácal Danielu po zadku. Ucukla mu.

„Je dobrý, já se v tom tak nevyznám, takže mě to připadá dobré,“ Daniela se na Pepana usmála a ten jí věnoval dlouhý úsměv s pohledem do očí.

***

„Dneska jsem to podělal,“ vztekal se Rob a kopnul do sebe jednoho panáku rumu. Jeho výkon byl obdivuhodný, ale on sám se sebou nikdy nebyl na sto procent spokojený.

„Docela to šlo. Čekala jsem horší. Ten druhej skok byl v pohodě,“ konstatovala Vali a upila trochu svařáku.

„Nikoho neposlouchej, bratře. Seš the best!“ Pepa pyšně poplácal Roba po ramenou a Valérii nevraživě probodnul pohledem.

Robert vrtěl hlavou. Byl perfekcionista a v tomhle sportu to šlo ovládat těžko. Záleželo na mnoha faktorech. Počasí, jeho kondice…

„Řekni něco, Dany!“ Pepan hledal podporu v Daniele. „Abys věděl, tak ta tě pochválila!“

Seděli venku poblíž chatek u jednoho ze stánků, kde nebylo moc lidí. Kdyby zde byly hodiny, ukazovaly by něco kolem půlnoci, a Robertovi trvalo dlouhou dobu, než se mohl odebrat od fanoušků do klidu právě sem. Nebyl hvězda, to tu nebyl skoro nikdo, ti velcí závodníci soutěžili na jiných, významných akcích. Robert se spolu s ostatními zúčastňoval pouze těchto malých, se začátečníky či mírně pokročilými. Ale každý z nich měl své příznivce. A nebylo jich málo.

„Vážně?“ jezdec unaveně pohlédl na dredatou slečnu. „Za co?“
„Co za co?“ dívka se zdála být jaksi mimo dimenzi. To bylo často.

„Vidíš? Ani ona sama neví, za co mě pochválila. Za nic… Takže to stálo za pěkný kulový,“ smál se sám sobě nad svojí ubohostí. Považoval se za ubohého, neschopného.

Daniela nevěděla proč, ale měla potřebu mu to vyvrátit. Seděla vedle jeho levici.
„Ale ne, já se jen zamyslela,“ položila grog na stůl, dlaně na něm přiložené. Zahřívala si zkřehlé prsty. „Byl jsi dobrý. Ten druhý skok se mi líbil, mně by se zamotala palice a byla bych na zemi, no já bych se vlastně ani nerozjela,“ zasmála se vesele a podívala se na něj, byl blízko. Daniela hodně mluvila. Pepan se odebral pro další pití a Vali odešla na záchod.

„Ty jsi na takové akci asi poprvé, že?“ Rob jí srovnal dred za ucho a škádlivě za něj zatahal. Děvčata jej opravdu nezajímala, ale Daniela ho něčím zaujala, svým klidem, vyrovnaností, milou povahou.

Daniela neuhnula. Jen se mu dívala do očí. Byly hnědé jako čokoláda. Neuhnula proto, protože nebyl otravný a to, co udělal, bylo milé.
„Jsem, je to poznat, co?“
„Je to vidět, že neofrňuješ nos. Lidi, co chodí často, pak přestávají vnímat tu atmosféru a škatulkují,“ srovnal Daniele šátek, aby jí netáhlo na krk a látkou ji pohladil po zkřehlé tváři. „Víš, že jsem Horstovi vděčný?“Daniela rychle mrkala, její dlouhé černé řasy se třepotaly. Zdálo se, že šimrání po tváři se projevilo v jejím břiše. Zírala na Roberta a jen žblebtla cosi o tom, že neví.

Rychle ale ruce oddálil, když si vzpomněl na nepříjemnosti s jeho bývalou přítelkyní. Považoval ženy za nebezpečné a nechtěl riskovat, aby ho zase nějaká pronásledovala na každém kroku.

„Vzpamatuj se, Robe,“ zamumlal si pro sebe. Nemohl si však pomoct. V přítomnosti Daniely se cítil skvěle.

***

Valérie se vracela ze záchoda, zdejší hygienická zařízení nebyla dostačující, Valérie se štítila na cokoliv sáhnout a na všechno, co sáhla, si brala lem svého svetru. Hrála si vždy na otužilou a i v mrazivém zimním počasí, kdy byl každý zachumlaný v několika vrstvách oblečení, ona se odívala lehce. Angíny u ní nebyly nic, na co by nebyla zvyklá.

„Co je?“ zabručel Pepan, šel od stánku zpátky za bratrem a dredkou, jak pro Danielu ve své hlavě utvořil přezdívku. Černovláska postávala na kraji cesty, která vedla k parkovišti, a přes pruh travnatého porostu bylo vidět na pár aut díky lampě. Pepan k ní přistoupil, napil se piva. Doznívaly k nim tlumené hlasy, hudba a smích. Jediný ostrý zvuk pro jejich uši bylo cvrlikání hmyzu. Pepan odehnal komára.

„Nic… koukám na támhle toho trabanta. V tom jsem jezdila s dědou, když mi byly tři roky. Je vůbec možný, že tyhle auta ještě existujou?“ Vali nostalgicky zavřela oči. Už od dětství se ráda procházela mezi auty a zkoumala je. Její dědeček ji naučil snad všechny značky. „Ten, koho je to fáro, musí být tady u motorkářů děsnej exot.“

„Jo, no, nějaký debil, kdo normální by v tomhle v dnešní době jezdil,“ poklepal si Pepan na čelo a Valerie měla pocit, že má vedle sebe ještě většího blbce, než si myslela. Dál to nerozebírali a vrátili se ke stolu.

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *